Hrozné dítě

Předchůdce moderních trendů, kdy se na dítě nesmí mluvit, křičet, plácat je po zadku a mělo by se nechat, ať si dělá, co chce, i kdyby se u toho mělo poranit. Nebo těch různých filmů o nebohých ADHD dětech, které nejsou zlobivé, ale nemocné. Jako jo, chápu, strašit dítě tím, že na něho přijde kominík / pes / klekánice / hlídač / doktor atd. může citlivé dětské povahy, které to vezmou vážně, poněkud narušit, ale tady mi to přišlo (chápu, že schválně) až moc přehnané. Docela by mě zajímalo, jestli rodiče pak děti vychovávali jinak. Protože hlavní otázka zní, pokud děcko zlobí, jak ho donutit, ať jde domů / umyje si ruce / sní večeři, aby to bylo jako tak nějak teda humánně? Jinak ten kluk hrál překvapivě ze všech nejlíp. (15.02.2024)

Pořád říkám zlatá doba komunismu, kdy se točili vynikající komedie. Nicméně tyhle mini filmy a rádoby grotesky jsou tragickou zpovědí, že ne všechno prostě fungovalo. Je to příšerné, dokonce bych řekl, že je to nevýchovné a nemá to žádnou chápatelnou pointu. Skoro to nabádá rodiče, aby na dítko neustále řvali a já v tom nevidím nic z čeho by se měli rodiče poučit. (02.04.2017)

Komentář Vladimíra Dvořáka je didaktický, ovšem situace, které ve filmu vidíme patřičně drastické (zvlášť metař strkající dítě do pytle a drsná babička byli hodně dobří). Mám podezření, že Schulhoffovi, že šlo hlavně o ně. (13.03.2014)

Odstrašující příklad rodinné (ne)výchovy, hazardující s přirozeným a zdravým vývojem dítěte. Takový teror aby jeden pohledal. Upřímnou soustrast, chlapče nebohý. (20.01.2015)

Krátký film „Hrozné dítě“ nám předvádí, jak se k dětem chovat nemáme. Určitě bysme je neměli strašit. A právě to strašení je ve filmu dohnáno do extrému. Možná že to skutečné dítě (děti) nakonec i nějaké psychické problémy mělo, protože strašení bylo opravdu důkladné. V krátkém časovém úseku je problematika výchovy dětí pojata svižně a vtipně. Z filmu dýchá historie, ale určitě je aktuální i dnes. (13.03.2014)