Kdo je tady ředitel?

Můj upřímný obdiv všem, kdo se u této komedie bavili. Mám velice ráda suchý absurdní humor, leč zde naprosto převládl pocit směsice trapnosti a nudy. Trier mě nepřestává překvapovat. Začala jsem jeho obdobím kolem Dogma 95, přesunula se k pozdějším kouskům, abych si pak s velkým překvapením vychutnala Evropu a Prvek zločinu. Když vím, co Tier dokáže, jak si umí vyhrát se scénou, dokáže vystřihnout naprosto originální, dechberoucí kousek, pak dost dobře nerozumím, kde se vzala tato nekomedie zabíraná nesmyslnou kamerou. Žádné veké stopy po originalitě jak v námětu, tak ve zpracování. To už jsem víc fimařiny vnímala v nízkorozpočtové Epidemii, která se jakoby nedopatřením dostala mezi jeho dva vrcholové snímky, které už později nepřekonal. Možná by paní Trierová udělala lépe, kdyby si své tajemství vzala do hrobu. Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (03.04.2015)

Díky za vaše slova, bůh nám buď milostiv, aby byla poslední.... tato věta, pronesená jedním z aktérů, mně zcela promluvila z duše, neboť něco tak ukecaně otravného jsem nezažila v tomto, a myslím, že ani ve všech svých minulých životech. Nechť jsou má slova varováním pro všechny fanoušky von Trierových nekomediálních snímků, abych je ušetřila zklamání, i když, teď mě napadá - vlastně je to pořád Lars, ten zprostředkovatel beznaděje a neštěstí, jen v jiné formě - vše beru zpět - táááák, až do dna... (13.01.2012)

Larse von Triera mám upřímně rád - přesto mi už někdy začíná lézt na nervy ta jeho okatá "artovost", snaha o vysoké umění. Mám rád humor s velkou dávkou nadsázky, tady si autor dělá legraci ze všech, ale mám pocit, že sám ze sebe by si srandu udělat nedokázal. Tenhle film mi pravděpodobně taky pokazil dost mizerný překlad, ale nešť - do poloviny to nebylo nic moc, pak se to ale krásně rozjede až ke klasické, doslova teatrální pointě. (15.08.2008)

Intelektuálská hříčka s velmi osobitým humorem, která se nebude líbit každému. 1) Zvláštní film. Když si odmyslím podivnou až surrealistickou atmosféru, řízlou stejně podivným humorem, o němž netuším, jestli je dánský, skandinávský nebo trierovský (když už si to režisér i sám napsal) a nepřihlédnu k formalistickým hříčkám s kamerou, pak nevím, co mi vlastně zbyde._____ 2) Abych našel cestu ven z tohoto trierovského světa za zrcadlem (nebo snad za kopírkou), pomohu si při hodnocení základními otázkami. Chci tento film vidět znovu? Nechci. Bavil jsem se? Moc ne, i když některé okamžiky (ječící pracovnice u kopírky, nerudný Islanďan, schůzka na kolotoči nebo objímání se) jsou pozoruhodné a není jich málo._____ 3) Teď možná promluvím jako kulturní barbar, ale celý film mi připomínal zfilmovanou rozhlasovou hru, kdy režisér - amatér neví a netuší, co dělat s kamerou, a tak si zkouší různé pohledy a úhly. Vím, že to tak není, ale pocit televizní inscenace mám hluboko v sobě._____ 4) Celkově mě tato intelektuálská hříčka příliš neoslovila. Tím nijak nesnižuji její osobitost a svéráznost. (14.02.2009)

85% - Kdo viděl Blbce k večeři a miloval Pignonovy telefonické scény, zde podobná scéna trvá celý film. Jen s podstatně jiným druhem humoru. Suchým, krutým, a často zdánlivě definitivním. Ačkoli se režisér tváří, jako že hraje s otevřenými kartami a čas od času osobně oznamuje, co si teď komedie žádá (a co nás tudíž nemine), vždy překvapí zajímavou pointou, či logickým zvratem. U tohoto filmu jsem si také často vzpomněl na intelektuálně dramatického Bergmana a jeho občasné promluvy herců o svých postavách v Náruživosti. Byla to narážka? "Kdo je tady ředitel" je krásný komorní úlet, který vás po celou svou milosrdnou minutáž bude dobře bavit. (13.11.2007)