Černá kniha

„Značka“ Paul Verhoeven se většinou pojí s dráždivými filmy, které si utahují z jakýchkoli konvencí, ať už jsou filmové, žánrové... nebo obecně společenské. Černá kniha jako většina z nich představuje pro většinu diváků klíčový problém už v tom, že lze jen velmi těžko určit jasné hranice, kde se nejschematičtější schémata překrucují nebo se stávají součástí promyšlenějšího systému a kde jsou bez nějakých dalších významů jednoduše využívány. Režisér sám vám to neřekne, a tak si můžete jen domýšlet. Cokoli si tedy v tomto textu přečtete, nemusí vůbec nic znamenat... ale je fajn myslet si, že by mohlo. ___ Členité vyprávění židovské hrdinky ve víru holandsko-nacistických konfliktů lze rozdělit na pět skoro stejně dlouhých částí, přičemž každá hází film do zcela odlišného žánrového pohledu. Mysleli jste si, že sledujete příběh o vyvražďování židů a jejich přesunu do bezpečí? Do 20. minuty možná... Je to snad tradiční válečný příběh o partyzánské válce? Do 45. minuty ano... Nebo promyšlená variace na Hitchcockova Pověstného muže, kde zadaná žena svádí padoucha v jeho domácím prostředí? Do hodiny deset! Akční podívaná jak z brakových románů? Jen po 94. minutu. Pak už jen hořké poválečné zúčtování... ___ Jde o pět odlišných žánrů, z nichž každý má své dobré a zlé rozestavěné jinak a nikdy si nemůžete být jistí, zda se to v následující „dvacetiminutovce“ zase všechno nerozhází. Tomu jsou ostatně podřízené i herecké výkony, které musí být dostatečně věrohodné a zároveň zpětně nenapadnutelné, když se z klaďase stane padouch a z padoucha klaďas. Zároveň vám film hned na začátku poví, že hrdinka přežije. U každé vyhrocené situace si tak můžete říct: Jak se z toho, k čertu, může dostat? A neshodí to film do nechutné žumpy plné splašek? Bát se o hrdinku? Ne tak často a ne tak moc (přežije!). O film. Ano, co chvíli. ___ Černá kniha sice těká mezi různými žánrovými světy, ale zároveň si neustále udržuje precizně vystavenou dějovou kontinuitu, kterou žádná další proměna stylu neroztříští, ale jen posílí dojem její promyšlenosti. Kamera neuhýbá před ošklivostí (násilí, odpudivý nacista pobíhající nahý po záchodech), šokantností (odbarvování ženského přirození), pietními obrazy (vyvraždění židů na lodi je natočeno krvavá přestřelka z Robocopa) nebo záměrnou laciností (násilně nasazené flashbacky, béčkové detaily padouchů). Je to film zákeřný, okouzlující, pokleslý, absurdní, plný protikladů... a místy strašně hořký. ___ Nelze pro něj vytvořit škatulku, ačkoli právě se škatulkami celou dobu s takovou rozkoší pracuje... a to je na něm krásné i zvrhlé zároveň. Přeberte si to, jak chcete. (23.04.2013)

Mrazivě surová výpověď o tom, že žid nemusí být vždy hodný a nacista odporaná svině. Ženy v odboji se nejednou dostaly nepříteli až na tělo, aby mohly působit tam, kam se vojsko nedostalo. Podobná témata se objevují i v dalších dílech (Smrt si říká Engelchen, Hlava v oblacích). Zde je však osud krásné židovky, která se vydala za nepřítelskou linii přebarvená za blondýnku, dotažený do konce. Je vidět, jak malo stačí, aby se ti, co měli navrch dostali úplně naspod. Nepřítel může být přítel a z těch nejbližších se mohou vyklubat zrádci. Nezapomenutelný zážitek. Zajímavé komentáře: Sarkastic (15.04.2014)

Několik vyloženě perfektních scén (např. krátký pobyt Rachel v base nebo její duet s vrahem její rodiny) bohužel nestačí přebít za vlasy přitažený překombinovaný děj se zvraty jak z telenovely. Pokud nejste fimoví zelenáči, hlavní zdrádce je jasný pochvilce a jeho konec je vyloženě amatérský. Na vážnou výpověď o konci války v Holandsku zkrátka příliš naivně dobrodružné, nadto většina akčních scén je poněkud nepřesvědčivá (z deseti samopalů střílí na člověka u zdi a ve zdi není jediná stopa po střele apod.). Na druhou stranu rozhodně zajímavý pohled na odbojové hnutí, který stojí za vidění už pro celkem zajímavě napsané postavy a jejich charaktery. Škoda, rozhodně to mělo na víc. (03.06.2007)

Rutinní válečné melodrama komornějšího střihu. Od Verhoevena bych nečekal takhle bezzubou záležitost. Akce žádná, takže by se měl plně věnovat vztahům mezi postavami, ale ty jsou odbyté, zkratkovité. Jediná scéna ve mně nevyvolala emocionální rezonanci. Scénář obsahuje příliš mnoho náhod a posledních 20 minut je natahahovaná kaše. 2 nahé scény jsou tu snad to nejzábavnější, to je trochu smutné. Návrat do Holandska se nevyvedl...50% (28.03.2007)

Už druhý týden přemýšlím, co k tomu vlastně napsat. "Černá kniha" mě minula obloukem, zanechávajíc na mé duši stejný emocionální dopad, jako tvrzení NATO, že je v somálských vodách klid. Hlavní hrdinka coura, vedlejší postavy nezajímavé, napínavé scény jsem prožívala méně než čištění zubů a při dojemných pasážích vraždění či bezpráví byste v mém ošlehaném ksichtu marně hledali lítostivý záškub (nebo dokonce nadbytečnou vláhu v očích). Nejvýraznějším pocitem za celých dlouhých 145 minut byla chvíle zhnusení, kdy se v koupelně zjevil navýsost odpudivý nahatý nácek, to jsem si málem musela odběhnout ublinknout. Kde asi udělal soudruh Verhoeven chybu? Možná nikde, jak tak zírám na celkové hodnocení a komentáře spokojené většiny. Asi je chyba ve mně, tak teda dám aspoň 50% za snahu a zařadím si "Černou knihu" do poličky s dalšími tituly, které už nikdy nehodlám číst. (18.12.2012)