Panenská královna

Víceméně nejpravdivnější představa o více než 40 letech vlády té nejoddanější královny, kterou kdy Velká Británie měla. Režie Giedroyca neudělala z alžbětinské doby žádnou šarvátku ani už nejméně jednou natočenou sexuální historickou etydu, která by jakkoliv pobuřovala angličany. Přišlo mi to místy trochu zcestné ale opravdu jen trošku. Kostýmy byly ušité krásně ale masky v druhé části se mi někdy moc nezdály. Musím ovšem velice vychválit hudbu Martina Phippse, která ukázala již dávno známý fakt,že hudba nás provází od narození po smrt a každou důležitou část jejího života, rozhodnutí nebo pouhý dramatický sled událostí dokreslila osobitou komorní hudbou. Anne-Marie Duff se hlavní role zhostila s velkou vervou a maličkosti jako byl třeba malý tanec královny už v jejím stáří nebo výbuchy zlostí a trpké změny nálad z její Alžběty dělaly živou bytost. Sienna Guillory jakožto jedna z mých oblíbených hereček také neukázala špatný výkon obzvlášť v druhé části a Hans Matheson se svými mastnými vlasy okouzlil nejednu sukni a zahrál perfektního zrádce :-). Tom Hardy jistě také stojí za zmínku. Každopádně kdyby někdo natočil více takových snímků o historii jakéhokoliv státu bylo by to jistě více než dobře. (05.02.2012)

Jeden z mnoha zářných příkladů, jak si vážit svých dějin a těch, kdo je pomáhali utvářet. Zatímco my už čtyřicet let hnípeme na shnilém vavřínu burleskní popěvkové záležitosti jménem "Noc na Karlštejně", Britové neúnavně oblékají svou historii do nových a nových kabátců a k jejich předvádění si vybírají jen ty nejlepší nositele, a proto nebyl důvod se bát, že by, byť televizní Panenská královna, porušila dobré tradice. Nepočítala jsem však, že průřez vládou obdivuhodné panovnice, jakož i celoživotní láskou mezi ní a Robertem Dudleyem, okouzlí až takovou měrou. Má poklona směřuje především k Anne-Marie Duff, která svým projevem i osobností stírá hranice mezi krásou a ošklivostí a nechává promlouvat jen majestát a upozaděnou lidskou touhu po štěstí, k tomu jí dopomáhá protestantský Bůh, Tom Hardy a nebeská hudba, a jen díky tomu znám vítěze nejromantičtější platonické lásky všech dob, a ať už historické prameny v případě jejich tělesného souznění mlží, nebo mu dávají za pravdu, má romantická duše bere jen Giedroycovu variantu. Bůh ochraňuj královnu! (14.07.2013)

**** a půl. První část mě naprosto nadchla a na jejím konci jsem i přemýšlela o hodnocení nejvyšším. Anne-Marie Duff je jako legendární panovnice Alžběta, fenomenální. James McAvoy má velmi šikovnou ženušku:) Je to tak, talent k talentu si sedá:) V první části sledujeme Alžbětino mládí a její vztah s její životní láskou, Robertem Dudleym. Tom Hardy je zde, s tou svou náušnicou v uchu značně "hot" a chemie mezi ním a Anne-Marie pracuje na nejvyšší výkon. Skvělá hudební stránka a zejména pasáže, v nichž Alžběta, ve své plné kráse ve zpomalených záběrech prochází mezi lidem, mi téměř navozovaly mrazení po těle. O výkonu Anne-Marie, i o osobnosti samotné "Panenské královny" můžu snad jen říct: Jaká to nesmírně silná žena. (04.02.2013)

Film, na který budeme vzpomínat spoustu let. Konečně nám někdo velmi pečlivě a reálně představil královnu Alžbětu I., jednu z nejlepších vládkyň Anglie, obtěžkávanou jak politikou, tak svým osobním životem. Herecké obsazení, hudba a make-up, to vše by se mělo zmínit jako něco, co dalo tomuto filmu tu správnou šťávu. A hlavní představitelka? Neznámá, leč touto roli si musela otevřít dveře k dalším filmům, a dokázat, že dostala do vínku to herecké nadání, tu neobyčejnou zvláštnost a zejména tu vnitřní krásu, díky které nám ukazuje čeho je schopná. (10.06.2011)

IMHO to nejlepší, co kdy bylo o Alžbětě natočeno. Z dvoudílného filmu se toho o poslední Tudorovské panovnici dozvídáme víc než z kdejaké učebnice. Poutavě a mistrovsky natočené dílo, které neomrzí (momentálně ho sleduju na Filmboxu už po čtvrté). Zvláštní uznání si rozhodně zaslouží maskéři, protože udělat z tehdy pětatřicetileté Anne-Marie Duff mladičkou Alžbětu i stařenu, která už je dvořanům svoji snahou vypadat mladě spíš pro smích je umění hodné mistrů. (05.04.2012)