Černý štír

Ne že bych nebyl uchvácen akční stránkou, hudbou, nebo výkonem Zhang Ziyi v roli rafinované císařovny, jenže něco mi tam chybělo čím by mě to strhlo jako Prokletí zlatého květu. Bylo to občas moc rozvláčné a nepochopitlené jednání postav, nešlo o to, že to bylo předvídatelné, spíše, že mě to někdy vyloženě nebavilo sledovat. Přesto je to zajímavý film a hlavně skvělý výko Zhang Ziyi, která má neobvyklou roli, už jen kvůli ní to stojí za to vidět. (05.03.2009)

Shakespeare si s Dálným východem rozumí (heslo 'everybody dies') a Ye yan to ilustruje celkem příkladně. Mám cukání jít s hodnocením výš, protože tempo, (audio)vizuál a občasná divadelní stylizace mi velice sedly a (buďme ještě chvíli povrchní) Wu a Huang jsou prostě liang wei shuaige a je radost se na ně dívat. Jenže film, který je natolik o postavách a motivacích a natolik konverzační, by si zasloužil poněkud výraznější herecké výkony (nikdo tu nehraje špatně, ale nikdo taky nepředvedl nic, z čeho bych byla nějak extra paf). Ye yan je navíc zbytečně krotký, kompromisní film, který všechno dělá tak nějak akurátně a v žádném ohledu nejede na "plný koule". Takový hezčí Hollywood - nic míň, ale taky nic víc. Škoda. (Nejlepším čínským Hamletem pro mě i nadále zůstává ten divadelní, v podání shnaghaiského operního ansámblu.) (18.01.2015)

Historický veľkofilm, ktorý však plynie veľmi pozvolna a vyžíva sa skôr v romantických a intrigánskych prvkoch vnútri obrovského a temného paláca. Dve akčné scény v krásnych lokáciách a väčšinou "baletné" súboje so zbytočnými wuxia prvkami. Na obriu vyše dvojhodinovú stopáž to nemôže stačiť. Nábeh na mikrospánok je takmer zaručený. Aspoňže spracovanie je na vysokej úrovni, priam majestátne, hlavne kamera. Škoda, že nebola použitá viac v exteriéri. (20.08.2018)

Hamlet coby silně teatrální wuxia vůbec není špatný nápad. Uznávám, že Banquet možná mírně nadhodnocuji, nicméně vzdor pomalému tempu a jisté roztahanosti mne nenudil ani neštval a některé ňuňu scény vyloženě nadchly - například poprava jako balet je veliké JAWOHL. Visuální orgie nejsou natolik spektakulární jako např. v Kletbě zlatého květu, leč i tak film oko těší téměř v každé scéně - nazvala bych jeho styl "uměřená přepíčenost" a docela mi sedla. Děj je klasická tragedie ústící v závěrečné vymření všech hlavních postav a díky silně divadelní stylisaci mne ani občasné podivnosti nepřinutily rozčileně kousat monitor. A Zhang Ziyi tu opravdu září. [3,5* - za pár rozkošných vychytávek zaokrouhleno nahoru] (21.08.2013)

Zhang Ziyi jenom stvrzuje, že jako herečka vyspěla už ve 2046 a nyní je z ní 'zasloužilá umělkyně' (umělkyně po zásluze), která spolehlivě zastane i tu nejnáročnější roli; Tan Dun komponuje tak jako nikdy dřív; kameraman snímá famózní výpravu až se místy tají dech; zvukaři opět excelují a přispívají ne méně než kameramani, kostyméři a další tvůrčí profese...k vrcholu stačilo jen málo - a přece hodně. Kde se pochybylo? Ve scénáři? V dialozích? V příběhu? V námětu? Kéž by se všichni přítomní vrátili na začátek a zvolili si adekvátní látku k tak ambicióznímu zpracování - mohli dokázat opravdu mnoho a vrýt se hluboko do paměti filmových dějin. Takhle zůstane Banquet v ohrožení, že se na něj po sezóně docela zapomene... ještě jednou ale zaslouží zopakovat úvodní chválu, na závěr jmenovat Xiaogang Fenga a doufat, že to nebude poslední uznání, kterého se film dočká. (21.11.2006)