Boiji anhneun mulgyeol
Invisible Waves
Režie:
Pen-Ek RatanaruangScénář:
Prabda YoonKamera:
Christopher DoyleHudba:
Hualampong RiddimObsahy(1)
Zoufalý Kyoji je na útěku. Zabil svou milenku Seiko. Seiko byla manželkou jeho bosse: ten, když přišel na její nevěru, přikázal Kyojimu, aby ji zabil. Na lodi do Thajska, kde se Kyoji hodlá ukrýt, narazí na záhadnou a krásnou Noi, která ho okamžitě zaujme. Jejich životy jsou ale propojeny víc, než Kyoji tuší. Když se Kyoji dostane do Thajska, jeho situace se ještě zhorší. Kyoji brzy zjistí, kdo je Noi. Zároveň musí unikat před muži, které poslal jeho boss, aby ho zabili, stejně jako před vlastními výčitkami svědomí… Melancholický thriller plný násilí se sugestivní atmosférou umocněnou kamerou Christophera Doylea. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (14)
Netuším, proč se tento netuctový film mnoha divákům tak nelíbí. Ano, sune se dopředu tempem znaveného hlemýždě, neobsahuje módní překvapivé zvraty a dramatické scény se v něm dají spočítat na prstech jedné ruky, ale estét bude z Invisible Waves bezesporu nadšen. Výtvarná stránka filmu je brilantní, značný podíl na tom má australský kameraman, jehož "líná" kamera precizně dotváří dusnou a tajemnou atmosféru. A když na place vkročí mí oblíbenci, herecky úsporný Tadanobu Asano a líbezná Hye-jeong Kang, není v mém případě co řešit. Film mě tuze zaujal. Že mi tak úplně neposkytl to, co jsem si v něm v průběhu děje přál vidět, je už věc jiná a na né hodnocení nemá vliv. ()
Naprosté psycho atmosférou připomínající filmy Kim Ki-Duka. Jsem nadšen z hudby, kamery, výtvarné stránky i atmosféry. Pro mě jednoznačných 5. Malá poznámka: škoda že se film promítal na festivale ve Varech, očividně ho tímpádem viděla spousta lidí poněkud omylem. Navíc tohle není film na festival, kdy předtím vidíte 5 filmů a po něm dalších 5. ()
Bez jakéhokoliv náznaku ironie dávám s čistým svědomím Neviditelným vlnám jednoznačných 5* a předem říkám, že je to jeden z nejlepších filmů, které jsem na MFF KV viděl, potažmo jeden z nejlepších, které vůbec v roce 2006 vznikly. Prostý příběh je kostrou výjimečného filmového zážitku. Perfektní kamera Christophera Doylae a tlumená melancholická hudba, která je slyšet téměř celou dobu, vytvářejí specifickou, místy částečně snovou atmosféru - například v, pro někoho neúměrně dlouhé, pro mě skvělé, lehce kafkovské scéně plavby lodí, kde je výtečně popsán mikrosvět trajektu, jenž odráží náš makrosvět. A pak lahůdkový existencionálně laděný závěr činí z tohoto kousku výjimečné dílo. ()
MFF KV .. Scénář: Prabda Yoon .. Kamera je výtečná. Ale proč natáčí putování zoufalce a to téměř v reálném čase nechápu. Scénář toho putování musel mít stěží půl stránky - čirá improvizační beznaděj. Nudou jsem se mohl ukousat a nevěřícně sledoval postupně uvadající hovadinu. Abych jen nekřivdil, samotný pár minutový úvod a konec je o něčem a má i nějaké to tempo a smysl. Vše mezitím je holá zbytečnost, která mohla zabrat místo 100minut desetinu! 15%. ()
Aaaaaargh! ()
Galerie (18)
Photo © CJ Entertainment
Reklama