Cremaster 4
Režie:
Matthew BarneyScénář:
Matthew BarneyKamera:
Peter StrietmannHrají:
Matthew BarneyObsahy(1)
Čtvrtá část cyklu vznikala jako chronologicky první, v roce 1994. Matthew Barney se tu nejvíc blíží biologickému modelu svého projektu. Prostředím (u Barneyho tradičně zjitřeným, jako by bylo postavou v příběhu) je ostrov Isle of Man mezi Anglií a Irskem. Ve hře se ocitá jeho folklor i současnost: ostrov je každoročně dějištěm motocyklové rallye. Barney se tu ocitá v roli „Loughtonského kandidáta“ – satyra, který zraje, aby se proměnil v Loughtonského berana. Zvíře, jež hraje roli ve folkloru ostrova, má ve filmu dva páry rohů, jeden nahoru, jeden dolů. Symbolizují vzestup a sestup, právě tak jako žlutý a modrý motocyklistický tým, které vyrážejí na závodní jízdu vzájemně opačnými směry. Motorkáře (kolektivní postavy nesou jména Mezek vzestupující a Mezek sestupující) vyhledají gonády, tedy pohlavní žlázy s nerozlišitelným příslušenstvím k mužskému či ženskému pólu.
I zde Barney vytváří metaforu organismu, proměňovaného směrem ke konkrétní pohlavní příslušnosti. Sám systém ovšem vzdoruje a snaží se zůstat v blahém stavu neutrality. Matthew Barney vypráví jedinečným proudem obrazů, zvuků, atmosféry: víly, stepující satyr i podmořské scény, to všechno zapojuje do svého plánu, který přes všechnu volnost a překvapivost má svůj pevný řád. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (6)
Je mi z toho smutně. ()
41st KVIFF 2006 - CELLULOID DREAMS PRESENTS MATTHEW BARNEY - Celluloid Dreams uvádí Matthewa Barneyho ()
Jo..ehm....jo.. jasně..chápu...ehe...rozumim... jo...samozřejmě... to víš že jo.. tu máš dvě hvězdy. To tak... ()
Podivný, přepodivný artový snímek. Kremaster, tedy kontraktivní sval, který zvedá šourek, může někomu spíše zvednout mandle, protože je hodně dekadentní, hudebně podbarvený tak, že vám v mozku narostou malé pilky a řežou a řežou...a značně nechutný. Význam se v tom hledat nejspíš dá. Dvě barevné sajdkáry, které spolu závodí v opačných směrech jako jin a jang, mužský a ženský princip, snažící se o diferenciaci, pohlavní determinaci. Stepující satyr, který se plazí vazkou hmotou v jakési pseudo-biologické rouře, až dojde k sebeproměně v berana - je to cesta katarze? No, vůbec nevím. Význam se v tom hledat nejspíš dá - ale pochybuju, že najde. Nechme tedy významy stranou, artovost je v 'působení', a v tomto případě se u mě Barneho snímek trefil do černého - nebo spíše do tmavě hnědého. Nevím, co jsem viděl, ale mělo to sílu. Jakoby mě někdo protáhl vejcovody a já vypadl ven zevními rodidly, obklopený slizem. Mělo to smysl? Odpověď na to je stejná, jako každá otázka po smyslu plození a života - "těžko říct." ()
Celou dobu jsem přemýšlel, jestli mám takovou potřebu si hrát na intelektuála nebo jestli mě to vážně zajímá. Rozhodl jsem se pro druhou variantu, ale nejsem schopný říct proč. Nejpíš něco, co je zapsané v paměti... ()
Rychle a levně projitří atmosféru při jakémkoli promítání - kdo se totiž nezačne smát, nepochybně aspiruje na hlavní roli v podobném filmu (seriózní tvář, zatímco po vás lezou varlata...). Art film dohnaný do extrému, ale proč ne. My méně artističtí se alespoň nasmějeme :). ()