渋谷怪談
The Locker
The Locker
Obsahy(1)
Škola skončila, je léto a tak se skupinka šesti přátel rozhodla vyrazit na výlet k jednomu z horských jezer. Všechno vypadá zcela obyčejně, ale když nastane poslední večer před jejich návratem domů, hovor u táboráku se zvrtne v klasické vyprávění hororových historek „ze života". Zábava plyne plným proudem, atmosféra z historek vyvolává u účastníků lehké mrazení a smích. Když se však jedna z dívek rozhodne vytáhnout z jezera další várku alkoholu, zaslechne podivný dětský pláč. Když to pak všem vypráví, nikdo jí nevěří, ale jeden z mladíků poznamená, že poškozená socha stojící opodál, je oltářem bůžka střežícího nedonošené děti. V té době ještě nikdo netuší, že hlas dítěte nebyl jen přeludem a že toto léto se pro mnohé z nich stane létem posledním. (EMIA)
(více)Videa (1)
Recenze (6)
Silně podprůměrná asijská duchařina: nuda, nulové napětí, nekvalitní lekačky-spíš nelekačky, nezajímavá vlasatice, debilní hrdinové. Takhle špatnou duchařinu sem neviděl už hodně dlouho. ()
Popravdě stačí vidět aspoň pět asijských hororů a na The Locker snadno zapomenete. Co možná hůř ani se na něj nedodíváte. Jelikož The Locker neoplývá ničím tím, čím oplývají ty top asijské horory. Atmosféra, lekačky - nic tady nefunguje. Ano je tu sice jakýsi příběh, ale ten také za moc nestojí. A duch vraždícího dítěte ? Tak to teda s díky odmítám. Prvních 7 minut neskutečně trapných. Opravdu jsem si říkal, co že jsem to zapnul, když jsem tam viděl partu puberťáků skákat jak pominutý kolem táboráku. Pro mě jediná dobrá scéna po 37 minutách filmu, tahání za vlasy a házení hlavou hlavního hrdiny. To je ovšem vše. Nevěřil jsem, že i tak (docela) krátký film může tak moc nudit... Rychle zapomenutelný horor. ()
Tak ano, tohle se tváří jako klasický japonský „vlasatý“ horor, jenomže bohužel to horor není. Kromě závěrečné desetiminutovky se tam vlastně nic neděje a scény, které by mohly pocuchat nervy, mají příliš televizní vzhled na to, aby divákovi vynesly těžké spaní. I když náznak potenciálu by tady byl – hlavní bubák s trochou fantazie připomíná samotnou Kayako, bohužel jejího strašidelného potenciálu ani zdaleka nedosahuje. Úděsná je i hudba, která působí vyloženě rušivě. A navíc ten ústřední motiv se skříňkou... No nevím. Mě to zkrátka neoslovilo. ()
Jaké následky bude mít výlet do přírody, se partě mladých nezdálo ani v tom nejhorším snu. Stačilo urazit bůžkovi hlavičku, vyndat si tašky ze "správné" skříňky a vlasatice vyráží na lov. Její oblíbená podoba před akcí dá vzpomenout na scénu s parukou z Ju-On: The Grudge 2, v akci evokuje agresivní slečnu z One Missed Call (Proč sebou ten mladík tak divně třepe?) či samu Kayako (Ach, ten pohled!). Zpracováním se Shibuya kaidan řadí mezi televizně vypadající Ju-On: The Curse nebo Oshikiri. Co filmu podráži poněkud nohy, je sama vlasatá madam. Naštěsti se v celé své kráse předvede až ke konci. Do té doby je to fajn horrůrek, po jehož zhlédnutí jsem si na záchodě ze špinavého hadru na podlaze tentokráte pranic nedělal (zasvěcení ví) :-) ()
Taková levná televizní klasika sdružující všechny moderní japonské horrorové atributy (vlasatý duch, jeho podivné pohyby, strašidelné MMS apod.). Výhodou je, že na mě to prostě funguje. Plus se musí nechat, že tvůrci zcela střízlivě využili hodně krátkou stopáž a zbytečně nic nenatahovali. Něco málo přes 70 minut opravdu stačí, aby to nezačalo být nudné. Takže jo, já mám pro tyhle japonské bubu věci slabost. Není to originální, vykrádá to kde co od Kruhu (vylézání ducha ze skříňky na zavazadla) přes Zmeškaný hovor (strašidelná MMS) až po Nenávist (dítě, podivné pohyby, detailní záběr na oko), ale mě se tyhle věci prostě líbí. ()
Reklama