Hudbu složil, slova napsal

Marc Lawrence chce z Granta udělat nejultimativnějšího milovníka všech dob. Další romantický etalon v podobě Drew Barrymore je pokořen více než důstojně a Lawrence prostřednictvím svých svěřenců úspěšně napravuje své nelichotivé renomé z minula. I když je to stále tatáž písnička o nesmělé popelce a elegantním zmatkáři, je vtipně a nenuceně podaná a neleze vám ani příliš do trenek, ani z vás nedělá blbce. Za aranžovaný klip z osmdesátek 10% navrch! (14.03.2007)

Začátek ještě ušel a úvodní videoklip skvěle naladí. Jenže pak se to začne zvrtávat. Pořád čekáme na nějaký příběh, zajímavost, zvrat, protože je nám naprosto jasné, jak to bude s Drew a podobně, ale nic navíc se už neobjeví, rozchod je takový nijaký, a konec umolousaný. Celé si to hrozně hraje na možný druhý Notting Hill, ale Drew Barrymore chybí charisma Julie Roberts, a dost často i jistá dávka herectví, kterou Drew zaplňuje rádoby šaškovstvím. Moc jí zde prostě tu květinářku nevěřím. (29.12.2015)

Celkem vydařená vtiposnůška, která může fungovat jako lehká terapie pro diváky trpící fobií zvanou "synťákový osmdesátkový pop" (ano, mezi ně se řadím i já). Jelikož nám tvůrci servírují klasické atributy tohoto zábavního odvětví jako jsou: křiklavě blyštivé kostýmky, přerozhaleně neholené hrudě naondulovaných chlapíků, synteticky nechutná hudba s elektronickými bicími a stupidními texty, s ještě o foust hloupějšími videoklipy a odpornými tanečky. Tohle všechno jen jako audio-vizuální předkrm. Načež nás děj unáší do současnosti - do tápaní hlavního hrdiny, které se pohybuje na pomezí parazitismu ex-slávy a vlastní trapnosti, do existence bývalého dívčího puberťáckého idolu, jehož věrné posluchačstvo je nyní v řadách ječících čtyřicítek na abiturientských večírcích a důchodců na lavičkách parků . A hle, tu najednou, se na smutného hrdinu, snese báječná a náhodně zdvojená příležitost, jak se opět zviditelnit - buď v boxovací reality-show nebo jako autor duetu pro orgasticky vzdychající a notně pitomoučkou teen hvězdičku. K tomu se přichomítne praštěná zalévačka květin aneb zhrzená slovotepkyně, jejíž verše mají duetu dodat tu správnou šťávu a možná také smysl. A je tu romance jak trám ... anebo komedie jako řemen. Nu dobrá, od každého vcelku vyvážený kus. A velkou zásluhu na tom všem má nejen samotný scenář, ale rovněž ústřední herecké duo, které je dosti neslučitelné, aby bylo uvěřitelně a vzájemně se doplňující, a aby mělo potřebný náboj. A to se Hughovi "vrtizadečkovi" a Drew kupodivu podařilo téměř na jedničku. Ač je konečný produkt snažení těžce pop a happyend brutálně top, napraví to všechno závěrečné titulky. 60%. (29.03.2009)

Ať už se Hugh Grant objeví kdekoliv, vždy se na film s ním příjemně kouká a přitom nejde o jeho komediální talent, co mě drží u obrazovky, ale o jeho charisma. Hugh táhne kupředu celý film a brzdí jej jen stále stejně monotónní Drew Barrymore, jakou ji všichni znají. Kdyby se zde místo ní objevila jakákoli neznámá tvář, o nic by divák nepřišel. Soundtrack je skvělý a při jeho poslechu mi do uší pronikala místo hudby nostalgie. Hugh je v současnosti nejspíše největší britská jistota komediálního žánru a zde to opět po několikáté dokazuje. (14.02.2008)

Vezměte Hugha Granta, dejte mu sladkou limču na tác a instruujte ho, aby mi namluvil, že se jedná o prvotřídní ležák. Sežeru mu to. V tomhle filmu není jediná nota, která by nebyla kradená odjinud, přesto jsem ho sledoval s neobyčejným zaujetím a reagoval přesně tak, jak jsem měl. Jestli existuje mezi herci špičkový popíkař, je to právě Hugh. A Drew Barrymore působí opravdu velice velice roztomile. (03.12.2008)