Touha

41st KVIFF 2006 - FORUM OF INDEPENDENTS - Fórum Nezávislých (27.06.2009)

Na Touze Valesky Grisebachové mě nejvíce oslovila bezprostřednost, s jakou pohlíží do nejbanálnějších chvil venkovské reality Německa na zlomu Milénia. V dokumentaristicky působících sekvencích se zračí zvláštnost nejvšednějších události, k nimž lze připočítat i ty nejsoukromější radosti a potěšení – a ovšem i zrady, nemilosrdenství a prohry. Až magicky působí scény ze zkoušky sboru, při níž se Ella rozpláče, nebo z hasičského soustředění, kdy Markus začne sám tančit. Také tanec obou mladých manželů na reprodukovanou hudbu na venkovské veselici má své kouzlo: prozrazuje jejich blízkost, hravost a sehranost. Proti tomu se zdá jeho nevěra naprosto nepochopitelnou a odtažité hledisko, z něhož je snímaná, porozumění neusnadňuje – a zážitek z filmu umenšuje. Na druhou stranu epilog v podobě dětského dialogu o nezapomenutelné venkovské tragédii je opravdu originální a vedle toho, že vyprávění pointuje, také celkový dojem napravuje. (28.01.2024)

K tomu, že se mi nejdřív chtělo přitakat jistému kritikovi, kterému se "Touha" zdála blízká výtvorům Bruna Dumonta, došlo jen proto, že jsem u ní vlastní vinou pospával. Dojem po druhém pokusu: navzdory zčásti dumontovské stylizaci (neprůhlednost postav, minimalismus v ději i dialozích atd. - jeden z recenzentů píše o "vnucené tíži" díla) důstojně malý evropský film, vcítivý a sdělný, nad nímž mě zas jednou napadalo: nějak takhle by přece měli točit (v důsledku vývoje přirozeně vážnější) dědici naší nové vlny... (24.04.2019)