Cremaster 3

Pokud takhle vypadají chytré filmy, chci být buran. Ne, promiňte, tohle je fakt naprosto trapné. (12.04.2011)

Jakkoli oceňuji postavy žen bez nohou, zbytek Barneyho obrazivosti mne příliš neoslovuje. (Což si vpodstatě myslím o celém cyklu.) Nejvíc se mi líbí šplhání do vyšších pater, resp. to jediné mám opravdu ráda. Z celého cyklu. (15.08.2012)

41st KVIFF 2006 - CELLULOID DREAMS PRESENTS MATTHEW BARNEY - Celluloid Dreams uvádí Matthewa Barneyho (28.06.2009)

Barneyho filmy jsou sice zajímavě vizuálně pojaty, trpí však samoučelným natahováním a totální nesrozumitelností. One-man masturbace Cremaster III má pár zajímavých momentů (destrukce automobilu, "loupání" brambor), bohužel je ale extrémně nestravitelná a "topí se" v egu extravagantního umělce. (02.07.2006)

Umění? Možná ano. Těžko pochopitelné? Určitě. Naprosto. Barney je zřejmě blázen a troufám si napsat, že něco podobného by pod vlivem drog natočil každý. Jen by k tomu potřeboval ten rozpočet, který tento film (je to vůbec film?) měl. Barneyho imaginace dominuje celému filmu. Když už máte pocit, že se ve filmu alespoň trochu orientujete, následují scény, které vám tuto iluzi naprosto vezmou. Po pár minutách jsem přestal rozumět naprosto všemu. Ale přece jenom jsem se snažil vidět nějaký kontext a snažil alespoň trochu přemýšlet nad všemi těmi odkazy, skrytýmy narážkami. Většinou opravdu marně. Kdyby ten film trval kolem devadesáti minut, hodnotím výše. Tříhodinová stopáž je ale přemrštěná, chvílemi jsem si myslel, že režisér chce diváka donutit opustit kinosál. Závěrečná téměř hodinová scéna, kdy učedník vykonává úkoly je hodně zajímavě natočená (což neznamená že se mi líbila), ale chtěl bych napsat, že slova o one-man masturbaci nejsou zase tolik od věci - obzvláště v druhé části filmu. Celý film provází protivná hudba, která mi po skončení filmu hrála ještě dlouho v uších. Tak s prominutím hnusnou a protivnou filmovou hudbu jsem už dlouho neslyšel. Na druhou stranu by slušelo napsat, že i díky tomu je nezapomenutelná. Každopádně já si pod slovem umění představuju něco naprosto odlišného než je Cremaster. Tu jednu hvězdičku dávám za pár opravdu originálních a hezky natočených scén. Ale určtě necítím potřebu toto dílo ještě někdy zhlédnout.... (07.07.2006)

Cremaster 3 je nesen Barneyho estetikou přesahu přes rámec zvoleného média – filmu. Projevuje se to metodami snímání, postsurealistickým scénářem i výběrem hudby ( ). Cremaster 3 nakonec spíš než jako film působí jako videoinstalace, ke které odkazuje i finální scéna v Guggenheimově muzeu. „Děj“ filmu je až do poslední části realizován v mrakodrapu Chrysler – zřejmě jeden ze sponzorů filmu – a je „rozfázován“ do několika prolínaných, postupně gradovaných situací – exekucí. Celý je zarámován do úvodu a závěru kdesi v dávnověku mezi troly – patrně keltská tradice, k níž se tvůrce hlásí. Protože nejsem obeznámen s hloubkami barneyovských alegorií – a ani se seznamovat nemusím, nevěřím tomu, že když ukážu coby umělec na nanuka a řeknu, že to je lední medvěd, automaticky se tak stane – jsem odkázán na to, co z filmu „leze“ i bez znalosti „symbolik“ (o symboly stejně nejde). A i to je v tomto případě uspokojivé, byť chvílemi lehce rozvleklé – Barney má programově od všeho odlišnou nonsens estetiku, situace jsou tak nesmyslné, až jsou vtipné a zajímají: nová auta postupně rozbíjejí staré do něhož je umístěno tělo „nemrtvého“ tvora z podzemí stavby. „Správce“ výtahu – sám Barney – postupně naplňuje z výtahové šachty výtah tekutým betonem, načež plný výtah odešle dolů a nechá jej vlastní vahou se rozbít. Z drátů, které jej nesou napne přes dveře výtahu lyru, na kterou hraje číšník. Ten ve své nešikovnosti (komické číslo) postupně rozbije celý bar. V zadní místnosti zatím dívka vyřezává dutým podpatkem z hlíz tvary klínů (stále tentýž tvar). Meziakt je na závodišti koní, je to retro, Barneymu zde vyrazí zuby jako pomstu mafie. Vzápětí je Barney zpět v mrakodrapu, odhalí své mužné tělo a nechá si do úst voperovat jediné co zbylo z rozježděného auta – trychtýř. Protože to bolí, posere se u toho (je to zkousnutelné pro csfd.cz???) a ze zubů, které vyjdou se stane kompaktní tyčka. Závěrečný akt – nejsilnější část filmu, údajně zednářský rituál – aťsi! – v Guggenheimově muzeu prolézá Barney coby pýthie s roztrženými ústy napříč rampami stavby a překonává úkoly. Není zde už prostor na to popsat tuto nejlepší část filmu (k zhlédnutí je na youtube), rád bych uvedl svůj dojem z ní – je to hraná videohra – možná jednou budeme schopni dostadit se na místo Barneyho a užít si to sami – v tom vidím hlavní přínos obsedantně narscistního dílka Cremaster 3. (12.10.2010)

Barney je především sochař a ne filmař a tak všechny jeho "filmy" jsou jen sochami v pohybu. Sám nechce, aby se Cremaster jakkoliv šířil distribucí na DVD. Zkrátka si nepřeje, aby měl jeho sochy doma každý. 10 kopií koluje po světě a promítají se v biografech. Krom toho ještě vytvořil speciální edici pro sběratele, která se prodává na aukcích. Považuji zejména 3. za naprosto geniální dílo. Vizuálně mne to opravdu silně ovlivnilo. Je to něco, co se nedá předat, musí se to vidět a "zažít". (02.09.2006)

je to umění a to spousta lidí nepochopí (03.07.2006)

Jeden z nejsilnějších zážitků jakéhokoli druhu v mém dosavadním životě. (29.11.2006)

Konceptuální výtvarno v pohybu odnikud nikam s efekty. Příliš roztahané. (14.03.2023)

Barneyho ego tentokrát větší než moje tolerance a chápání. Jediný film, ze kterého jsem kdy na IFF KV odešel. (24.10.2009)

Výtvarné umenie je priestor bez hraníc. Post(post)konceptuálna doba, mňa osobne, zradila. Toť, Cremaster 3 jedna z (ne)mála svetlých výnimiek. (26.10.2012)