Transylvania

Cestovní kancelář Gatlif Vás zve na adrenalinovou výpravu do Rumunska. Zapomeňte na prohlídku pamětihodností, my se naopak podíváme tam, kam by se každý bál. A ještě si přitom můžeme za zvuků cigánských kapel rozbít něco talířů a či lahváčů. Spousta našich klientů si pořizuje pouze jednosměrnou letenku, tak moc si divoký život v téhle ušmudlané zemi zamilovali. Pokud o tohle všechno stojíte, tak vzhůru do Transylvánie. (05.03.2012)

Hlavní hrdinka mě svým nesamostatným až vykolejeným naturelem ze začátku dost dráždila. Říkala jsem si, jestli jí to vydrží až do konce, tak to asi nedokoukám. Naštěstí se to v polovině filmu jakýmsi zázrakem přehouplo na druhou stranu. Asi v momentě, kdy vzala svůj život do svých rukou. Scéna, kdy šlape v cikánských šatech na kole, přičemž na její adresu zazní hláška staříka, jemuž patří kolo: je mi už sice 75, ale ještě jsem neviděl, aby Cikánka jela na kole, mě fakt rozesmála:-) Film jako by tím dostal na spádu, ubral na vážnosti. Hudba a děj se najednou propojily... a jak pravila ve filmu stará cikánská mourost - hudba je k životu, a ne pro trápení. Takové je nakonec i celé poselství filmu, který se mi v koncovém vyznění moc líbil. A to i díky charismatickému výkonu Birola Ünela. (28.08.2011)

Veľmi dobrá dráma perfektne podfarbená úžasnou hudbou so skvelými hercami. Birol Unel sa možno nevymanil z pod podobnej úlohy v skvelom PROTI MÚRU, ale mne jeho drsný šarm príde prirodzený (uveril by som aj to, že doma tiež robí šalát na kapote auta :)) Režisér skvelo pracuje s prostredím, folklórom a množstvom národností v Transylvánii, ktorá je symbolom stretu rôznych kultúr a názorov na život. Atmoséra je ponurá a beznádejná, ale film vo mne nechal pocit nádeje... (20.11.2006)

Spousta hystericky stylizované cigánské poetiky a cesta odnikud nikam... No, při vší toleranci a snášenlivosti - od >filmu< (navíc coby "drama"!) i na takové téma si dovolím >formou i obsahem< gádžovsky čekat víc... °-/ - - - - - (Poprvé viděno kdysi na >tranSkulturním prostoru< , hodnocení 14.1.2010, komentář zde po repete upřimně lehce rozmrzelý jako šestadvacátý - 17.7.2011) (17.07.2011)

Tony Gatlif se pokouší sdělit nesdělitelné: duši země a lidí, kteří v ní žijí. A i když je to nemožné, těžko se k tomu někdo přiblíží víc, než on. Transylvania je surreálně ponurá, plná syrových emocí, depresí i radosti ze života. Ve srovnání s Exilem, který se mi líbíl moc, je možná až příliš bezútěšná, ale to bude asi samotným prostředím. S nelogičností jednání postav bych si hlavu nelámal. Vím o planetě Transylvania moc málo na to abych si troufal podsouvat jí logiku na jakou jsem já zvyklý. (12.12.2010)