Drahá maminko

Nemám ponětí, jaká byla opravdu Joan ve svém soukromí, známe přece bulvár, jak to chodí. Nicméně jsem Drahou maminku viděla asi třikrát a nikdy mě neomrzela. Výborné herecké výkony k tomu samozřejmě přispěly, jen jsem tiše doufala, že skutečná realita nebyla snad až tak drastická, to bych pak jako Christina reagovala možná podobně. (06.10.2015)

Příběh o ženě, která sice mohla oslnit celý Hollywood, ale v domácím prostředí své adoptované děti rozhodně neoslňovala. Výkon Faye Dunaway je excelentní a její podobnost a zapálenost do role Joan je prostě dokonalá. Film na mě působil jako dost silný thriller, který se každou chvíli mohl změnit i v noční můru - i když pro dceru Christinu se vlastně změnil. Ztvárnění prostředí Hollywoodu je dokonalé, obsazení precizní a téma? Záleží pouze na divákovi, zdali mladé dívce, která v terorizovaném prostředí musela žít, zdali jejím názorům uvěří či nikoliv. Příběh o psychicky nevyrovnané ženě, která svou "nemoc" nedokázala skrýt ani s ní nějakým způsobem bojovat, pouze rozhýřila při adopci dětí, od kterých pouze chtěla, aby jí milovaly. (08.12.2010)

Uznalá hodnocení na ČSFD na jedné straně, štědrá nadílka Zlatých malin na druhé. Divím se oběma extrémům. Film byl natočen podle knihy Christiny Crawford, adoptivní dcery hollywoodské divy Joan Crawford. "Drahou maminku" v ní vylíčila jako psychicky narušené, alkoholem prosáklé monstrum, které se v civilním životě víc podobalo svým pozdějším rolím v psychothrillerech než třeba obětavé matce Mildred Pierce, za kterou Joan dostala Oscara. Záměrem ukázat Crawfordovou v tom nejhorším světle si film sice pojistil diváckou atraktivitu, ale nedal si už potřebnou práci se zdůvodňováním jejího jednání, nemluvě o nějakém obecnějším přesahu. Takže prostě podle hesla "pravda je v historkách" bere jednu obžalobnou vzpomínku za druhou, klade je za sebe a páteří nebo dramaturgickým rámcem je mu pouhá chronologie událostí. Velmi selektivně vybraných a účelově upravených, nutno dodat. Crawford ve skutečnosti adoptovala čtyři děti, ve filmu ale vidíme jen dvě. Údajný propad v její kariéře je zde umístěn do let, kdy byla naopak na jejím vrcholu, jen proto, že se to autorům hodí; oslnivý comeback ze začátku 60. let je zcela zamlčen. Vidíme Joan Crawford, jak se sekerou v ruce plení svou zahradu nebo vystřihuje z fotografií hlavy muže, který ji opustil (což jsou zjevné narážky na film Strait-jacket), s neartikulovaným řevem mlátí dceru ramínkem na šaty, vyhrožuje strašlivou pomstou představenstvu Pepsi-coly, jejíž mediální tváří se stala, a tak dále a tak podobně. Což o to, jsou to efektní scény. Chybí mi v nich ale větší míra empatie, srozumitelné vysvětlení, PROČ jedná tak přepjatě. Napsal jsem "vidíme Joan Crawford". Faye Dunaway se do ní opravdu doslova vtělila - exaltovaná gesta, chůze, mimika, všechno je to velmi přesným opisem toho, jak Crawfordovou známe z filmů. Ale uvěřit, že takhle "creepy" byla nonstop i v civilu, může být problém. 60% (07.10.2010)

Zahráno výborně, ale o životopisném filmu nemůže být ani řeč. Je to zfilmováné podle knihy, která byla napsána se záměrem poškodit a hlavně vydělat. Joan Crawford jistě nebyla svatoušek, nabumbaná asi docela řádila, ale další dvě adoptivní dcery o ní mluvili velice hezky a s láskou. Takže jak to bývá, pravda bude někde uprostřed. (23.02.2023)

Příběh slavné herečky 40.let 20.století Joan Crawford a jejích dvou adoptovaných dětí Christiny a Christophera. Joanina sláva začala po 18 letech u filmu upadat, Hollywood jí přestal nabízet velké role a ona nedokázala žít jinak než v oslnivé záři reflektorů. Proto se rozhodla udržet si místo na slunci medializací sebe jako zachránkyně malých nechtěných dětí a své „šťastné“ rodiny. Byla chorobně posedlá úklidem a svou vlastní dokonalostí. Používala lidi jako loutky. A stejným způsobem se snažila manipulovat i se svými dětmi. Když se k ní zájem médií vrátil, ale věnoval se více jejím dětem než jí samotné, začala na ně žárlit, považovala je za své nepřátele a soky. Starší z dětí, Christina, měla jako jedna z mála odvahu se jejím rozmarům vzpírat, což nakonec vyústilo v napsání scénáře k tomuto hořkému filmu. (22.06.2010)