Amanti
A Place for Lovers
Režie:
Vittorio De SicaKamera:
Pasqualino De SantisHudba:
Manuel De SicaHrají:
Marcello Mastroianni, Faye Dunaway, Mirella Pamphili, Esmeralda Ruspoli, Caroline Mortimer, Yvonne GilbertObsahy(1)
Jejich vzplanutí bylo osudové – protože bylo poslední... Čerstvě rozvedená Julia přijíždí z USA do Benátek. Na letišti se seznámí s atraktivním automobilovým závodníkem Valeriem. Jeho dvoření nejprve odmítá, o pár dní později jej ale sama pozve na návštěvu a odstartuje vášnivý vztah. Valerio Juliinu proměnu nechápe, až do chvíle, kdy se dozví o její nemoci… Film z pozdního tvůrčího období Vittoria De Sicy se podobně jako Slunečnice či Cesta řadí mezi melancholická melodramata. Jímavému příběhu slouží za kulisy nádherné scenérie severní Itálie, za zmínku stojí i ústřední píseň v podání Elly Fitzgeraldové a opulentní výprava a kostýmy ve stylu sladkých 60.let. (Česká televize)
(více)Recenze (28)
Mastroiannimu ani Sicovi nelze dát odpad, což mne značně limituje v rozletu. Takže mohu jedině bezmocně nadávat na ztrátu času ziskanou tímto snímkem. Je vůbec možné, že se tito dva velikáni podepsali pod touto kulturní vylomeninou plnou otřesného kýče a pseudoromantické melancholie? Tak debilní stokrát omletej scénář s banálními dialogy snad nemá ve svém repertoáru ani současná česká filmová komedie. No aspoň že se dobře bavil uslintanej bernardýn od sousedů, když po každém "miluji tě" hlasitě zaštěkal. Můj ty smutku....To se zas nevyspím, pokud si sousedi dají opáčko. :-( ()
Chráněná, chtěná oblast myšlenky "já a ty." Jen rozpustit vlásky. Být, v atmosféře Apenin. Cítit chvilky, pevninu, olivový třpyt podhůří. Jaro třepotavých motýlů. Smetánkovský, medový šum "výletníků," v područí plavých polibků, než slast zvrásní, zavalí. Nabere čas šafránu. V taktu cyankáli, jehliček po těle. Vysvitne jediná možná cesta. Ta prostřeno má. Svíčky pro dva. ()
Veliké zklamání... To už není ten Sica, který mě takřka magicky přitahuje. Přes skvělé herecké výkony a přes silný příběh je nakonec všechno tak nějak barvotiskové. Nudit jsem se přestal až v poslední třetině ;o) Jako kunsthistorik sice ocením vilu od Palladia, ale jako filmový divák už méně. Je sice pravda, že konstatování smrtelnosti i u těch nejbohatších je pozoruhodný, už mnohokrát objevený postřeh, ale bez plyšových podušek ze všech stran by film mohl mít zase jiné přednosti. Více syrovosti a méně líčidla by mu nepochybně prospělo, i když by to pak byl úplně jiný film... Jednu hvězdičku navíc dávám za to, že se to celé neskončilo střemhlavým pádem do hlubin. Jak by bylo lze očekávati... ()
Velice klidné melodrama, čistě natočené, jednoduché. Muž a žena. Ona ho nejdříve nechce, ale poté mu dá pár dnů, během nichž se do sebe zamilují, ale ona se chvílemi chová dost zvláštně, což naznačuje velmi smutný závěr. Trochu mi to připomíná ty nové Korejské a Japonské romance (…ing, Crying Out Love In the Center of the World atd). Zdařilá kamera přináší pěkné obrázky z hor a na krásnou tvářičku Faye Dunaway je radost pohledět. Dobré a smutné ()
V tomto poněkud nepříznačném Sicově filmu není jediného záběru, který by nesvědčil buď o lásce nebo o odcházení, zpravidla však každý jím uchovaný pohled vypovídá o obojím. Julia přichází do letního panství jako do světa iluzí: iluzivní fresky na zdech divadelního sálu jí pootevírají jinou skutečnost, chladná plocha televizní obrazovky mrazí svou lživou mystifikací reality a kruté šalbě svobody toulavého psiska odpovídá představa osudové lásky vysněná v tomto chladném – a definitivním – bezčasí. Můžeme věřit, že ta jemná, upravená dívka skutečně vytočila neznámé telefonní číslo a bezejmenný ctitel neodolal výzvě přimknout se, nepravděpodobně krásnému milostnému vzplanutí se všemi přeryvy, které jej spoluutvářejí, stejně jako trpce vědět, že nic z něho není a sen o něm jen utrácí poslední nenávratné minuty. Ti amo. ()
Reklama