Režie:
Evžen NěmecScénář:
František KožíkKamera:
Adolf NavaraHrají:
Viktor Preiss, Slávka Hozová, Milena Steinmasslová, Josef Chvalina, Miloš Hlavica, Rostislav Kuba, Ferdinand Krůta, Jan Faltýnek, Jiří Bartoška, Ilja Racek, Petr Čepek, Karel Heřmánek (více)Obsahy(1)
Je rok 1830, J. K. Tyl (V. Preiss) se vrací z venkova do Prahy, chystá se oženit s Leny (S. Hozová) a hodlá hrát divadlo U Kajetánů. Je zapálen pro českou myšlenku a začíná tvořit, jako první titul chystá Fidlovačku, František Škroup (M. Hlavica) píše do frašky hudbu a jedna píseň diváky mocně zaujme. Tyl si umí udělat svou přímostí nepřátele z kolegů a kamarádů, nejprve kritikou Máje rozzlobí K. H. Máchu (R. Kuba), pak dojde k roztržce s J. J. Kolárem (J. Bartoška). Zaplétá se s Annou (M. Steinmasslová), mladší sestrou své ženy. Stává se dramaturgem Stavovského divadla a napíše Strakonického dudáka. Je zahrnut poctami a zván „miláčkem národa“... 2. část: V roce 1848 se vlastenci kochali nadějí, že pro českou národní myšlenku vznikne ve Vídni větší pochopení, ale zklamali se. V této době píše Tyl buřičské hry Kutnohorští havíři, Jan Hus, ale nově vzniklá cenzura nespí a zakazuje. Dokonce proti němu vzniká kampaň i mezi Čechy. Tyl je opět ve sporu s Kolárem (J. Bartoška), nejde o jiný umělecký názor na divadlo, ale důležitější jsou jiné důvody. Tyl píše hru Lesní panna aneb Cesta do Ameriky. Každá hra je podrobená cenzuře a zákazům. Jeho působení na pražském divadle je u konce, Tyl se svými věrnými odchází na venkov. Závěrečné osudy velkého českého dramatika už nejsou příliš veselé…
Josef Kajetán Tyl byl duchovním otcem českého národního divadla, dramatikem, hercem, novinářem, v revolučním roce 1848 národním gardistou a poslancem. Největší význam má jeho tvorba v oblasti divadla. Jeho sociální dramata, historické hry a dramatické báchorky daly základ kmenovému národnímu repertoáru. Jeho Švandové, Dorotky, Kalafunové, Terezky, Jiříkové, stejně jako historické postavy Husa, Žižky, Jeronýma… to všechno jsou postavy dodnes životné. Spisovatel František Kožík svou životopisnou dvoudílnou televizní hrou z roku 1980 vypráví o zakladateli novodobého českého divadla na pozadí třicátých let předminulého století až do roku 1856, kdy J. K. Tyl ve věku čtyřiceti osmi let zemřel.
(Česká televize)
Recenze (8)
Sentiment, pro který vylál - určitě ne neoprávněně - Tylovi ještě za jeho života muž nové generace Karel Havlíček Borovský, ovšem pro docenění a postižení Tylovy osobnosti nepostačí. Historka, podle které se oba giganti moderního češství setkali, oba na prahu smrti, někdy na přelomu let 1855-1856 a smířili se, odpovídá tenoru jejich společného úsilí, kterým byla vášnivá láska k našemu národu a úsilí o jeho emancipaci, jejíž dovršení bylo popřáno až Masarykově a Benešově generaci jejich vnuků a prapravnuků. František Kožík, podceňovaný a nedoceňovaný Jiráskův pokračovatel a dědic, ve svém rozsáhlém díle zachytil celou řadu skvělých osobností a epoch nejen českých. Zakladatel české rozhlasové hry (CRISTOBAL COLÓN) důsledně demytizuje obraz tohoto miláčka národa a nevyhýbá se ani Tylově dvojženství. O to větší je jeho důraz na postižení skutečného nadčasového rozměru Tylova odkazu. Režie i herectví hlavních představitelů toto Kožíkovo předsevzetí dokázaly naplnit. Tylovská kreace patří k těm, které založily vysoký prestiž, spojovaný se jménem Viktora Preisse. Ostatní tomuto nevšednímu výkonu se zdarem sekundovali. Hold Tylovi je i holdem soudné a vzdělané části českého diváctva; na kotoučích DVD by byl holdem ještě přesvědčivějším. ()
Naprosto konvenční TV inscenace, která učebnicově popisuje vlastenecký zápas J. K. Tyla o povzbuzení národního uvědomění kulturně utlačovaných Čechů. Zpracováno a podáno způsobem, který neurazí, ale ani nenadchne. Je dobré ji shlédnout pro osvěžení historické paměti, působí ale poněkud staromódně a unyle a přes řadu dramatických okamžiků v Tylově životě paradoxně málo dramaticky, až ufňukaně. Když se toho někdy chce obsáhnout co nejvíc, ztrácí se často větší vnitřní náboj. Méně by mohlo být zkrátka více. Celé to vyznívá snad až příliš šablonovitě. ()
Ani svěže napsané dialogy 1) nezakryjí klasické školometské zpracování tématu._____ 2) Scénky z různých let přibližují (a ilustrují) stav národního obrození._____ 3) Viděl jsem jen první část._____ 4) Výstižný koment: Amonasr***. ()
Tak tedy z tech vlasteneckych inscenaci a tv her o velkych Češích obecně, patří tento snímek k těm zdařilejším. Zásluhu na tom má měrou rozhodující herectví páně Preisse. Tylův život se odvíjí tak trochu jako na houpačce. I když např. spolu se Škroupem, aniž by to tušil, nepředal našemu národu nic menšího než státní hymnu, mnoha opravdu šťastných okamžiků ve svém žití se nedočkal. Díky až fanatickému vlastenectví bojoval prakticky celý život s mocnářskými úřady, díky nimž zemřel chud, hladov a nemocen ve věku pouhých 48 let. ()
Reklama