Zmeškaný hovor II

Neviem, ale ázijským ducharinám neviem prísť na chuť ani za boha. A pri tom sa tak snažím. V pravidelných časových intervaloch si sem tam niečo pozriem, ale kde nič, tam ani smrť nebere :) Je fakt ťažké si obľúbiť niečo, pri čom človek zaspí v pätnástej (!) minúte filmu (a to som unavený vôbec nebol a aby som bol schopný dopozerať zvyšok, musel som si dať poriadneho lomcováka). No čo - niekto sa pri podobných filmov zasiera od strachu, u iných navodzujú narkolepsiu :) Čo sa týka samotného filmu - opäť duchárska nuda made in Japan (podobne ako jednotka), prekombinovaný dej, hromada postáv (v ktorých by sa menej skúsený divák mohol aj stratiť), čierno-dlhovlasé adolescentky a brutálny dejový zvrat na konci ;) - (ktorý by v prípade nejakého amerického fláku väčšina štvorhviezdičkovo hodnotiacich určite riadne zotrela, ale v prípade japončíkov je to zrejme a očividne O.K.) (07.10.2007)

„Zmeškaný hovor II“ je ukázkou toho, že se mnohdy pokračování natáčí jenom proto, aby zde nějaké pokračování bylo a aby se z diváků vytřískaly nějaké další peníze. Jiný efekt zde vůbec není. Hororové scény, hlavně lekačky, jsou okopírovány z předchozího filmu nebo z jiných japonských hororů své doby, a snímek se postupně stává až příliš zdlouhavým a až příliš nudným, než aby dokázal udržet divákovu pozornost a ono příjemné mrazení na zádech. (03.10.2015)

Herci byli sice charismatičtější než v jedničce, ale překombinovanost zůstala a kromě výborné melodie byla zajímavá snad jen scéna ve sprše. Opět to tudíž byla velká nuda a místy jsem se dokonce ztrácel v tom o co tam tentokrát jde. Zmeškaný hovor 2 nijak nenapravil špatný dojem z jedničky a opět jsem byl japonským hororem zklamán. (05.01.2023)

UFF! Že bude mať táto "dvojka" vyššie hodnotenie ako Miikeho jednotka by mi ani vo sne nenapadlo. Všetko je tu totiž o triedu horšie, herci prehrávajú, režisér tápe a príbeh každým ďalším frameom dementnie k idiotskému finále. UFF! Už mám dosť ázijských ducharín, pohľad na všetky tie sesternice a netere Samary, teda zlovestné čiernovlásky po záručnej lehote sa totiž stávajú paródiou samých seba. Minimálne 365 dní už nechcem vidieť nijakú ázijskú ducharinu, kurnik a to som bol na ne kedysi pekne namotaný... (19.10.2006)

Pokračování docela obyčejného Zmeškaného hovoru se nese v dost podobném duchu jako první díl a seká tam jedno telefonní úmrtí za druhým až dojde na jednu z hlavních hrdinek, která dostane tři dny na vyřešení záhady s duchem. Příběh tak trochu navazuje na první díl, policejní detektiv a reportérka pátrají po bonbonech atd. ale naštěstí se většina dalšího děje týká něčeho jiného než toho samého z předchozího dílu, i když je to podané vesměs stejným způsobem. Protože ale netočí Miike, tak pokud jde o světlo, zvuk a humusárny, tak sice se tu v první půlhodince o něco podobného pokusí, ale nemá to takový efekt jako u Miikeho. Druhý zmeškaný hovor je teda ještě klasičtější kruhové schéma než první film, protože se drží prakticky toho samého, co obyčejný dlouhovlasý horor, ale neobsahuje žádné šoky jako u Miikeho filmu. Dokonce i duch je takový obyčejný a nic moc zvláštního nevymýšlí. Co tomu ale možná i docela uškodilo je závěr filmu, který je nakonec úplně podivně překombinovaný a sice se to snaží vrátit k nějakému výchozímu bodu, což je pěkné, ale nejde na to zrovna nejlepší cestou a působí to docela uměle. Není to ale zas úplně nuda, takže ta trojka pro průměrný duchařský japonský film by tak odpovídala, ale asi je to spíš trošku slabší trojka. (28.10.2010)