Černá kniha

Typicky Verhoeven. Tie jeho nahotinky pchá do každého filmu, ale on je jeden s tých rejžou, ktorý majú cit pre drsné scény a nahotinky. Určite jeden s tých lepších filmov od Verhoevena a navyše sa aj odohrávajúci v mojom obľúbenom období. Carice van Houten dnes každý pozná predovšetkým z Hry o tróny, ale musím uznať, že aj keď nie som starý paprda, čo odovzdáva oscary za herectvo, tak ma tato deva dosť zaujala. Bavil ma jej príbeh a postava až tak, že som sa až pred koncom pristihol, že mi to príde nejaké dlhé a pomaličky sa začínam nudiť. Škoda, o niečo kratšie, v závere strhujúcejšie a bolo by to na plný. 80% - 4* (03.06.2016)

Konečně zase film, který se nesnaží být dokonalou rekonstrukcí válečných událostí, ale přináší svěží a svižný pohled na odboj v 2. světové. Jenže i tak je film sám o sobě překvapivě docela nudný a suchý, jediné co jej drží vysoko nad průměrem je výkon, vizáž a postava Carice van Houten, naprosto neodolatelné a nevšedně krásné to dámy! (25.04.2009)

Řekl někdo slovo geniální? Že ne? Mě tohle slovo vyklouzlo hned v první větě, kterou jsem, ještě zaražený v sedačce kina, vyslovil... Verhoeven si dělá všechny filmy tak trochu po svym a dneska mu to zrovna vyšlo na jedničku podtrženou. Podařilo se mu za prvé odvyprávět příběh, který je nekonvenční a ukazuje druhou světovou zase v trochu jiném světle a a kontextu, který už většina filmů neřeší... Za druhé, způsob jakým ho vypráví je neuvěřitelně kreativní. V každym záběru je snad nějakej osobní nápad, kterym prošpikovává celej film a neustále z něj tvoří něco, co je něco víc než velká podívaná. zároveň tím i zaručuje, že divák, který bude chtít shlédnout film ještě jednou (a to já určitě budu chtít) najde spoustu dalších detailů, kterých si předtím ani nevšiml... Film je napínavý, neustále svižný a deroucí se dopředu a zároveň i chytrý. Netřeba říkat, že Verhoeven tímto filmem deklaruje jeho realistickou tendenci, někdy až vedenou do naturalismu. Navíc krásná kamera, bezvadní herci a dobrá hudba. Pokud jste viděli trailer a líbil se vám, věřte, že je to ještě nic oproti filmu (což se u ukázek zas až tak nestává, většinou platí opak:). Pro mě vrchol minulého roku, který jsem shodou okolností měl možnost vidět až teď. Smekám klobouk. Tenhle film si zaslouží potlesk. (jsem ještě v opojení z filmu, takže nejsem schopný argumentovat tak dobrými fakty, ale věřte, že ten film mě dostal do kolen...:) (08.02.2008)

Pokud je pro tolik fanoušků PV dokladem jeho mistrovství Černá kniha, tak pro mě je to zrovna film, který se mi z nechuti ani nechtělo dokoukat, jak trapně na efekt a melodramaticky jsou ty scény budované - jako by PV nějak nezaznamenal posledních 60-70 let vývoje vyprávění filmových příběhů a jel pořád podle té počáteční naivity a jednoduché opájivosti samotnou filmovostí, hraností, strojeností, a tak scénář pracuje podle měřítek a očekávání, za nichž se promítal třeba KingKong a bylo jen nutné dostrkat postavy tam, kde bude připravený divák moci udělat ách a ou a pištět hrůzou a bude si tu frašku užívat, protože to tak chce... *** Je možné, že právě tohle se snadno promine ve scénáristicky hrubších akčních bijácích, kde jemnou reflexi přebíjí pudy a vášně hnané příbojem krve a/nebo spermatu, ale v jemnějších psychodramatech, kde působivost děje stojí na předivu motivací a na přísně logickém vývoji postav a souběhu událostí, to prostě leze ven jako sláma z bot. Je jedno, jak složitě scénář vypadá, když se ho pokusíte převyprávět. Pořád je to melodramatický konstrukt předem vypočítaný na efekt, stavící se nad přirozený běh příběhu, který by člověka strhnul svým komplexním neodvratným spěním, a v obratech, zvratech a pointách místo toho vystupuje předem vykonstruovaná hra režiséra-boha příběhu, který odolává námitkám. A zatímco přirozený příběh by ohledával i jiné možnosti, on a herci pod jeho taktovkou to valí vytčeným směrem, aby se všichni v kině mohli ve správné chvíle dojímat. Jenže scénám, ve kterých si hrdina (obrazně míněno) naběhne na osudovou kulku za dojemné hudby a s dlaněmi přištitěnými na srdce, z nějž začne na bílou blůzku probublávat krvavý pramínek, a s leskem v očích padá zpomaleně k zemi, už je snad nějaké to půlstoletí odzvoněno. *** Verhoeven možná používá moderní efekty, ale nikdy se nevymanil ze starého filmového myšlení a není sám nijak moc chytrý. A to je nuda a navíc zrovna tady jde o ironii o to krutější, že scénář má vycházet ze "skutečných událostí". *** PS: Vůbec se nedivím, že Tarantino přesně kvůli takovým vykrádačům skutečnosti a velmistrům dojáků musel natočit Hanebný pancharty a zatančit tak na mrtvolách těch nacistických hajzlů i režisérských šmelinářů s nimi, čímž mohl zároveň i složit neskutečně šlechetný tribut obětem - těm historickým i těm z řad filmových diváků třeba takového Paula Verhoevena;) (28.11.2016)

Druhá světová trochu jinak, Paul Verhoeven přehlíží globální vliv a důsledky války a zaměřuje se na komorní příběh skupinky lidí v odboji očima jedné židovské dívky. Komorní však pouze co do velkoleposti děje, vyprávění zůstává okázalé, režisérská ruka je stabilní a vyrovnaná, výprava věrohodná, mizanscény bohaté, barvy syté a celkově film působí vyspělým dojmem a místy má feeling o 10-15 let starší kinematografie. Děj není ani lineární, ani překombinovaný, je zamotaný tak akorát a líbí se mi, že se nevymezuje jen válečnou dobou a že v žádném momentu není emocionálně podbízivý. Přesto ale Černá kniha nemá úplně dokonalý náboj nezapomenutelnosti... 9/10 (21.02.2009)