Režie:
Paul VerhoevenKamera:
Karl Walter LindenlaubHudba:
Anne DudleyHrají:
Carice van Houten, Sebastian Koch, Thom Hoffman, Halina Reijn, Waldemar Kobus, Derek de Lint, Christian Berkel, Dolf de Vries, Peter Blok, Michiel Huisman (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Píše se rok 1944 a mladá židovská dívka Rachel se schovává na holandském venkově ve starém statku u sedláka. Jednoho dne nad statkem prolétne spojenecký bombardér, a protože je pronásledován německým stíhačem, odhodí svůj náklad – bomby. Statek je zasažen a skončí v plamenech. Rachel, která byla v té době u blízkého vodního kanálu, se zachrání. Mladík, který byl v tu chvíli s ní, ji ukryje v otcově skleníku. Úkryt se však ukáže nebezpečným. V noci se totiž ve skleníku objeví cizí muž a Rachel a mladíka varuje, že Němci o nich vědí a že si pro ně brzy přijdou. Rachel muže požádá o pomoc. Van Gein, jak se má muž jmenovat, slíbí pomoc. Tvrdí o sobě, že je členem hnutí odporu. Vskutku se díky němu Rachel setkává se zbytkem své rodiny a všichni mají za pomoci Van Geina přejít ještě s dalšími Židy, které Gein zkontaktoval, frontu do bezpečí. Cesta však skončí tragicky. Loď, na které Židi cestují, je přepadena esesáky a Židi jsou vystříleni. Rachel se však podaří včas skočit do vody, a tak uniknout smrti. Dívka je zachráněna příslušníky skupiny odporu, a protože nemá co ztratit a chce pomstít své blízké, sama se do odbojové činnosti zapojuje. Jednoho dne se při transportu zbraní seznámí s německým důstojníkem Ludwigem Müntzem, který na holandském území řídí zpravodajskou činnost. Jejího seznámení velmi brzy využije šéf její odbojové skupiny, Kuipers, který potřebuje získávat informace přímo z německého velení, a ve chvíli, kdy mu Němci zatknou i jeho syna Tima, má největší zájem na tom, aby mu Rachel, která teď vystupuje jako Ellis de Vriesová, tyto informace dodávala. Ellis tedy opět Müntzeho vyhledá a stane se jeho milenkou. Inteligentní Müntze však brzy přijde na to, že dívka je Židovka a že donáší hnutí odporu. Sám Müntze se však do Ellis zamiloval, a tak ji neprozradí. Dokonce dá na její vysvětlení a pokusí se nahlásit svému nadřízenému, generálu Käutnerovi, vraha Ellisiných rodičů, důstojníka Frankena. Ten se však z obvinění z okrádání německé říše (kradl pro sebe zlato zavražděných Židů) vykroutí a sám obviní Müntzeho z vyjednávání s hnutím odporu. Generál Käutner nařizuje Müntzeho popravu. Ellis také neunikne zatčení. Franken zjistil, že mu Ellis nainstalovala do kanceláře odposlouchávací zařízení. Franken jde však ještě dál. Právě díky odposlouchávacímu zařízení sehraje s Ellis v kanceláři malou scénku, na jejímž základě odbojáři dojdou k přesvědčení, že to byla právě Ellis, jež je zradila a je za neúspěchem akce, kterou zorganizovali na osvobození Tima a jiných vězněných odbojářů. Zdá se, že když Ellis nezastřelí Němci, zastřelí ji zrazení odbojáři... (TV Prima)
(více)Videa (2)
Recenze (592)
Verhoevenova Černá kniha (2006) je moderní válečný film, který patří do řady mezi Tarantinovy Hanebné pancharty (2009) a Singerovu Valkýru (2008). Ve všech těchto filmech jsou relativizováni hodní a zlí, naši a Němci, ve všech se objevují výtečné herecké výkony, důraz na psychologické pojetí postav, propracovaný scénář a svižná akce. Verhoeven zřejmě inspirovaný křestním jménem herečky hlavní role Carice van Houten parafrázoval slavnou scénu z Carrie a vylil tentokrát na hrdinku místo krve bečku plnou sraček. A stejně tak režisér provokuje v celém filmu, nevděčná Židovka si oddechne po vybombardování svých zachránců, máme zde zrádce v holandském odboji, hrdiny v nacistickém gestapu a idioty mezi spojeneckými osvoboditeli... Výtečný válečný film plný sarkasmu - a sexu. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=Xb5vrYMY26w ()
Nemůžu říct, že by mě Černá kniha nudila, prostě jsem se s filmovým viděním Paula Verhoevena naprosto minul. Od podobného snímku čekám realismus, hodnověrnost, syrovost a autentičnost. Verhoeven nabízí přesný opak, tohle je čistokrevná hollywoodština na hony vzdálená realitě, za kterou by se nemuselo stydět žádné studio z tzv. Majors. Verhoeven, jak je jeho zvykem, nabízí skvělý vizuál, pohledné ženy, u kterých se nebojí odhalit víc z jejich křivek, a zároveň nabízí vášně, intriky, spiknutí a kvaziválečné scény, jak je u takových stylizovaných hollywoodských produkcí zvykem u válečných melodramatů. Je to umělé, vykonstruované a v některých momentech obrazem i dialogy opravdu hloupé. Kdo chce ale podívanou, má ji mít. Pro mě Černá kniha představuje dokonalý protipól např. našeho výborného válečného snímku Smrt si říká Engelchen. Ten ode mě dostal spolehlivých 5*, Verhoevenovi nadělím pouhé dvě. Celkový dojem: 45 %. ()
Mně se to líbilo velmi. Je pravda, že to příliš originální není, ale ve chvíli, kdy jsem Zwartboek sledoval, jsem přesně nějakou rutinní a napínavou záležitost potřeboval. Absence originality ale vlastně není úplně férovým vyjádřením. Zwartboek je totiž jeden z mála filmů z prostředí Druhé světové, ve kterém je velmi ostrá a neztmavená barva ( říkám tomu vybledlá barevnost), což je jev, který se ve snímcích podobného typu objevuje snad stoprocentně. Asi prkotina, ale pro mě důležitá. A několik velmi silných scén rozhodně najdete. Verhoeven je prostě klasa. A hudba...ta byla v jeho filmech vždycky špičková a po smrti mágů Goldsmithe a Poledourise si možná našel zase někoho, kdo za to bude stát. ()
„Značka“ Paul Verhoeven se většinou pojí s dráždivými filmy, které si utahují z jakýchkoli konvencí, ať už jsou filmové, žánrové... nebo obecně společenské. Černá kniha jako většina z nich představuje pro většinu diváků klíčový problém už v tom, že lze jen velmi těžko určit jasné hranice, kde se nejschematičtější schémata překrucují nebo se stávají součástí promyšlenějšího systému a kde jsou bez nějakých dalších významů jednoduše využívány. Režisér sám vám to neřekne, a tak si můžete jen domýšlet. Cokoli si tedy v tomto textu přečtete, nemusí vůbec nic znamenat... ale je fajn myslet si, že by mohlo. ___ Členité vyprávění židovské hrdinky ve víru holandsko-nacistických konfliktů lze rozdělit na pět skoro stejně dlouhých částí, přičemž každá hází film do zcela odlišného žánrového pohledu. Mysleli jste si, že sledujete příběh o vyvražďování židů a jejich přesunu do bezpečí? Do 20. minuty možná... Je to snad tradiční válečný příběh o partyzánské válce? Do 45. minuty ano... Nebo promyšlená variace na Hitchcockova Pověstného muže, kde zadaná žena svádí padoucha v jeho domácím prostředí? Do hodiny deset! Akční podívaná jak z brakových románů? Jen po 94. minutu. Pak už jen hořké poválečné zúčtování... ___ Jde o pět odlišných žánrů, z nichž každý má své dobré a zlé rozestavěné jinak a nikdy si nemůžete být jistí, zda se to v následující „dvacetiminutovce“ zase všechno nerozhází. Tomu jsou ostatně podřízené i herecké výkony, které musí být dostatečně věrohodné a zároveň zpětně nenapadnutelné, když se z klaďase stane padouch a z padoucha klaďas. Zároveň vám film hned na začátku poví, že hrdinka přežije. U každé vyhrocené situace si tak můžete říct: Jak se z toho, k čertu, může dostat? A neshodí to film do nechutné žumpy plné splašek? Bát se o hrdinku? Ne tak často a ne tak moc (přežije!). O film. Ano, co chvíli. ___ Černá kniha sice těká mezi různými žánrovými světy, ale zároveň si neustále udržuje precizně vystavenou dějovou kontinuitu, kterou žádná další proměna stylu neroztříští, ale jen posílí dojem její promyšlenosti. Kamera neuhýbá před ošklivostí (násilí, odpudivý nacista pobíhající nahý po záchodech), šokantností (odbarvování ženského přirození), pietními obrazy (vyvraždění židů na lodi je natočeno krvavá přestřelka z Robocopa) nebo záměrnou laciností (násilně nasazené flashbacky, béčkové detaily padouchů). Je to film zákeřný, okouzlující, pokleslý, absurdní, plný protikladů... a místy strašně hořký. ___ Nelze pro něj vytvořit škatulku, ačkoli právě se škatulkami celou dobu s takovou rozkoší pracuje... a to je na něm krásné i zvrhlé zároveň. Přeberte si to, jak chcete. ()
Konečně zase film, který se nesnaží být dokonalou rekonstrukcí válečných událostí, ale přináší svěží a svižný pohled na odboj v 2. světové. Jenže i tak je film sám o sobě překvapivě docela nudný a suchý, jediné co jej drží vysoko nad průměrem je výkon, vizáž a postava Carice van Houten, naprosto neodolatelné a nevšedně krásné to dámy! ()
Galerie (28)
Zajímavosti (20)
- Při natáčení v Haagu filmaři zakryli moderní objekty, jako jsou vjezdy do podzemních parkovišť, tím, že přes ně vztyčili bunkry. (xjane)
Reklama