Sunshine

Hodně silný a vizuálně úchvatný komorní sci-fi film přemítající nad nicotou člověka v tváří v tvář Vesmíru. Ta polarita nicotný člověk - ohromující Slunce je základním pilířem snímku Dannyho Boylea, který stojí rozkročen mezi dvěma filmovými světy - metafyzickou symfonií Kubrickovy 2001: Vesmírné odysey a osobitým sci-fi hororem Horizont událostí. A Danny Boyle jako by se nemohl rozhodnout, ke kterému z nich se přiklonit. V první části filmu to funguje famózně - komorní psychologická studie malého osazenstva vesmírné lodi, konfrontace s jejím posláním a doslova tváří v tvář s cílem jejich cesty - slunečním vulkánem, který disponuje pro člověka jen těžko představitelnou silou. Ty vizuálně oslňující obrazy lodního psychologa a kapitána v sluneční pozorovatelně jsou skutečně úchvatné a jsou velkým kladem Boylova snímku. Tady film funguje bezvadně. Pak přijde ovšem dějový zvrat a do té doby pozitivní konotace naší centrální hvězdy se začnou štěpit - Slunce je náhle nejenom pozitivně vnímaný životodárný kolos, ale i nebezpečný běsnící vulkán - tahle dualita je dalším významovým přínosem. Velká škoda je, že tady ale přemítání a hlubší obsah Sunshine končí... Těžko říci, proč nejsou dál rozvíjeny úvahy o malichernosti lidské existence a nicotnosti člověka jako tvora, proč se tvůrci rozhodli tak, jak se rozhodli. Nakročením k Horizontu událostí vykročili i k rozmělnění dojmu a kompaktnosti díla. Neotřele ztvárněné očekávané finále tak po událostech z konce filmu ztratilo na síle a rozmělnilo se v, podle mne, nesouvisejícím kontextu. Sunshine je každopádně velmi dobrý a silný snímek, v kontextu sci-fi filmů se řadí k tomu nejlepšímu, zvláště svou silnou vizuální složkou, nářky nad údajným nízkým rozpočtem pozbývají na významu, Danny Boyle názorně potvrdil fakt, že množství finančních prostředků film nevytváří... (11.01.2008)

Co na tom, že dle odborného tisku je ´Sunshine´ sci-fi s největším počtem vědeckých a technických nesmyslů za poslední roky. Nesmírně sugestivní režie Dannyho Boylea přebije každý dějový lapsus. Ať jde o scénu nastavování slunečního filtru, opravu ochranných panelů, či působivý přelet siluety Merkuru na pozadí rozžhaveného slunečního kotouče, Boyleovi se ve mě podařilo probudit to, co jem naposledy zažil u Zemeckisova ´Kontaktu´ - okouzlení a fascinace vesmírem. A překvapivě ani ten zabijácký "zombík" v závěru, jehož existenci ve filmu tady většina tak kritizuje, mi vůbec nevadil. Naopak se svojí "rolí" samozvaného boha filmu dodal dráždivý mysteriózní rozměr. Nutno vidět pokud možno v kině, tohle je audiovizuální žranice určená pro velké plátno. (05.09.2007)

„Osem astronautov sa vezie na bombe. Vitajte na palube Icarus 2.“ Fascinujúce, toto môžem vidieť trikrát do roka. Výnimočný psychologický sci-fi horor, ktorý posúva hranice žánrov tak, ako svojho času 2001: VESMÍRNA ODYSEA, VOTRELEC a OSVIETENIE. Boyle je zázračný režisér, akumuluje magickú, ťažko opísateľnú „vzdušne ľudskú“ atmosféru (vrátane skvelého, očisťujúceho konca) do prostredia, v akom by ste ju nečakali. S pomocou vyrovnaného hereckého obsadenia (ktorému dominuje krehký, uhrančivý Ír Cillian Murphy) sa mu darí budovať tiesnivú atmosféru, v ktorej nechýba inteligencia (v zlomovej chvíli jedna postava navrhne, aby hlasovali, ale druhou je zahriaknutá, že toto nie je demokracia a tak chladnokrvne určia jedinú najlogickejšiu možnosť a nikto rozhodne hlasovať v takej vážnej situácii nebude) a v ktorej je dôležité, čo kto komu povie a ako sa pri tom tvári. A keď sa krátko pred strašným (v dobrom) finále famózny Cillian Murphy od palubného počítača dozvie, koľko členov je na palube... fúha... Hitchcock by schudol. P.S. Na SUNSHINE som išiel do kina, prekonajúc šialenú letnú búrku, kedy blesky udierali pár desiatok metrov odo mňa. Možno som vtedy trocha ošedivel, keď som sa ale nakoniec prebojoval, do nitky mokrý, do nášho kina, nazbieralo sa tak málo divákov, že sa nepremietalo. Odvtedy som sa paradoxne stal na tomto filme závislým a musím ho vidieť aspoň raz ročne. (25.12.2007)

Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko... Nebýt jednoho zbytečného scénáristického excesu ke konci, tak je Sunshine velmi dobrým a především inteligentním katastrofickým sci-fi snímkem. Takto zůstavá "pouze" v kolonce velmi dobrého snímku. Onen exces zamrzí o to více, že film na cca deset minut zcela změní svůj žánr, ale je to zbytečné až nedůstojné a tak dobrý scénář si zasloužil vymyslet něco lepšího. Vizuálně si Boyle hodně vyhrál a člověk se až diví kolik odstínů žluté existuje... Soundtrack je poněkud netradiční, ale ambientní souzvuky od Underworldu celkovou atmosféru až nezvykle dobře dotvářejí. Sunshine mohl lehce sklouznout do návalu patosu, heroických proslovů a spousty klišé... Jenže nesklouzl a díky soustředění na skvěle zahrané postavy zůstal na hraně inteligentního popcornu říznutého přesahovým snímkem ve stylu Vesmírné odysey. A to je moc dobře. ♫ Hodnocení OST : 4/5 (20.04.2007)

Sunshine je pro mě, co se žánru sci-fi týče, na podobné úrovni jako Potomci lidí. Netradičně, až komorně pojaté sci-fi, od kterého jsem možná očekávala trochu více. Či něco úplně jiného. Sunshine má úžasnou vizuální podobu a osobitou atmosféru. Příliš mě však nezaujala herecká sestava, zvláště "hezounek" Chris Evans mi sem nějak nepasoval. Snad nejvýraznější byl pro mě Cillian Murphy. Vrcholem snímku je závěr, který se stylově i zpracováním podobá Fontáně. Dokonalé spojení působivého vizuálu a famózní hudby, skladba The Surface of the Sun je jedna z nejúžasnějších a nejmagičtějších hudebních melodií vůbec. Give me chills every time. Pure Brilliance. (30.08.2012)