Princezna Mononoke

Dívám se na filmy Hajaa Mijazakiho v chronologickém pořadí a líbí se mi, jak se jeho tvorba postupně vyvíjí, ale jeho rukopis přitom zůstává bezpečně rozpoznatelný. Princezna Mononoke je tedy další příběh se silným ekologickým podtextem, ovšem je to stoprocentně vážná fantasy s minimálním počtem momentů pro odlehčení, zato s maximálním počtem nejrůznějších magických poetických výjevů a s postavami, které rozhodně nejsou rozdělené na kladné a záporné - každou lze při určitém vidění světa pochopit, což celému příběhu dodává na působivosti. Monstrfinále je naprosto úžasné, ale nezapomenutelných scén je celá řada. (06.08.2023)

85% - Princezna Mononoke je prvním dílem Miyazakiho, s nímž jsem měl tu čest seznámit se. Už na začátku jsem pochopil, že to asi nebude obyčejný cartoon, a že se jedná o umělecky propracovaný film. Již výtečná hudba Joea Hisaishiho nasadí atmosferickou laťku vysoko, a daný standard celý film drží až ke konci. Animace působí velmi přirozeně, a moc pěkně se na ně dívá. Hlasy postav (vyzkoušel jsem japonské a anglické) jsou rovněž velmi působivé. Myšlenka celku je silná a k přemýšlení. Možná jsem se ke konci trochu ztratil v logice počínání extra-kladného Ashitaky a lidí okolo něj, ale jinak nádherný zážitek, a těším se na další zkušenost s Hayaem... (25.01.2006)

Princezna Mononoke je manifestem přírody, ne však z klasického černobílého pohledu. Schyluje se na boj mezi zvířaty a lidmi, ovšem ve víru konfliktů je více frakcí a každá má své zájmy a svůj pohled na věc. Právě díky této nepředpojatosti a nevnucování jasně definovaných dobrých a zlých postav, nepůsobí ono ponaučení otravně a provařeně. Taktéž díky zajímavým charakterům se dá film dobře a nepateticky prožívat... Avšak pouze za předpokladu, že netrpíte vrozenou silnou antipatií k japonskému anime, jako já. 6/10 (18.07.2009)

Princezná Mononoke ma prekvapila v tom najlepšom možnom zmysle slova. Počas dvoch hodín som bola do osudov vlčej bohyne a bezprostredného ľudského smrteľníka úplne ponorená. V obsahu sa divákovi črtá priam neuveriteľné množstvo bytostných myšlienok, ktoré som ani nebola schopná všetky vstrebať. Miyazaki vidí nezastrenými očami a k tomu viac, než bežný smrteľník. Veľmi krásny a duchovný filmový zážitok s typickou úžasnou ázijskou hudbou. (16.05.2010)

Ani den po zhlédnutí dost dobře nedokážu vstřebat dichotomii člověk versus příroda, kterou Mijazaki vystavěl. Já jsem zkrátka z mého kulturního okruhu zvyklý, že klišé podobných příběhů stojí na premise, že konání jdoucí proti přírodě automaticky vyvolává stud, pokud člověk není vpravdě zlosyn, protože v důsledku jsme všichni součástí přírody. Zde to ale nahrazuje samozřejmost, s jakou princ Ashitaka přijímal těžce zpochybnitelnou snahu paní železného města zabít lesního boha a to převážně díky mnohokrát zdůrazňované a nezpochybňované (protože pro aktéry nezpochybnitelné) propasti mezi zájmy (a samou podstatou) člověka a přírody. Ashitaka se zmůže jen na prosby, ať aktéři zanechají svárů, jeho loajalita ale nakonec vždy směřuje k lidské rase, nehledě na to, díky komu přežil různé útrapy a díky komu naopak trpěl. Fascinující a diametrálně odlišné od toho, jak funguje můj mozek. Inu, středověk. Mimochodem Kiddo má pravdu, český dabing materiál hrozně bagatelizuje a svádí mysl diváka nebýt pozorný k obsahu slov. Stejně tak se ztotožňuji s nutným upozorněním fmashe na fakt, že postavy z celého spektra (tedy ať už v našich očích kladných či záporných), v sobě nesou kousek "dobra" i "zla". Pán lesá přináší život i smrt, stejně tak ostatní. (17.03.2014)