Hannibal - Zrození

Ždímání peněz z profláknuté značky, které se děje obludně nefér způsobem levné televizní adaptace, postrádající eleganci a distingovanost, a místo toho ukazuje Hannibala jako dítě s traumatem, jemuž ve Francii učarovali samurajové a rád by si to rozdal s vlastní tetou. Thomas Harris na drogách, Marek Vašut s kudlou v krku a R.I.P pro Gasparda Ulliela, kterému psychopatický výraz v očích tolik slušel a přitom dobře věděl, že si uzavírá cestu dál, byť je to vynikající herec. (03.04.2008)

Veliké zklamaní, jednoznačně nejslabší Hannibal. Děj je hrozně nenápaditý a nudný, vraždy nezajímavé, zato je zde spousta zbytečných scén a nelogičností. Gaspard Ulliel na mne spíš než démonicky působil trapně, u dvou vražd mi kvůli němu smíchy cukalo v koutku, což se mi zpravidla nestává a stávat by se hlavně nemělo. 50% (03.12.2007)

Hannibal: Zprznění anebo pohádka, kterak mladý Hannibal Lecter vyvázl z tenat lidských a vlčích smeček vyjících pár kilometrů od mého rodiště (tím je to celé ještě bizarnější), potkal poslední samurajku a s její tichou podporou uspořádal francouzský masakr japonským mečem. Snad jen svůj smutek nad tím, že prachy jsou mnohem, mnohem zákeřnější šelmou než celý tajemství zbavený Hannibal a jsou schopné donutit kdysi zajímavého autora, aby si z kdysi děsivého predátora udělal soukromou dojnou krávu. BSE a hanbu na tebe, Thomasi Harrisi! (30.01.2009)

Mlčení jehňátek je můj nejmilejší thriller a Hannibal Lecter v podání Anthony Hopkinse pro mě jedna z nejvíce fascinujících postav filmového plátna. Na tomto nezajímavém filmu mě nejvíc mrzí, že se k Hannibalovi a Jehňátkům hlásí. Thomas Harris, jehož knihy jsem kdysi hltal asi ztratil soudnost a postavě, kterou stvořil, sebral všechno tajemno a vymyslel jí minulost silně přitaženou za vlasy. Gaspard hraje přiměřeně, ale zázrak to není (byl zajímavější, když ho ostřelovali v zákopech první světové). Snad jen celkem zajímavá hudba stojí za vyzdvihnutí. Jinak spíš nuda. (16.05.2007)

Jaksi jsem nepochopil, k čemu byl ten Hannibal zrozen. K tomu, aby byl v podstatě kladnou postavou, jíž zničila pomstychtivost? K tomu být působivým portrétem duše zničené válkou? Nebo k tomu, aby se aspoň na moment stal v zásadě sympatickým hrdinou-mstitelem? Ani po 117i minutách Webberova filmu jsem nechápal o moc víc. Podivný patvar se strašlivou šestákovou psychologií střídá momenty zdánlivého realismu s brakově béčkovými motivy, nezvládá být ani prvoplánový, ani působivý, je prostě dokonale nijaký, zmateně plynoucí, bez gradace, švihu... čehokoli pamětihodného. Snad jen Gaspard Ulliel měl svoje vyšinuté kouzlo a vnitřní soudržnost. To se bohužel nedá říct o filmu jako celku. (27.08.2007)