Reklama

Reklama

Svobodná vůle

(festivalový název)
Trailer

Obsahy(1)

Theo byl léta internován v psychiatrické léčebně. Jeho panický strach z žen se totiž transformoval v nebezpečně agresivní chování – přepadá ženy, a než dojde k sexuálnímu ukojení, zvyšuje trauma obětí brutálním fyzickým ublížením. Film se otevírá právě takovou scénou, takže divák nemá ve svých emocích vůči Theovi na vybranou. Jenže další sledování jeho osudu má uvažování o něm posunout málem k opačnému pólu. Tento mladý muž totiž při pohledu zblízka přestává být zvrhlým násilníkem, připomíná spíše politováníhodného zoufalce, který se marně snaží zapojit vůli do přemožení svých ničivých pudů. Upřímně mu v tom chce pomoci sedmadvacetiletá Nettie, jež má rovněž své zkušenosti s pocity vyděděnosti, ale ukazuje se, že všemi vzývaná vůle na takový úkol nestačí. Předností filmu je syrově dokumentaristický styl a herecká kreace Jürgena Vogela, jehož Theo si překvapivě vynucuje citovou účast publika. Právě on byl oceněn Stříbrným medvědem v Berlíně 2006 za mimořádný umělecký přínos. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (14)

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Němci se nebojí dlouhých stopáží a Jürgen Vogel se nebojí náročnách rolí a to je pro nás diváky jen dobře, protože to co tady předvádí je naprosto famozní a strhující herecký výkon a filmové ceny mu přilítly po právu. Být tohle americký film a být Jürgen Vogel černoch (zásadní podmínka pro získání Oscara v 21. století ) má i zlatou plešku. Bylo by však naspravedlivé chválit jen Jürgena, protože jeho kolegyně Sabine Timoteo se ve druhé polovině filmu rozehráva taky na plný obrátky a oba herecký super výkony posunují film na absolutní špičky. Režisér filmu zvolil velmi syrový realisticky způsob vyprávění, bez hudebníh doprovodu s častým makro záběrem na obličeje hlavních hrdinů a velmi syrově brutálníma scénama znásilněn a udělal dobře. Jediný co filmu vyčítám jsou dorbnosti typu, vloupání se do bytu jedný holky, tojsem fakt nepochopil takovej úlet, stejně jako uvodní znásilnění a následná honička (kde se tam vzali ??? ) . Jinak Německá filmová pavlač opět dodala kvalitku se vším všudy . ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

To, co tady předvádí Jürgen Vogel, podle mě nepřevedl ani Michael Fassbender ve filmu Stud. A že tam Michael předvedl famózní výkon! Jenže na rozdíl od Studu je Svobodná vůle daleko drsnější a syrovější. Na rozdíl od Studu se tady totiž dějou různě dlouhé znásilňovací scény, které jsou místy docela dost explicitní. Ale nejde jenom o ně. Těch zajímavých momentů je to daleko víc a nemusí to být nutně dlouhý statický záběr. Hodně ale vnímám délku, která je na takové drama až neuvěřitelná a fascinuje mě, že tvůrci za tu dobu mohli udržet takové napětí. Je teda pravda, že ve druhé půlce se momenty dost opakovali, ale ten závěr to dost zachránil. Takový zmar nad lidskou duší jsem ještě neviděl. Kór, když nešlo o zlou, ale spíš nemocnou duši. Jürgen byl fakt neskutečnej. Bejt jím, tak po natočení tohoto filmu si dám oraz někde v Himalájích a přemýšlím, kam jsem s tím herectvím vlastně zašel. Festival Německá filmová pavlač předvedl takový skvost, u kterého nechápu, že zde má jen 94 hodnotících. Já jsem ještě teď v šoku a to už je pár dnů, co jsem ten film viděl. ()

Reklama

hirnlego 

všechny recenze uživatele

Další z pseudo-artově-autentických filmů, které mají být "silnou emocionální výpovědí o krutém osudu nešťastného jedince bla bla", avšak je jen karikaturou sebe sama (vzpomeňme též třeba na vskutku "kvalitní" Flandry v čele s tupounem a nudnou děvkou - a nebo podobně "umělecky silné" Allein). Prý "šokující a skandální film" - nenechte se vysmát - to, že je zde párkrát vidět, jak si ho hlavní "hrdina" honí, případně jak znásilňuje nějakou svou oběť (a nutno říct, že vcelku "rutinně" - kam se hrabe na Zvráceného), ještě nedělá film šokujícím - šokující je možná tak jeho vysoké hodnocení, jak na IMDB, tak i zde a koneckonců i v Berlíně (Zlatý medvěd = wtf?!). Ovšem jeden klad bych zde kupodivu našla - a tím je nutnost položit si otázku: jak může mít tak hlasitě do nebe volající sračka takhle úžasně silný konec? Opravdu - samotný závěr na pláži se mi vážně moc líbil (i zahrané to bylo pěkně) - a tak se ptám podruhé, trochu jinak: to nešlo udělat celý film takhle OPRAVDOVÝ? ()

Tosi 

všechny recenze uživatele

Svobodná vůle je náročný film. A to nemyslím délku filmu, nýbrž jeho obsah. Prvních deset minut je doslova šokujících a odrazujících, později chápu, že pro pochopení podstaty filmu, byly nevyhnutelné. Film je příběhem Thea (Jürgen Vogel), ponurého a děsivého muže s bezuzdným strachem z žen, který se projevuje násilně. Je to také příběh Nettie (Sabine Timoteo), 27-leté ženy, která je psychicky vydírána svým otcem, jenž jí nechce dovolit žít svůj vlastní život. A to je náš příběh...dva emocionální mrzáci, potkajíc se náhodou, navzájem hledají sílu žít normální život. Jeden z nich však, i přes obrovské odhodlání začlenit se mezi normální lidi, to nedokáže a padá i proti své "svobodné vůli" znovu do propasti, kam už ale naštěstí nestačí dopadnout... I přes skoro tři hodiny trvající délku jsem ani na minutu neztratil zájem a tímhle temným příběhem jsem se prokousal až k čestnému závěru. ()

emma53 

všechny recenze uživatele

Já mívám s filmy, které mají dlouhou stopáž většinou problémy, ale tady jsem jí abolutně nevnímala. Už samotný námět by mohl někoho odradit. Já jsem taky chvíli váhala, ale vůbec toho ve výsledku nelituji. Tenhle polozapomenutý snímek se mně zaryl pod kůži hned po prvních minutách a nepustil mě až na konci. Obrovským plusem, kvůli ktérému jsem musela v každém případě zvednout hodnocení, je hlavní představitel Thea, kterého zahrál Jürgen Vogel s takovou přesvědčivostí, že jsem z něj nemohla oči spustit, jak jsem prožívala jeho vnitřní muka a vůbec se nedivím, že za tuhle roli získal ocenění. Jsem přesvědčená, že má velkou zásluhu na celkové atmosféře, která se dala krájet a já tak byla po celou dobu napnutá jak struna. Pro mě byla Svobodná vůle silná emotivní masáž, která má svojí velkou výpovědní hodnotu a byla k uzoufání smutná, ale ještě smutnější je fakt, že takových lidí je spoustu a je otázkou, jak se s tím každý z nich vypořádává. Nevím jak kdo, ale v tomhle případě Matthias Glasner a Jürgen Vogel v mých očích zabodovali, takže jdu s palcem na nejvyšší laťku i kdyby se tam nějaká ta chybka našla, ale já se tím tentokrát absolutně nezabývala. ()

Galerie (19)

Reklama

Reklama