Čas

Tak tenhle Kim Ki-duk na mě nezapůsobil tolik, jak jsem čekal. Výborné téma totiž nebylo využito tolik, jak jsem očekával. Teda hlavně v první půlce, tam se to celé hodně vleče a nijak moc to na mě nepůsobilo, takže jsem se spíš nudil. V druhé polovině už ale nastalo pravé psychický peklo, který bylo natočeno vážně výborně. Celkově ale spíše mírné zklamání. 70% (25.09.2009)

Kim Ki-duk v plne forme. Velmi zvlastni, atmosfericka a misty spravne depresivni romanticka story, ktera tezi ze sveho primarniho trumfu - plasticke transformace obliceje, diky cemuz muze vznikat rada zajimavych situaci. Vytvari se zde interesantni konktrast a otazky lasky ducha vs. vizualniho zevnejsku. Na Casu je take unikatni, ze pokud pomineme nektere detailni chirurgicke zakroky, je to na Ki-duk pomery minimalne morbidni, naopak je zde jako ve vetsine jeho novejsich filmu kladen duraz na umelecky feeling, ktery dosahuje vrcholu pri navstevach avantgardniho socharskeho parku na pobrezi. Vyborny kousek! 8/10 (02.06.2010)

Ve třináctém filmu Kim Ki-duka zaujme velká míra dialogů a mluveného slova, kterými do té doby režisér maximálně šetřil. Navíc film překvapuje, pro režiséra netypickým, civilním stylem. Tenhle velkoměstský příběh o dvojici mladých milenců vlastně jen trochu jinak vyjadřuje podobnou myšlenku jako režisérův dřívější snímek Jaro, léto... Ukazuje totiž marnost lidského snažení vzdorovat pomalu, ale jistě plynoucímu rytmu života. (20.10.2006)

Docela velké zklamání po "Jaro, léto...". Těšil jsem se, že se opět dočkám něčeho skvělého, avšak nic takového se nekonalo. Ústřední téma bylo sice zajímavé, ale nezdálo se mi nutné to všechno tak moc protahovat. Některé scény (nebo spíše události) se zbytečně mockrát opakovaly, čímž se stal film nudným a zdlouhavým. Skutečně jsem si oddechnul, když film skončil. Také si myslím, že bylo ve filmu až zbytečně mnoho "uřvaných" scén, což rozhodně nepůsobilo dobře a film byl tímto skutkem uvržen do protikladu filmu Jaro, léto..., neboť tento snímek má atmosféru naprosto opačnou. I přes tuto odlišnost se mi nelíbilo, že chtěl Kim v podstatě tímto snímkem říci lidem totéž, co snímkem předchozím. Naprosto nechápu, proč se rozhodnul takto opakovat, avšak pokládám to za další z chyb tohoto filmu. Hodnocení 5/10 je podle mě naprosto zasloužilé... (27.06.2007)

Kim Ki-Duk opět ve skvělé formě předvádí, co umí nejlépe. Obtížně filmově zpracovatelné téma závislosti identity na těle přetavuje v metafyzickou podívanou o hledání a ztrácení. Režisér nastoluje závažnou otázku: Jak zůstat svůj ve světě, který se definuje skrze vzhled, poté, co svoji vizáž proměníme? Jsme po plastické operaci stále stejnými lidmi? Nezmění se pojímání sama sebe? A nemůžeme uváznout na půli cesty? Obrazová monumentalita se v Času spojuje s podmanivou hudbou a poskytuje jedinečný divácký zážitek. Přesto mi nedá, abych se nezmínil, že Shi gan je zatím nejhorším ze čtyř Kimových filmů, které jsem viděl. Přijde mi, že dřív si režisér vystačil s méně slovy a nechal vyprávět hlavně lyrickou část filmu. V Času je spousta zbytečných dialogů, které neříkají nic podstatného a které divácký účinek oslabují. Doslovnost se projevuje i v úplném závěru, který měl zůstat raději nedořečený. (05.11.2010)