Čas

Rozumím, chápu, beru to. Ale ne touhle na hlavu postavenou formou. Na můj vkus je to příliš vykonstruované, bezhlavě útočící na divákův úžas a uznání, přitom uvnitř umělé, neupřímné... Na to, že film klade spoustu otázek, neposkytuje odpovědi, nezanechává žádný odkaz, nedá vám nic, jen ten divný přemýšlivý pocit, že jste zrovna viděli něco "hlubokého"... Přitom charakter dvou hlavních postav je omezen na jednu vlastnost u každé z nich a samotný scénář tento nedostatek jen zviditelňuje. Hodnota tohoto snímku se tak stává nejen pochybnou, ale především i nudnou parafrází na určitou situaci ve společnosti, kde pohnuté myšlení směrem k debilitě funguje jako etický problém. (20.11.2007)

Měl jsem za to, že postavy ve filmech Kim Ki-Duka tohi nidky moc nenamluví. Zde to však neplatí a není to vůbec ke škodě. Naopak mírně matoucí příběh je díky scénáři snadno pochopitelný. Až na "řeč" je to klasický počin svého režiséra, zajímavý příběh je odvyprávěn prostřednictvím nádherných záběrů, jež nenechají nikoho na pochybách, že Kim Ki-Duk se cítí být opravdovým umělcem, oprávněně. Jedinou chybou filmu Čas je, že ač vynikající počin, není tak úžasný jako 3-iron, nebo Jaro, léto... (21.10.2010)

Nevedel som, že plastické operácie sú v Kórei národným športom. Z môjho hľadiska úplne nezmyselným, pretože rozoznám maximálne ženu od muža, aj to iba keď sa sústredím. Na viac nemám, a preto film, v ktorom zmena tváre hrá významnú úlohu, je pre mňa a priori nepochopiteľný. Sú mi cudzie nielen problémy týchto ľudí, ale aj miera hystérie zapájanej do ich vysvetľovania a riešenia. Keby nebolo toľko obdivných komentárov, pokladal by som film za výhradne určený pre domáce publikum. Napriek tomu môžem konštatovať, že som sa nenudil a neobsadená socha na konci filmu ma v kontexte predchádzajúceho nadchla. (16.10.2009)

Kim vrací úder aneb poněkolikáté se dostává kamera do rukou člověka, který pokud již má zajímavý nápad, utopí je v marasmu nízkosti sobě vlastní. Čas sám o sobě by měl vcelku dobrý námět, ba ani tradiční Kimovy rekvisity (sex a násilí hodně a často) nebijí v první části zdaleka tolik do očí, jak u něj bývá jindy běžné, dokonce působí v celkovém kontextu přirozeně, ale ve druhé části už to jde rapidně ke dnu. Nesympatické postavy jednají čím dál tím hysteričtěji a přepjatěji, příběh se zamotává ad absurdum a cpaní pohlavností páchnoucí symboliky do každé scény je stále okatější. Na síle také nabírá destruktivní prvek, jen se divím, že tu nešťastnou kavárnu v nakonec v záchvatu vzteku hrdinové nezničili docela. Závěr filmu je předvídatelný cca od prvních pěti vteřin a na dálku čpí zoufalou a marnou snahou dát tomu roztřesenému a překombinovanému pudingu alespoň zdání formy. (09.01.2007)

Korejský provokatér Ki-duk Kim má zvláštní styl filmování a jeho snímky jsou opravdu těžce přístupné širšímu spektru diváků a i když je jeho snímek "Čas" "jednoduší" a mírnější než jeho předchozí filmy, nejedná se o film pro každého. Nápad se změnou obličeje, kvůli stereotypu ve vztahu je opravdu zajímavý a herci své role zvládli velice dobře a díky tomu, že nejsou dokonalí se jim dá věřit ale hlavní problém, který mi nedovolil dát vyšší hodnocení je v tom, že je film dost jednotvárný a po první půlce se vleče jak důchodce v obchoďáku. I přes standardní filmovou stopáž jsem konec filmu vyhlížel jak námořníci pevninu a ten se zdál být víc a víc vzdálený. Zajímavý nápad nezajímavé zpracování. (03.07.2009)