Die weisse Massai
The White Massai
Biela masajka
Režie:
Hermine HuntgeburthKamera:
Martin LangerHudba:
Niki ReiserHrají:
Nina Hoss, Jacky Ido, Katja Flint, Nino Prester, Janek Rieke, Barbara M. Ahren, Robert Dölle, Barbara HerschbachObsahy(1)
Na konci dovolené v Keni se Carola (Nina Hoss) setká s Lemalianem (Jacky Ido), válečníkem z kmene Samburu, který se svými zbraněmi a v tradičním kmenovém obleku působí strhujícím dojmem. Fascinovaná Carola se do něj bláznivě zamiluje, což má fatální důsledky. Impulzivně zruší zpáteční let a svého přítele (Janek Rieke) pošle domů samotného. V Keni se pak pustí do hledání Lemaliana. Po zničující cestě africkou divočinou potká v Maralalu Elisabeth (Katja Flint), s níž se spřátelí. Ve městě pak konečně najde také svého Lemaliana a následuje jej do jeho vesnice Barsaloi. Carola se rozhodne zapomenout na svůj předešlý život ve Švýcarsku a s obrovskou energií se snaží překonat všechny překážky odlišné civilizace a začít v Africe nový život. To, co považovala za největší lásku ve svém životě, se však změní v utrpení - v dobrodružství mezi nebem a peklem, v jehož průběhu si sáhne až na dno sil. Film Bílá Masajka režisérky Hermine Huntgeburth (Das Trio) podle stejnojmenného bestselleru Corinne Hofmann vznikal přímo v keňských reáliích. Snímek vypráví skutečný příběh mladé ženy, která se snaží zdolat bezpočet překážek zvláštní a neznámé kultury, aby mohla dát průchod své životní lásce.
Dobrodružství, které Bílou Masajku provedlo rájem i peklem, trvalo čtyři roky. Odvážná a rozhodná žena, hrdý válečník a nádherný milostný příběh, odehrávající se ve strhujícím africkém prostředí - to byly ingredience, které knize napomohly k jejímu mezinárodnímu úspěchu. Byla přeložena do 16 jazyků a prodalo se jí více než 4 miliony výtisků. V České republice se kniha stala také velmi úspěšnou a prodalo se 20 000 výtisků. Film Bílá Masajka bude promítán také v rámci MFF v Karlových Varech, za účasti JACKY IDO, který hrál Lemaliana. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (184)
Ono je na celém tom příběhu zajímavé jen to, jak dokáže ženská zblbnout, pokud se během okamžiku zamiluje do někoho tak odlišného a když je to natočeno tak zkratkovitě, ploše a nezajímavě, jako v tomhle filmu, vyjde vám z toho jen nekonečně dlouhá nuda a Corinne (ve filmu Carola) vypadá jen jako žena, která nedokázala snést, že se její vysněný masajec nedokázal chovat podle jejích představ. ()
Na svou knižní předlohu tento autobiografický snímek nemá, ale pro diváka, který neměl tu čest si knihu přečíst, může udělat velký dojem. Ale srovnát knihu s filmem dost dobře nejde. Každé je něco zcela jiného. Na mě uděl dojem slabě nadprůměrného filmu o Africe - velmi působivém prostředí na natáčení. Scénář mohl být i pestřejší, ale přesto si hlavní hrdinka pro krásné oči svého masaje hodně vytrpěla. Ale to je život. Afrika je vykreslena celkem věrohodně a hudba je až na pár výjimek také obstojná. Možná, že kdyby to točil někdo jiný než Německo tak by to dopadlo trochu jinak. Mně totiž Němci a Afrika nějak nejdou dohromady... ()
Průměrný film se zajímavým příběhem. Láska na první pohled, která za sebou pálí mosty, nechává civilizaci a vrhá se vstříc životu, který si ve svém křesle představit nedokážu. Nenechte se ale zmýlit. Tohle není červená knihovna. Tohle je realita. A hodně těžká realita. Knížku jsem nečetla, ale film i když nejde o žádné veledílo jsem určitě neviděla naposled. ()
HA a jde to i bez Pilcherky, viďte? To úvodní trochu nedůvěryhodné okamžité zamilování na první pohled mi sice trvalo chvíli překousnout, ale hlavní hrdince podobných pojašených slečen běhá bohužel po Evropě vícero, takže vlastně proč ne. A dále film probíhal překvapivě docela realisticky, jistě, jazyková stránka, finanční situace Caroly a některá porušování kmenových tradic tak zrovna nevyznívaly, ale komplikovanost vztahu, odlišnost kultur a zvyků rozhodně ano. Povoleným návratům jsem už však věřil méně. Lepší 3* jsou tak akorát. ()
Všichni máme rádi pohádky, ale tahle o princezně divožence a princi hotentotovi je nestravitelná jak v knižní, tak ve filmové podobě. Jistě, láska je slepá, ale hrdinka musela utrpět i poškození mozku. Jedna věc je zatoužit po krátkém dobrodružství s exotickým domorodcem, o kterém bych pak mohla ještě dlouho snít a vyprávět kamarádkám a doktorům na infekčním, druhá je myslet si, že se mávnutím kouzelné hůlky stanu bílou Masajkou, což je mimochodem stejně pravděpodobné, jako že se jednoho rána probudím jako sova pálená. Kniha působí jako slohovka ze třetí obecné a film její styl věrně následuje. Howgh. ()
Reklama