Hei ye

Fůze asijských hororových povídek z různých zemí nedopadla tak docela zle, i když se mi to celé zdá poněkud nedotažené a ve spoustě ohledů odfláklé. Nejlepší ale bude, když se vyjádřím k jednotlivým povídkám. Povídka první: Klasická duchařina, která nic moc nového nenabízí, ale na ostudu taky není. Kdyby nebylo hloupých dialogů a tak trochu WTF konce, neváhala bych dát 3*, ale nakonec jsem se rozhodla pro 2*. Povídka druhá: Ze začátku vypadá taky na klasickou duchařinu, ale nakonec se rozvine v celku dobrý příběh o jedné duševní nemoci. Má pár krásných atmosférických momentů pěkně po asijsku (hlavně ze začátku), ale pořád se pohybuje v oblasti průměru - 3*. Povídka třetí: Asi nejlepší z celé trojice. Zatímco se hlavní protagonistce vrací pamět, kterou ztratila po autonehodě, rozjíždí se docela slušné psycho. Konec je sice na můj vkus trochu moc zmatený a chaotický, ale i tak hodnotím za 3*. Dodala bych jenom, že je rozhodně dobře, že každá povídka má jen půl hodiny, příběhově se nejedná o moc silná témata a klasickou stopáž by to neuneslo. Vzhledem k délce jednotlivých povídek tudíž určitou nedotaženost odpouštím. (11.05.2011)

Od asijských hororů si dám zase chvíli pauzu. Je totiž jedno, jestli film pochází z Japonska, Jižní Koreje nebo Thajska, všechny jejich duchařiny jsou pořád stejný. Hlavní hrdinku pronásleduje přízrak pokaždý ze stejných důvodů (prohřešek z minulosti), všude samá vodní louže, z niž lezou vlasatí bubáci, a samozřejmě nechybí kašovitý závěr, co má jakože šokovat. Co mě už ale vyloženě vytáčí, tak jsou ty rádoby dojemný a srdcervoucí scény, co jejich hororový příběhy akorát degradujou na rodinný dramata. A kvůli smrkancům do kapesníku na ně nekoukám. (31.05.2012)

Black Night po vzore známejších Three alebo Three Extremes, taktiež pozostáva z 3 hororových príbehov, pričom každý pochádza z inej ázijskej zemi, tentokrát to je Hong Kong, Japonsko a Thajsko. Prvý na rad príde Hong Kongský "Next Door" **** - zaujímavý príbeh o chlapíkovi jeho priateľke a susedke. Tento mini-príbeh sa na nič nehrá, a v podstate divák vie, čo ho čaká, takže žiadne "prekvapivé" finále sa nekoná. Celé je to však natočené takým spôsobom, že o finále ani tak nejde, má to skvelú atmosféru, pár výborných strašidelných momentov. Čo mi trocha vadilo bolo mierne slabé finále, z ktorého sa dalo určite vytrieskať aj viac. Inak by som si však tento mini-príbeh vedel kľudne predstaviť aj vo celofilmovej stopáži cca. hodinu a pol. A vôbec by to nebolo na škodu. Druhý príde na rad japonský "Dark Hole" *** - taktiež má niečo spoločné s vodou, ale tentokrát nás nečaká práva "ducharina" ako je zvykom, ale niečo typu "monster" horor. Záleží ako sa na to pozeráte a ako pochopíte koniec, ktorý bol vynikajúci. Tu mi vadil dosť pomalý rozjazd a pár zbytočných scén. Tých cca. 30 min je pre tento mini príbeh tak akurát, no ostávam u 3,5*, Ako posledný príde Thajský príbeh The Lost Memory *** - slušná ducharina, ktorá však neponúka žiadne nové momenty, všetko bolo už 100x krát videné inde. Nejakú tu atmosféru síce navodí, ale celkovo sa drží iba vo vodách priemeru. (22.11.2007)

Koláž tří půlhodinových hororových epizodek, kdy každá pochází z jiného kraje (HK, Japonsko a Thajsko). Dle toho si divák udělá obrázek, jak kdo zobrazuje dané téma. Jen zabrousím trošičku hlouběji do děje než tombac a napovím, že společným prvkem všech tří kapitol je opravdu voda a dá se říci i pomsta ze záhrobí (i když u prostředního dílu "BLack Hole" se zde duchařina mísí s prvky "MonsterHororu"). Hong Kongská Fext Donor má velice solidní rozjezd a hned z počátku víme, na čem jsme. Takže se zde nejedná o nečekané finální rozuzlení, už jen pro nedostatek času, jež je stejně vyhrazen všem částem stejně. Tímto je jaksi první část odlišná od dalších, kdy jsou karty rozdány v úvodu a přes par sekaček a povedených "uměleckých" scén se dostáváme k drsnému konci. Kdežto u Park Hole a tle Dost Memoáry máme na začátek pár indicií a přes pár "mord" se dostáváme k rozuzlení, jež není příliš povedené (hlavně u prostřední části)...Takže až na několik zajímavých scén a nápadů se nejedná o nic výjimečného, co by musel každý fanda Asijských Hororů vidět. Díky nevyváženosti všech kapitol dávám "slabší" průměr... (02.11.2006)

Stejně jako Three a Three... Extremes sestává Black Night z tří horrorových povídek, z nichž každá vznikla v jiné zemi. První jsou hongkongské Next Door, druhá Dark Hole z Japonska a třetí thajská The Lost Memory. Povídky jsou poměrně kvalitativně vyrovnané a slušně natočené. Nebudu spoilerovat obsahy, jen prozradím společný prvek: duchové a voda. Vyzdvihl bych poslední příběh z Thajska, jenž své bratříčky o kus převyšuje, především parádním vizuálním zpracováním. Některé scény v ní mi svým barevným podáním evokovaly výborný Shutter. Horrorově je The Lost Memory též ze všech nejlepší. S výsledným hodnocením triptychu jsem na vážkách. Na jedné straně solidní řemeslo a pár nadprůměrných lekaček, na straně druhé nic, co by mě, horrorového fandu, nějak překvapilo. Takže za tři. (05.08.2006)