Medvídek

První hodina je slušná. Zbývajících 40 minut mi ale bylo úplně výfuk, jak kdo dopadne. Od takového hereckého ansámblu (Trojan, Vilhelmová, Geislerová, Issová, Menzel) jsem přece jen čekal něco mnohem lepšího. Třetí hvězdu dávám právě za Trojana a Issovou. A jestli tohle fakt Hřebejk přirovnal k Americké kráse, tak zcela ztratil soudnost! (01.09.2009)

Dlouho jsem váhal přesně mezi troj- a dvojhvězdím. Medvídek ze mě rychle vyprchal, s přibývajícími dny rovnou vyhníval. Pořád je snesitelnější než Kráska v nesnázích, o tom žádná. Ale když si pročítám Hřebejkovy výroky připodobňující Méďu k Americké kráse a Haně a jejím sestrám anebo když vidím tradičně shovívavé recenze v Cinemě nebo v Premiere za 80%, z nichž by se pořád zdálo, že Trojanův tvůrčí tým nevrávorá poslední roky u dna, nemůžu Medvídka brát jen jako jednoduchou oddychovku, která volně plyne, řetězí scénky a nemá vyšších ambicí. Bohužel má. Pak hodnocení klesá. A strmě. Naplno se ukazuje, jak zoufale je Medvídek napsaný - jak se pokrytecky, pod rouškou laskavosti vtírá, aniž by dokázal ty vážné věci narovinu popsat a zachytit. Medvídek nemá dramatický tah, protože místo vývoje postav a příběhu v něm sledujeme bohapusté přežívání tří rozvracených párů v rádoby silných nebo významných situacích. Ano, provází je hezká hudba, malebná kamera, solidní herecké výkony (hlavně Luknár a Geislerová) a geografické popisky "pro debily" (Praha - Řím - Praha - Řím...), ale výsledek je přesto tragicky matný, rozplizlý a bezobsažný. Těch pár slušných momentů Jarchovského sterilní kafemlejnek úspěšně demontuje a zapouští do tradičně povrchní člověčiny pro svátečního diváka, jenž si nevšimne nesmyslných postav (Issová) nebo zmatečně a "studeně" nastíněných vztahů (Trojan a Burger). Zadrhne se už tenhle tým příště definitivně? V zájmu sebe sama by alespoň na rok, dva měl... (04.09.2007)

Osvědčené autorské duo, luxusní herecká sestava, rozpad několika vztahů i přátelství, přesto to tak úplně neladí. Jak se zadrhlo několik manželství, zadrhlo se i lehké Jarchovského psaní i Hřebejkův laskavý (a zároveň hořký) směr vyprávění. Až moc se snažíme, aby to bylo „ze života“, jenže občasnou vyprázděnost děje a plochost postav přehlédnout nelze. Intimní přemítání o ženách a mužích středního věku totiž občas neví, kam chce směřovat. Ivan Trojan a jeho broučínek a džemíček jsou výborné. Jen samotný Ivan je nevyužitý, jen odvykládává, co dostal na papíře a není to ono. Stejně jsem to cítil u Aničky Geislerové, která je nevýrazná, vychází z toho ovšem lépe, než otravná Vilhelmová. Jakoby je Hřebejk nikterak nevedl. Ztotožnění je tak obtížné. Ve výsledku divák tak nějak zdvořile řekne, že to bylo fajn (je to přeci Hřebejk), ale v ústech máme pachuť, že to nikterak nepobavilo, nepohladilo, ani nějakým nečekaným zvratem nepřekvapilo. To způsobí, že za několik dní si z filmu téměř nic nevybavíte, mnohým situacím chybí pointa, žádná replika ve vás neutkví tak silně, jak by si tvůrci přáli. (02.04.2017)

Hořká komedie o tom, jak spolu všichni souloží, navzájem se podvádějí a žijí tím "klasickým českým životem"? Hořké to je, k smíchu ani k pláči to není. Nad křečí Jirky Macháčka lze kroutit hlavou, stejně jako nad tím jak dokáže Jarchovského scénář udělat hloupé nány i z "elitních českých hereček" a troubu z Ivana Trojana. Jde to snadno. Napište jim dementní repliky, nechte je bezúčelně pobíhat po place a řešit naprosto absurdní situace za doprovodu mozek drtící hudby. A proč to všechno? Abyste na konci zjistili, že se nic neřešilo a nevyřešilo. Holky si zařídí cukrárnu, chlapi se opijou a ten nejspokojenější odejde do východu Slunce. Závěrečný potlesk na projekci byl zřejmě ze soucitu, ale když nad tím tak přemýšlím... vážně jsem se líp bavil u Vachlerova Doblba! Hvězdička navrch za Macháčkův monolog na lavičce (zpoza té blbé role a příšerné stylizace to znělo jak volání o pomoc) a rodiče jednoho z hrdinů... Menzelova etuda byla jediným okamžikem, kdy bylo možné zahlédnout "starého dobrého Hřebejka"... radši nemrkejte, nebo o to přijdete. (30%) (28.08.2007)

Medvídek to má velmi složité. Musí překonávat řadu stereotypů v uvažování diváků - mnoho z nich poměřuje se staršími filmy Jana Hřebejka a stále čekat na nové Pelíšky je jistě demotivující, jiným nesedí nimrání se v duši moderního městského člověka, což v posledních filmech Hřebejk rád dělá, mnohým divákům jasně nekonvenuje ono spojení tragického a komického, zvláště pak ta normotvorná Svěrákovsko-Hřebejkovská linie... Za nic z toho však Medvídek nemůže a faktem zůstává, že je to dobrý film... Má jistě řadu slabin a jeho doslova Achillovou patou je motivovanost a snad i sama existence některých postav - proč je do kostry příběhu implantována postava Emmy v podání Kláry Issové, to ví snad jen tvůrci samotní, jakož i některé scenáristické kličky a peripetie (doslova modelová přeměna zapadlé cukrárny v prosperující firmu vyrábějící cukrovinky mi přišla minimálně silně vykonstruovaná...), smysl a významová rovina filmu jsou však nosné a mají pevnou strukturu. Tento film rozhodně plně neocení mladší divák, konvenuje s generací třicátníků a výš, navíc řeší problémy spjaté s městským způsobem života. Reflexe středostavovské životní vyprázdněnosti, existenciálních pochybností a prázdnoty, stereotypu, života beze smyslu, plného mělkosti a plochosti vztahů, což nezaceluje ani dnes tolik devalvovaná instituce manželství... Vždyť si to zrekapitulujme: muži - rozvádějící se katolík, dva životy žijící doktor, ambiciózní diplomat raději setrvávající ve lži a klamu, který jediný vytváří zdání harmonie a funkčnosti dlouholetého vztahu, plus ženy - nešťastná manželka reflektující silný nesoulad mezi bohémským životním stylem kdysi a usedlostí nyní v proměně svého manžela, klamaná a obelhávaná družka marně čekající na dítě a třetí žena podvádějící svého muže a plánující rozbití navenek ideálního svazku... V opozitu k tomu stojí fungující harmonický, byť běžnými šarvátkami skřípající, manželský svazek rodičů jednoho z hrdinů, vystavěný na zcela jiných hodnotách a přetrvávající coby relikt jiné doby. Dnes, v době posvátného individualismu, to možná ale ani jinak nejde. Že Hřebejk s Jarchovským nemluví do větru, dosvědčují statistiky - více než 50% rozvedených manželství v ČR. Je tedy moudré a potřebné reflektovat zjevné sociologické tendence ve společnosti, byť se to děje vulgární formou filmové tragikomedie... Medvídek je prostě funkční tvar - Hřebejk si může dovolit obsadit takřka do všech rolí hereckou špičku, má dostatek peněz pro vizualizaci svých filmových nápadů (a product placement je navíc dosti vkusný a neruší...), scénář obsahuje dosti nosnou zápletku i celou řadu komických situací a pro komedii tohoto typu potřebných replik - hlášek, povedená je i stylizace (zvláště závěrečných titulků)... Mne osobně Medvídek nezklamal, jelikož jsem ho čekal zhruba takového, jakým je... (a vy všichni dvacetiletí, podívejte se na tenhle film znovu za deset, patnáct let...a pochopíte...) (23.10.2007)