Tobruk

Václav Marhoul u mě tímhle filmem těžce zabodoval. Sice jsem čekal příběh, který bude více příblížen skutečnosti, ale když čekám, že holka bude mít na sobě černé spodní prádlo a má ve finále bílé, tak to taky neznamená vůbec žádný průser. Tobruk je z mého pohledu kus poctivé práce a je dělán s obrovskou úctou k těm klukům, co tenkrát pod československým praporem bojovali za správnou věc daleko od své vlasti, svých rodin, svých holek i svých hospůdek. Mám z toho všeho velkou radost. Film se povedl i po technické stránce, jasně poušť dost pomáhala, ale třeba nazvučenej ten film je naprosto fantasticky a některé scény jsou prostě fajnovky. K hercům nemám jedinou výtku a to u českých filmů taky není zrovna pravidlo a sázka na "neokoukané" tváře vyšla na 100%. Paráda, česká kinematografie má další výtečný příspěvek do filmového šuplíčku s cedulkou válka. Dodatek 17.5. 09 - Po opětovné projekci na DVD zvyšuju na plný počet. Po přečtení zdejších komentářů se ptám. A od kdy je válka o příbězích ? Válka je o lidech, bolesti, utrpení, odvaze, cti, zbabělosti a přátelství. Tobruk je prostě o válce. Z bonusového DVD je zcela zřejmý jakou úctu, obdiv a respekt má pan Marhoul k těmto legionářům. Film je jeho upřimný filmový dík těmhle chlapům za jejich činy a mých pět hvězd je zase můj upřimný dík panu Marhoulovi za jeho film. (30.09.2008)

Nejodvážnější český filmový projekt za poslední léta. V době, kdy domácí produkci v uplynulé dekádě suverénně vévodí "chcípácký film", pro mě Tobruk představuje něco jako malý zázrak, malé zjevení. Bez záruky návratnosti se pustit na české poměry do tak velkého plánu, nezbývá mi než před tvůrci smeknout. Přiznám se, že jsem snímku nevěřil. Nicméně zvědavost zvítězila a do kina jsem zavítal. Naštěstí byly mé obavy rozptýleny hned po několika minutách projekce. V hlavě mi utkvěla poslední věta Bluntmanova komentáře k tomuto filmu. Gitaiovy filmy Tobruk opravdu připomíná, nejvíce Kippur (tematicky nejblíže), jeden ze tří, které jsem měl možnost od Amose Gitaie zhlédnout. Vcelku mě zaujal článek o autorském záměru publikovaný na oficiálních stránkách, pod nímž je podepsán režisér a scénárista Václav Marhoul. Tam doslova píše: "Jsou dva druhy válečných filmů. Prvním je filmový popis dané historické události, která událost zobrazuje jen svým vnějškem, svojí formou a spíše rezignuje na jednotlivé životní osudy vojáků, kteří se jí účastnili. Druhou možností (a tou je případ zamýšleného filmu TOBRUK) je postižení niterných pocitů lidí, kteří se dostali do vypjaté situace. [...] Ambicí zamýšleného filmu TOBRUK je, že nemá fungovat jen pro pamětníky a pro diváky se zálibou ve vojenské historii. Měl by být sdělný pro většinové obecenstvo, měl by nabízet základní otázky ve smyslu hledání lidských hodnot s tím, že na tyto otázky nesmí nabízet z komplikované skutečnosti jen takový obraz, jaký dokáže většina diváků bez problémů přijmout." O tomto tvrzení by se dalo sáhodlouze polemizovat. Můj názor je takový, že Tobruk, ač se navenek tak možná tváří, osudy jednotlivých vojáků téměř neodkrývá, divák o nich neví téměř nic. Jsou jen náhodně vybranými, na kterých je bitva o Tobruk zobrazena. Přijde mi, že si režisér ve výše dvou zkráceně uvedených tvrzeních protiřečí. Právě klasický válečný film je určen většinovému obecenstvu, jelikož nároky na diváckou pozornost a spoluutváření děje nejsou příliš vysoké. Tento film není pro každého, proto osobně neočekávám nějaké závratné tržby. Velkou nápovědu mi dal samotný konec, který bude konzumnímu diváku dle mě spíše proti srsti a z kina odejde "nespokojen". Také mi občas přišlo, že Marhoul motá páté přes deváté, jako by občas nevěděl, co přesně chce natočit. Nicméně je až s podivem, že podobný film mohl vzniknout právě u nás. Tobruk je kvalitním počinem, ale minimálně v domácím prostředí zůstane nedoceněn, i když Český lev za kameru je téměř jistý. Dvěma slovy: minimalistický (velko)film. A taky za tu odvahu musím dát 4*. (30.09.2008)

Filmu davam 3*, ale ta namaha a odvaha natocit vojnovy film v severnej Afrike, kde sa nebude 100 minut len debatit o vojne, ale aj skutocne bojovat ma prinutila dat aj stvrtu*. Chvilami som mal pocit, ze sa divam na vojnovy film omnoho drahsej zahranicnej produkcie, pretoze strelby, vybuchy, piesocna burka, samy prach po vybuchoch bolo natocene na velmi vysokej urovni a to maju Vaclav Marhoul a tvorcovia filmu odo mna poklonu. Napokon to, co zazili nasi vojaci v tom obdobi, by nechcel zazit nikto... 11.10.2010 _______ Kryštof Rímský - (Kutina) +++ Michal Novotný - (Růžička) +++ Matěj Hádek - (Zrzek) - Jan Meduna - (Jiří Pospíchal) +++ Petr Vaněk - (Jan Lieberman) +++ Hudba: Richard Horowitz, Sussan Deyhim +++ (11.10.2010)

Tobruk je na český poměry dost neobvyklej film. Po všech těch "smutnejch komediích ze života" je Tobruk docela přijemná změna. Problém je, že film tak trochu postrádá scénář. Nebo spíš mi to připadalo, jako kdyby někdo scénář vzal a půlku stránek náhodně vytrhal a zahodil. Některý scény na sebe vůbec nenavazujou, o postavách jsem se skoro nic nedozvěděl a posledních cca 10 minut mi připadalo, že jim snad začaly docházet prachy, tak prostě "něco" narychlo spíchnuli, aby to už bylo hotový. Na druhou stranu se ve filmu najdou hodně povedený scény, neznámý herci (případně nechvalně známý herci ze seriálů typu Redakce nebo Letiště) to zahráli celkem slušně, občas se dá mluvit o nějaký atmosféře a kamera patří asi k tomu nejlepšímu, co jsem v českym filmu zatim viděl. Celkově mam z filmu rozporuplný dojmy, ale ve srovnání s tim, co se v posledních letech v ČR točí za sračky, je Tobruk vysokej nadprůměr. (08.05.2010)

Ambiciózní projekt ryze českého válečného velkofilmu se Václavu Marhoulovi podařilo nejen realizovat, ale dokonce i naplnit. Vizuálně skutečně působivý snímek stylizovaný do světlých odstínů, opravdu nádherná kamera pana Smutného, neokoukané herecké tváře (třeba s Robertem Nebřenským jsem měl zpočátku problémy mu jeho postavu uvěřit, po příjezdu do Tobruku už jsem mu ale věřil všechno...), pokus o silný protiválečný příběh spíše ve stylu Remarqueova Na západní frontě klid než americké linie novodobých válečných velkoprodukcí (nejvíce se ale, alespoň vizuálně, podobá dnes polozapomenutému normalizačnímu filmu Zdeňka Brynycha Oáza)... Marhoul přibližuje válku jinak - nedramatičnost a nedějovost neustálého čekání (v tom se blíží Mendesovu Mariňákovi, je však otázkou, na kolik je to spíše z nouze ctnost, neboť několikanásobně menší rozpočet oproti západním produkcím nedává v podstatě Marhoulovi jinou možnost, než vyhnout se iniciování velkolepých bitevních scén a obrazů s větším množstvím komparzu, jeho řešení, jak natočit velkolepý, a ne z podstaty rozpočtu komorní válečný film, je vlastně geniální...), jen občas proložená silnou naturalistickou momentkou (voják znetvořený po dopadu granátu, popravování zajatce, rozkládající se tělo atd.), absence patosu, který jinak zapleveluje tematicky podobně laděné filmy, spíše ticho a občasný expresivní slovník hrdinů než frenetická válečná vřava, silná zvuková a hudební složka, která je doplněna vizuální poetizací africké scenérie (kouř zakrývající slunce, pohybující se mraky, západ slunce...) a ač inspirováni románem Stephnea Cranea z americké občanské války, jsou filmoví vojáci jako jedni z nás... Skutečná poklona československým válečným hrdinům, o kterých se v obecném povědomí prakticky neví... Václavu Marhoulovi se podařilo (narozdíl třeba od Jana Svěráka) našim neznámým vojínům postavit filmový pomník... /// Podobné filmy: Tmavomodrý svět, Nebeští jezdci, Tobruk, Bitva u El Alameinu, Sahara, Sahara (14.09.2008)