Dělníkova smrt

Dokument o najnáročnejších prácach na našej planéte. Rakúsky režisér Michael Glawogger nám ukáže pohľady na robotníkov v 21. storočí. A ten pohľad veru nie je zidealizovaný. Keď človek vidí zábery z prác v dokumente Robotníkova smrť, tak je rád, že sedí v teplej kancelárii a pozerá z okna do blba. Vydarený úvod doprevádzaný industriálnou hudbou Johna Zorna nasadí vysoké očakávanie, samotný film ho však nenaplní. Niektoré časti dokumentov sú asi tak pútavé, že počas ich pozerania stihnete vyvenčiť psa, navariť cestoviny a napísať recenziu. Zábery sa opakujú, sú zdĺhavé, film mohol byť kratší, pridalo by mu to na hodnote. Gradácie sa nedočkáme, stále rovnaké tempo časom znudí. John Zorn, americký inštrumentalista, sa mohol pochlapiť aj viac, v prvom dokumente o ukrajinských baníkoch nevydá v podstate ani zvúčok. Dokumentarista Michael Glawogger vytiahol z archívu aj niekoľko štýlových záberov. Uvidíme oduševnených robotníkov, ako prehnanými gestami prisahajú: „Ja, najlepší robotník z 9. šachty, vám tu slávnostne hovorím, že do konca roka vyťažím 28.000 ton uhlia nad stanovenú pracovnú normu!“ Čo im to tak nebezpečne dýcha na chrbát? Že by to bola silueta červenej hviezdy? :) (03.10.2007)

Nejvic z teto serie sesti kapitol me vzala ta prvni o hornicich v ukrajine. Kutat uhli asi ve 50 cm stole, kde nikdo nevi, jestli se strop zriti nebo ne a vse jen majzlem a kladivem, pak rucen vynaset ven. Husta drina. A to jen kvuli tomu aby meli co jist a doma si mohli zatopit. Ostatni uz pro me byly jen hruzne obrazky dnesni moderni spolecnosti. (08.08.2006)

Práca-základný prostriedok sebarealizácie vyjadrený tvorivosťou ľudských rúk a mysle, je naším spoločníkom už od dávnych vekov. Je možno ju nenávidieť či odmietať no aj tak sa stane nakoniec naším celoživotným spojencom v boji o prežitie. Tento dokument je mementom ľudskej sily, schopnosti tešiť sa z maličkostí i v tých najťažších životných podmienkach či schopnosti adaptácie sa extrémom prírody. Ku cti autorom treba dodať, že sa podarilo potlačiť ideologizáciu na prijateľnú úroveň a priestor je prenechaný výhradne hrdinom, levom, duchom... tohto sveta. Žiadne zbytočné slová komentátora, zvuk a obraz sú prenechané symfónii ľudského tela a jeho boja s prírodou, zo všetkých síl si brániacej svoje cenné poklady surovín. V rámci jednotlivých pasáží navštívime súkromných baníkov z Ukrajinského Dombasu, neúnavných nosičov síri z Indonézie, pracovníkov priemyselného bitúnku na africká spôsob, či paštúnov bojujúcich s oceľovými kolosmi zo západu. 4,5* (16.11.2007)

Donbas. Pár let před válkou. Tím dokument začíná. Už tím mě dokument uhranul. Přinesl pochopení, že výbušná jsou nejchudší místa světa, znát kontext dřív, asi by válka naUkrajině nebyla takovým překvapením. Každopádně je moc dobře, že se dokument věnuje dělnické profesi, tvrdé, nebezpečné, opomíjené, opovrhované, nedoceněné. Ve velmi exotických kulisách má dokument všechny předpoklady stát se perfektním. A tak jedinou slabinou zůstalo to, že místy ústil do patosu daného neochotou se rozhodnout či neschopností skloubit dokument velkolepé produkce, který přináší celý svět jako na dlani, se záběry každodenního života a a s rozhovory prodchnutými všedností. (06.02.2018)

Hodnocení jednotlivých kapitol: Heroes (ukrajinští havíři) - 4*, Ghosts (asijští nosiči síry) - 4*, Lions (nigerijští řezníci) - 5*, Brothers (Íranci rozřezávající zrezivělý tanker) - 4*. Poslední dvě kapitoly - The Future a Epilogue bohužel zůstaly jedinou černou kaňkou na jinak unikátním dokumentu, který je NUTNÉ vidět především na velkém plátně. (05.11.2006)