Reklama

Reklama

Obsahy(1)

O lidské touze přežít a o osudech vojáků 11. československého pěšího praporu v severní Africe na podzim 1941... Filmové zpracování příběhu vojáků Československého 11. pěšího praporu – Východního, kteří pod vedením pplk. Karla Klapálka na podzim 1941 úspěšně bránili pozice u přístavního města Tobruk, je holdem všem válečným veteránům II. světové války. Na osudech dvou nováčků, zařazených na podzim 1941 před boji o Tobruk do československé jednotky, se odehrává drama sebevědomí a vzpoury, hrdinství i přirozené lidské touhy po přežití. Dva hlavní hrdinové příběhu Pospíchal (J. Meduna) a Lieberman (P. Vaněk) přicházejí k jednotce těsně před nasazením do boje. V zápase o holé přežití jsou jejich ideály konfrontovány se syrovou skutečností pouštní války, stejně jako s nejrůznějšími postoji a charaktery podmíněnými hrůzou boje muže proti muži. (Česká televize)

(více)

Videa (3)

Trailer

Recenze (817)

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Tři problémy: 1, Rozhodně si nemyslím, že by Marhoul trávil večery nad teoretickými statěmi filmových badatelů, kteří zkoumají mimoobrazová pole a vztah mezi vnějškem a vnitřkem záběru (kupř. pohled postavy mimo záběr evokuje omezení rámu filmového obrazu). O avantgardních postupech nemůže být v případě Tobruku řeči. Marhoul sjel pouze očima rozpočet, dal si dohromady jedna a jedna, a kdykoliv směřovalo k akci, vystrčil ji mimo obraz tím, že přesunul postavy mimo dění – a kamera, jak známo, nemůže zanechat postavy samotné a musí je následovat. Z epochálních válečných bitev zaznívá ve filmu pouze zvuk, a to proto, že je několikanásobně levnější – a proto mazaně využívanější – než dekorace a triky v záběrech. 2, Ochotníci a naturščici posbíraní ze všech koutů republiky výrazně kontrastují s vypulírovaným vizuálem. Pokud chtěl Marhoul se svým kameramanem dovršit mimetické schopnosti fotografie (a takovému způsobu by biomechanické herectví bez emocí odpovídalo), pak mi není jasné, proč nám v každém třetím záběru odhaluje okolní svět jiným způsobem než zrak a předvádí se. 3, Protože jedinec neovládá v Tobruku prostředí, ale prostředí jedince, není možné se na zdecimované postavy empaticky napojit. Nadto lezou Marhoulovi do snahy vyprávět kontinuální drama různé vycpávky a velké scény, které se ale s kontinuálním dramatem neslučují, a navíc, jak řečeno v bodu jedna, všechny tyhle vycpávky a velké scény kamera míjí, tudíž se nelze divácky napojit - stejně jako na postavy - ani na ně. Vcelku lapálie, pane Marhoul, třebaže úmyslná. ()

Gilmour93 

všechny recenze uživatele

„Toto je posvátná půda, neboť zde leží ti, kdo zemřeli pro vlast. Za západu slunce a zrána budeme na ně vzpomínat…“ Vysněný válečný projekt českého Bruce Willise, za kterým stojí hromada dřiny a bezmezná úcta k lidem zapojených v československém odboji. V první půlce po tuzemsku skromnější Jarhead, kde se přes všudypřítomný písek jen čeká na boj, kleje, hází rameny, utváří přátelství a buduje nenávist, načež následuje přesun do Tobruku přilehlé pouště, kde aniž by jste spatřili tvář nepřítele, se všechny tyto předchozí aktivity neodkladně promítnou do jednání všech, co se chtějí vyhnout kulce, kterou neuslyší. Marhoul bez patosu, přehnaného hrdinství a svých kdovíjakých scénáristických schopností se nesnaží vyprávět - nechal to na divákovi, ať se s tím popere za něj a udělal navýsost dobře. Mezi defloračními komediemi pro adolescenty a hořkosladkými sentimentálními dramaty tak zase jednou zadula v české kinematografii osvěžující písečná bouře.. Mimochodem, proslulý král vychytralých plánů, vojín Baldrick, si onehdy vyřezal v zákopech první světové vlastní jméno na kulku náboje, protože slýchával, že po bojišti vždycky jedna taková s vaším vyrytým jménem létá a odtušil, že pokud ji bude mít u sebe, nemůže se mu nic stát. Škoda, že to ve válce nenapadlo všechny.. ()

Reklama

imf 

všechny recenze uživatele

Marhoul je průměrný vypravěč, ale výjimečný kopírák. Po velmi rozpačitém Mazaném Filipovi se přesouvá na (válečná) pole, která nabízejí o poznání lákavější úrodu. A vychází mu každý krok... pomalejší tempo a minimum dialogů je spíše ku prospěchu (vyniknou lépe řízné hlášky), herci jsou správně neokoukaní a ošlehaní, peníze nikde nechybí (digitální písečná bouře sice vypadá jak z béčkového klonu Mumie, ale to je jediná výtka k jinak prakticky bezchybné vizuální stránce) a všechno to působí jako výpravná válečná historka. Sice poskládaná z prvků, které jste už jinde viděli, ale místy hravá a především nekompromisně vypiplaná. Mám z Tobruku radost hlavně proto, že obstojí v globální konkurenci. Žádné mhouření očí nad českou žánrovkou... tohle je prostě válečný film se vším všudy. Možná tu chybí Lee Marvin, těžké dělostřelectvo a Amíci žvýkající tabák, ale po pár minutách zjistíte, že Marhoul si vystačí i s nabručeným maníkem, co melouchuje v reklamách na jogurt. A to je panečku výkon (7/10) ()

Arachneuss 

všechny recenze uživatele

Vizuálně na naše poměry kvalitní, kamera (dělal otec spolužáka) si Lva zasloužila. Všichni jsou krásně zakrvácení a zaprášení . Příběh a dialogy bez cenzury krásně ukazují , že válka není jen pouhá first-person střílečka. I přes to všechno jsem se občas nudil a některé postavy (chyba scénáře, ne herců) byly odporně nezáživné. Marhoul dal tuzemské kinematografii vynikající válečný film, který zajisté zůstane zapsán do historie jako "Snímek, jenž posunul český žánr o krok dál". Skok se bohužel nekonal. ()

Galerie (24)

Zajímavosti (36)

  • Režisér Václav Marhoul při začátku natáčení filmu komentoval, proč se rozhodl právě pro Tobruk a ne třeba Duklu: "Vojenská historie je můj koníček a zajímám se o ni dlouhodobě. Historicky tu existují dvě jednotky, o nichž se moc neví. Obrněná brigáda v Anglii, která se roku 1944 vylodila v Normandii a až do května 1945 bojovala ve Francii, a potom 11. východní, tzv. africký prapor, který bojoval u Tobruku. To jsou jednotky a vojáci, kteří byli zaváti prachem zapomnění. Důvody, proč se tak stalo, jsou v zásadě dva: 1) byly to tzv. západní jednotky, které se do komunistického ideologického guláše nehodily, 2) v případě 11. praporu pak šlo o velmi malou jednotku, těch chlapů tam bylo jenom asi 650. Z hlediska celkového počtu divizí všech obrovských armád představovali opravdu jen onu pověstnou kapku v moři. Ale to je jen jeden důvod, navíc sekundární. To, co mě oslovilo na Tobruku jako první (vedle samotné látky), byla poušť. Bylo to něco magického, iracionálního a velmi silného. Když jsme pak s kameramanem Vládou Smutným dělali obhlídky po různých zemích a trávili noc v poušti, zjistil jsem, že ten původní iracionální pocit byl naprosto správný. Poušť je výtvarná, silná a nabízí celou škálu možností, jak náš příběh ovlivnit a poznamenat." (NIRO)
  • Pri scéne príchodu vojakov na obed mali zvukári veľký problém s rachotom ešusov, kvôli ktorým nebolo rozumieť dialógom. Vyriešili to nalepením gumových koberčekov. (gogo76)
  • Ve filmu se vyskytují autentické filmové záběry z dob, kdy se v Tobruku válčilo. Fotografie a filmy zaznamenaly dva vojáci a velcí přátelé – plukovník Karel Klapálek a major Karel Střelka. Dcera Karla Střelky, Eva Tůmová, je má v pozůstalosti po otci a režiséru Marhoulovi je pro film zapůjčila. (sator)

Související novinky

Václav Marhoul ulovil Harveyho Keitela

Václav Marhoul ulovil Harveyho Keitela

26.10.2017

Nabarvené ptáče nastaví laťku českého filmu na pěkných pár let dopředu. Adaptace románu Jerzyho Kosińského totiž vypráví o židovském chlapci, jenž se během druhé světové války ukrývá na polském… (více)

Jaká to rozkošná válka

Jaká to rozkošná válka

30.04.2006

Režisér a producent Václav Marhoul, jenž se svým scénářem filmu Tobruk inspirovaným knihou Stephena Cranea Rudý odznak odvahy uspěl v českém kole americké soutěže Hartley-Merrill Prize pro tvůrce z… (více)

Reklama

Reklama