Neporazitelný II: Poslední zůstává

Klasická arénovka s příběhem důležitým jak v pornofilmu a s bijci, co normálního člověka zlomí malíčkem. A že jim to lámání jde od ruky, obzvlášť Scott Adkins předvádí i se svou masivní muskulaturou ve vzduchu přímo neuvěřitelné věci... na bitky točené s minimem stříhů a úsporným pohybem kamery je tak radost se podívat, obzvlášť když je člověk z dnešní videoklipové doby zvyklý spíš na pravý opak. Jen té patetické omáčky okolo je přece jen přespříliš na to, že čístých soubojů je vcelku málo. 7/10 (17.06.2010)

Základní struktura filmu. Kolikrát jsme něco podobného jen viděli?? Mockrát. Ovšem zde je spousta drobností, které Neporazitelného 2 od ostatních přeci jenom odlišují. Zaprvé: Forma. Stejně jako souboje totiž ve filmu upoutávají vztahy a vývoj hlavního hrdiny. Zadruhé: Souboje. I když jsou očividně zaměřené na efekt, jsou mistrně zvládnuté. Choreografie si může podat ruku s filmem Ong-Bak, či Tom Yum Goong. Vše se odvíjí samozřejmě od fyzické připravenosti bojovníků. Všichni fighteři, které ve filmu uvidíte, jsou (co se vzhledu týče) lepší než 99% všech kulturistů, místo trapézů a zad mají Krkonoše a místo břicha valchy. Zároveň jsou však hbití, ohební a jejich sportovní průprava jim umožňuje používat techniky z kategorie Tony Jaa (Scott Adkins předvádí opravdu neskutečné věci a působí jako totální šrotovací mašina). Zatřetí: Melancholie, city. Působivé zakomponování asi tří dojemných scén (oblékání bezvládného Chamberse visícího u sloupu nemá chybu). Začtvrté: hudba. Parádní soundtrack, po kterém se sháním už teď. Nathaniel Dawkins a jeho titulková Bring It On je třešničkou na lahodném dortu. Prozatím nejlepší arénový akční film 21. století! (23.06.2007)

Dokonalý výplach mozku, který se nenuceně vetře do divácké pozornosti nulovým dějem, který vynahrazuje absolutně dokonalá smršť akce. Ač je jasné, že si někteří z aktérů k nohám či rukám občas drát přivázali, strhnou vás kontaktní souboje svojí propracovaností a hlavně přehledností. Isaac Florentine se svou tvorbou až dosud důstojně vyplňoval poličky videopůjčoven, ale to, že pro jednu ránu nepoužije dvacet střihů jako tomu většinou u jeho kolegů bývá, jej povyšuje na opravdového asskickera. Jen je nakonec škoda, že Michael Jai White svým vystupováním a mluvou patří spíše do role bodyguarda hip-hopových niggas, než mezi provazy ruského vězení jako klaďas afroamerického původu. Naštěstí má zdatného protivníka Scotta Adkinse, který pojem bad motherfucker posouvá do jiné dimenze a druhý díl oproti prvnímu o dvě hlavy výše. (12.10.2007)

Bez výborného Whitea (ojedinelá kombinácia slušných hereckých schopností a zdatnosti v bojových umeniach) a Adkinsa, by to bol veľmí zlý film aj v merítku béćkových kvalít. Adkinsove eskapády a celkovo vinikajúce súboje z toho však robia najlepšiu béčkovú mlátičku od dob Van Dammeho The Quest. (7/10) (30.03.2010)

Veľmi príjemná spomienka na akčné snímky 80. rokov. Príbeh je, samozrejme, jednoduchý a taktiež od snímky nečakajte žiadnu originalitu, no myslím si, že pre divákov tohto žánrového kúsku bude najdôležitejšia akcia a tá je zvládnutá brilantne. Skvelá choreografia bojových scén v kombinácii s charizmatickými a pre akčnú snímku vynikajúco typovo vybratými hercami sú hlavným plusom filmu, ktorý podľa môjho subjektívneho názoru jednoznačne prekonáva známejší a hviezdnejšie obsadení prvý diel. Ak ste v mladosti milovali snímky ako Krvavý šport či Kickboxer, tento film vám môžem len odporučiť. (15.10.2007)