Valkoinen kaupunki
Frozen City
Režie:
Aku LouhimiesKamera:
Rauno RonkainenHrají:
Janne Virtanen, Susanna Mikkonen, Aada Hämes, Santeri Nuutinen, Viivi Hämes, Jari Pehkonen, Jarmo Keskevaari, Jukka Holm, Eric le Roux, Juha Veijonen (více)Obsahy(1)
Někdy se zdá, jako by severští režiséři měli patent na to, jak partnerské rozepře bezohledně zobrazovat jako něco, čím skutečně jsou: jako přehořké boje o život, které jsou rozdmýchávány jak zbytky vzájemného citu, tak iracionální touhou toho druhého co nejvíce zranit. Mrazivé město je syrovou kronikou jedné takové bitvy bez vítěze, odehrávající se v ledem sevřených Helsinkách. Když se Velimu-Mattimu rozpadne manželství s Hannou, odstěhuje se do bytu na předměstí. Smůla se mu však stále lepí na paty – přijde o místo taxikáře a soud mu zakáže kontakt s jeho třemi dětmi. Když pak na dveře jeho nového bytu začne den co den bušit bláznivý soused, který si stěžuje, že Veliho-Mattiho okna bez záclon hyzdí celý panelák, je zřejmé, že nahromaděné zoufalství a zášť jednoho dne způsobí něco strašného. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (12)
Ocenění: MFF Karlovy Vary - Křišťálový glóbus (v soutěži), cena FIPRESCI, Label Europa Cinemas, cena Don Quijote (čestné uznání) Ghent International Film Festival - režie Jussi Awards - herec (J. Virtanen), herečka (S. Anteroinen), režie, střih, scénář Tiburon International Film Festival - herec (J. Virtanen) Scénář: Mikko Kouki, Paavo Westerberg. Kamera - Rauno Ronkainen. Hrají - Janne Virtanen jako Velimatti Lehtonen, Susanna Mikkonen jako Hanna, Aada Hämes jako Aada, Santeri Nuutinen jako Santtu nebo Viivi Hämes jako Viivi. ()
Zjišťuji, že jsem ještě chvíli po skončení hodně, ale opravdu hodně rozhozená a schází mně dostatek slov k vyjádření pocitů, které mám z příběhu..... kde jsem měla na konci slzy v očích a nějak to nešlo zastavit..... kde jsem se ztotožnila s Veliho-Mattim v jedné drsné situaci, spojené se správcem domu, kde bydlel..... kde jsem nechápala, proč to všechno vůbec muselo dojít tak daleko...... a kde přemýšlím o tom, jestli jeden uživatel nemá náhodou pravdu, co se týká zimního období ve Finsku a s tím spojených vztahů mezi lidmi k sobě navzájem. Mrazivé a studené je nejen město, ale i fakt, že vše vyznělo až příliš skutečně. ()
Severská variace na Taxikáře. Hlavní hrdina Veli má život v troskách. Manželka s dětmi ho opouští, přijde o práci taxikáře, a pořád ho obtěžuje soused – nelíbí se mu Veliho závěsy v oknech. To nemůže dopadnout jinak než tragicky, a film k tomu (trochu pomalejším tempem) dospívá. Jenže ve chvíli, kdy k něčemu opravdu dojde, a člověk by čekal titulky, je nám naservírována ještě dobrá půlhodina, ve které se dozvíme stará známá fakta (manželka je mrcha, Veli je velmi opuštěný). Film trvá 90 minut, kdyby byl tak o půl hodiny kratší, byl by býval mnohem zábavnější. I tak mu nelze upřít syrovou, odtažitou a chladnou atmosféru, jakou se vyznačují právě severská města. A New york. ()
Nevím nakolik objektivně, ale jsem po dlouhé době filmař, který má odvahu vyprávět JEDEN příběh (a ne desítky dalších "malých", jen aby se proboha něco dělo). První dvě třetiny byli téměř antickou tragédií, která jasně směřuje k jediné možné katastrofě. A kdyby končil před "ranní kocovinou", křičím radostí nad návratem starých forem :-) ()
Napůl dogma 95, napůl pocitovka. Výborná dogmatická kamera a herecké výkony ale utrpěly scénářem, který se v poslední třetině přehoupl v jednu jedinou omletou větu "kdo to je", která nedokázala děj nikam posunout a zároveň mě nedokázala psychicky rozcupovat jako osud smolaře Veliho a nebohého Seppa (ano, přiznávám se, musela jsem si zakrýt oči, když se schylovalo k nejhoršímu). V prvních dvou třetinách si příběh jel pro jistou cenu za nezkreslený naturalistický obraz reality, v poslední třetině si jel pro cenu za "nevím, co s tím koncem, ale nějak se to udělá". Heslo "v nejlepším se má přestat" by v případě Valkoinen kaupunki nebylo od věci. K zajímavosti celého manželského střetu přidávala Hanna - doteď jsem nepochopila, jestli byla duševně nevyrovnaná, nebo jen mrcha, ale hrála to tak dobře, až mě v půlce filmu začala nehorázně štvát. ()
Reklama