Den brysomme mannen
Vandræðamaðurinn
The Bothersome Man
Režie:
Jens LienScénář:
Per SchreinerKamera:
John Christian RosenlundHudba:
Ginge AnvikHrají:
Trond Fausa Aurvåg, Petronella Barker, Per Schaanning, Birgitte Larsen, Anders T. Andersen, Sigve Bøe, Bjørn Jenseg, Dag Håvard Engebråten, Johannes Joner (více)Obsahy(1)
Orwellovská antiutopie a kafkovská vize odosobnělého, sterilního světa, v níž dvaačtyřicetiletý Andreas přijíždí jednoho rána do cizího města, aniž by věděl, jak a proč se tam dostal. Jeho příchod je však již očekáván, je pro něho nachystán domov, zaměstnání, dokonce i partnerka. S každým novým dnem vychází najevo stále více podivných skutečností o městě a jeho fungování, Andreas se dokonce přesvědčí, že z něho nelze uniknout. Po čase se setkává s Hugem, který ho zavede do sklepa svého bytu a ukáže mu tajemnou prasklinu ve zdi, z níž se ozývá překrásná hudba evokující Andreasovi vše, co ve svém životě postrádá. Možná že je tato prasklina branou do jiného, lepšího světa. Andreas a Hugo chystají plán k útěku. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (76)
Tenhle film je ohromně blízko tomu, co točí velký Roy Andersson. Ale, kupodivu, bez Anderssonova minimalismu a úzkostlivého stylu je tohle ještě více strhující - zejména, když na začátku nevíme o co jde, a je to jen takový narůstající pocit divnosti, kterému bychom raději nevěřili. Ale už je pozdě. S posmrtným životem tenhle film nemá nic společného. Je to náš život, život, kterej žijeme dneska a zítra. A kdyby Vám někdo nabídl jízdenku na ten autobus do města ? Odmítli byste ? ()
Dobrý nápad, má to něco do sebe, ale to zpracování mě prostě nebavilo. Na to fakt musíte být dostatečný cvok, aby se vám tohle poeticky-filozofické dílo líbilo (nic ve zlým). Druhý zhlédnutí by za to možná stálo, jenže nemám vůbec chuť se na tento depresivní a poměrně utahaný film znovu dívat. 50% ()
příjemně psychpatická práce, předurčení pendlující prostorem pofiderní paranormality, pravda, poněkud permanentně, přesto přítulně pitoreskní. Pobavení provázané pomocí pachtění po prapodstatě, po původu, po pravdě. Přemýšlivé, pozorované, pitoreskní, pravdivé. Plusem právě prostupující psychedeličnost. PS: po požitý pofiderních přípravků, prášků, pravděpodobně perfektní. ()
Spoilery! Velmi nepříjemné a depresivní antiutopické dílo, a to zejména proto, že si velmi záhy uvědomíte, že nesledujete vizi nějaké imaginární společnosti, která se odklonila velmi špatným směrem, nýbrž takřka každodenní realitu, kterou jsem všichni vesele přijali, a ze které měl do covidu člověk možnost alespoň jednou za čas utéct. Teď už nemáme ani to. Hodně jsem v tomto filmu viděl jednu z mých oblíbených knih - 1984. Film mi nepřišel natolik úderný jako kniha zejména proto, že zde se "ti zlí" spokojili s vyhoštěním nevděčného odpůrce režimu a rozvraceče pořádku. V 1984 byl poté mnohem děsivější cíl - zlomit neposlušného člověka k obrazu svému. Otravný chlap je velmi hlasitou kritikou konzumní společnosti. Chladné konzumní společnosti okleštěné na nezbytný přísun instantní zábavy. Konzumní společnosti, kde existují vztahy jen kvůli společenskému statusu. Konzumní společnosti vybudované na zaběhlých stereotypech. Konzumní společnosti plné přetvářky a umělosti. Konzumní společnosti, kde je největším prohřeškem být jiný a vytrhnout se ze stáda. Konzumní společnosti, kde už nezbyl prostor na lásku ani jiné ctnosti, kvůli kterým si sami sebe troufáme nazývat lidmi. Otravný muž byl v mnoha pasážích nudný, což si nejsem jistý, zda je hodno nějaké výtky, protože sledovat 90 minut svět, kde právě chybí věci, které svět dělají zábavným, to se pak ta nuda docela nabízí. Přesto jsem cítil silné nutkání sledovat, zda se hlavnímu hrdinovi podaří vymanit pryč ze zašedlé reality. Snímek zaujme rozhodně především tématem. [75 %] ()
Sobě anonymní hrdina vstupuje do světa-divadla, světa-hygienické kultury, aby si v umrtveném provozu vztahů, uvědomil, že jeho život v tomto uklizeném, čistotném klidu má cenu jen jako role a že je setrvale dezinfikován. Jakkoliv snímek přesně vypovídá o přesycenosti dnešního člověk, jehož svět se zpožďuje za jeho smysly a jehož řeč skomírá u paty Jazyka, chladná alegorická mluva snímku, jen zdánlivě narušovaná krvavými obrazy sebevražd, jejichž grotesknost značně snižuje důraz poselství, mě od něj záhy odtrhl. Přímočarost byla až příliš zjevná. Nic víc než mravoučná povídka naneštěstí tento pokus není. Ale řeč uklizenou a antiseptickou si osvojil dokonale. Je vlastně legrační, že si společnost, jakou tento film zobrazil, produkuje takové filmy, které proti ní samé svědčí. Trhlina do světa jiného je v nás. V nás, pro něž nezbylo místo ani v zavazadlovém prostoru toho pověstného autobusu… ()
Reklama