Dannyho parťáci 3

Steven Soderbergh (doufejme, že) do třetice všeho nablýskaného sezval partičku svých starých dobrých známých, nově přizval starého dobrého Ala Pacina, Elen Barkinovou a vzal je na dovolenou. Tentokrát se ani nenamáhal platit jim cestu do Evropy, správně odhadnul, že stejně dobrá zábava je čeká třeba v Las Vegas. Město hazardních hráčů, ráj všech zlodějů a podvodníků – podvod bude jenom jeden, zato masivní. Na nic jiného, na nějaké vztahy mezi postavami (ženské hrdinky mladší padesáti let zcela chybí), na nějaké rozpustilé promenády celebrit (třeba Bruce Willis jako Bruce Willis), již nezbyl prostor. Film je i bez nich zamotaný až až. Stejně jako u předchozích dvou dílů jsem měl občas hlavu plnou otázek typu „co je to za chlápka?, „pro koho pracuje?“, „jaký cíl sleduje?“, přičemž již odmítám připisovat vše vlastnímu trotlovství. U jiných filmů podobný problém nemývám (příliš často), Soderbergha proto podezírám ze zákeřné snahy odvést pozornost od mdlého scénáře prostého vtipů či svěžích nápadů. Zocelen třemi sériemi Podfukářů, jejichž libovolná epizoda je zábavnější než libovolná epizoda Parťáků, byl jsem připraven na pointu „přechcávačku“, která ukáže, že hlavní hrdinové měli celou dobu navrch. Problémem třetích Parťáků je, že se to ani nesnaží vyvrátit, Clooney a jeho kumpáni vše zvládají s naprostým nadhledem, nic je nedokáže rozhodit a nikdy se nedostanou do úzkých. Je to jenom neškodné bruslení po nablýskaném povrchu – s jasně vytyčenými mantinely, bez snahy porušit pevně daná pravidla. To je hlavní důvod, proč hodnotím hůře než v případě lehoučce experimentující dvojky, která byla nejspíš stejně prázdná, ale alespoň to dokázala umněji (a déle) skrývat. Nic proti ničemu, máte-li slabost pro filmy situované do pokojů s luxusním nábytkem, v nichž elegantně oblečení herci hodinu připravují dokonalý plán na oškubání jiných elegantně oblečených, avšak mravně ještě zkaženějších herců, aby jej během hodiny následující zrealizovali, nejspíš dostanete svou dávku čehosi. Já však nedokážu přenést přes srdce, že při natáčení byla naprosto opomenuta existence diváka. A opravdu nemám důvod všem těm bohatým sympaťákům nezávidět, jak dobře se nejspíš bavili. 65% Zajímavé komentáře: POMO, pshimi, Silence, Triple H (05.10.2007)

Milé překvapení, když od třetího dílu jsem nečekal nic víc, než jen herecký koncert, ale naštěstí se narozdíl od druhého opět série Dannho Parťáků rozjela. Ze zmatenému začátku je střed a závěr velice pohodový a nenudí. Je to hodně barevný film s výbornými hereckými výkony s mnoha gagy a vydařeným soundtrackem. Jsem spokojen a hodnotím 4 hvězdičky... (22.12.2007)

Tentokrát titulky všemožných článků a recenzí opravdu nelžou - po nepříliš povedené "dvojce" přichází stylová a nadupaná "trojka", která se poctivě vrací ke kořenům nastoleným "jedničkou". A je to paráda. A ano, při pohledu na božské duo Clooney / Pitt budu slintat, ať už budou hrát třeba "Dva v pytli". A nestydím se za to :0) (23.07.2007)

Dvakrát jim to vyšlo a potřetí se situace opakuje. Soderbergh zase sebral partičku pěkně oháknutých sympaťáků, hodil před ně zamotaný scénář a vyšlehal komedii, která voní Clooneyho charismatem a Pittovým kamáradčovstvím. Přátelská "atmoška" sahá přes každé políčko a ten, kdo je naladěný na stejnou vlnu a cítí se v prostředí Dannyho parťáků jako doma, hned zapomene na - pro někoho - příliš rozjařenou dvojku. Já sám ji stavím s třetím dílem na stejné pozice, i přes patrné rozdíly. Trojka je komornější, klidnější, ale kolikrát i zamotanější. Oba styly ale fungují a i když se ladností a nenuceností svému prvnímu kšeftu nevyrovnají, jsou tihle chlapáci opět k sežrání. 7/10 (21.06.2007)

Třetí výlet za touhle neodolatelnou partou by měl být raději poslední. Neříkám, že se mi po nich nebude občas stýskat, ale všech možných náhod už je moc a nakonec těch překvapení tolik není. Nejvíc tak potěší mexická revoluce a samozřejmě ambiciózní bezskrupula Pacino. Z pohodové zábavy tak Danny a spol. dopluli do lehce stravitelného průměru. (08.08.2008)