Mé druhé já

Solidní atmosféra a na půli cesty podaný teror vnímaný očima ženy. Nedočkáme se žadných svalů, hektolitrů krve ani hrdinských xichtů. Jordan se to pokusil vzít za úplně jiný konec. Povedlo se to, jak už jsem zmínil, tak nějak napůl, nicméně za podívání tenhle film rozhodně stojí. Především Jodie Foster tyto role umí a její dialogy s Terrencem Howardem jsou velice kvalitně napsané. Žádné šokující brutality ala Taxikář se nedočkáme. Město není tak špinavé, úchyláci nejsou tak úchylní a drsnost není tak drsná. Jakoby se tvůrci nedokázali pořádně odvázat. Konec naštěstí v pořádku a proměna hlavní hrdinky relativně uvěřitelná. Mohlo to dopadnout i hůře. Stále tam JE ta hmatatelná uvěřitelnost. I když si ji musí člověk trochu dopepřit a zamíchat. (30.04.2008)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $36,793,804║Tržby Celosvetovo $69,787,663▐ Tržby za predaj DVD v USA $17,769,868 //počet predaných kusov 953,929║ Na koniec sa z toho vykľula neskutočne trápna báchorka, ktorá ma záverom úplne odrovnala z nechceným pousmiatím nad jej hlúposťou prevedenia, celé to je bez skutočného dramatického nádychu, likvidátorka zloduchov v podaní Jodie Foster je každým ďalším výstrelom len viac a viac približujúcou sa ženskou obdobou Chucka Norrisa, takže pre mňa to nakoniec vyznelo ako nechcene hlúpe príbehové béčko, proste film točený ako bez scenára, jedine čo fakt zaujalo bola šikovná kamera, ináč strata času a hodnotenie tých 75% k 31.10.2010 len ťažko pochopím. /25%/ (16.12.2008)

Jeden okamžik dokáže změnit více než jen jeden život. Moderátorce s tváří Jodie Foster se změní život, když jejího snoubence zabije parta mladíků a jí zmlátí do bezvědomí. Nevím, podle jakého klíče si vybírá Jodie Foster svoje role, ale její postava je zajímavá, i když film je kolem ní podle mě špatně vybudován. Sledovat ženu, která byla donucena trpět a poté se rozhodla být krvavý Robin Hood, kterému nejde o peníze, ale o spravedlnost je chvíli poutavý. Opravdu jen chvíli, protože ani sebelepší herectví by nedokázalo udržet snímek, který neví o čem chce vyprávět. Neil Jordan je slušný režisér a překvapivě nevložil do filmu žádné své transsexuální obrazy a myšlenky, ale příběh o pomstě a spravedlnosti je na něj prostě mnoho. Je to i patrně chyba scénáře, který není silný a nepracuje, jak by mohl. Vykonstruovanost je jen poslední hřebíkem do rakve, pro toto dobře obsazené zklamání. (10.02.2008)

Neila Jordana považuji za jednoho z nejzajímavějších "žánrových" tvůrců, protože tenhle irský rodák si vybírá klasické žánrové modely od melodramatu k hororům či thrillerům anebo kriminálkám a ty má potřebu komentovat, popř. hybridizovat s jinými a nutí tak diváka přistupovat zcela jinak již ke známému, přehodnocovat neustále svůj pohled na věc. Nejinak je tomu v Mé druhé já (subžanr vengeance filmů je zde skombinován s komiksovým pohledem na věc, a tak jsou ony náhody a klišé žánrově opodstatnitelná), do jisté míry odpovědi na Scorseseho a De Nirova Taxikáře, v němž si tehdy zahrála i mladá Jodie Fosterová. Zatímco v neonoirové klasice se Travis koukal do zrcadla a vedl "sám se sebou dialog", Erica na sebe pohlíži do rozbitého zrcadla, opláchne si tvář a navazuje dialog s divákem. Okolní svět, v tomto připadě New York, v němž násilí a vraždy od 70. let ubývají, než aby narůstaly, je nám podáván skrze pohled hlavní hdinky, která jako všichni hrdinové Jordanových snímků přišly o tradiční lidské hodnoty - ovšem zde postava neprochází netečně okolím, které se mění bez jejího vědomí, ale Erica se rozhodne s okolím něco dělat, ovlivnit ho. Philippe Rousselot, stálý Jordanův kameraman, užívá ozvláštňující prvky k posílení emociálního dopadu na diváka, stylisticky je film laděn do šera, v němž může skončit jeden člověk a vyjít z něj jako někdo jiný a vypravěčsky kvůli zvolenému voice-overu hlavní hrdinky se s ní nemůžeme ztotožnit, sympatizovat s ní a fandit ní, ale důmyslnou střihovou skladbou jsme nuceni zaujat stanovisko k vyobrazovaným násilným výjevům. A protože titulní postava dělá v rádiu, hodně se sází na zvukové efekty, které jsou v mnoha scénách akčního ražení zintenzivněny a v ponorech do duše zase utlumeny, je radost na film nejenom koukat, ale i ho poslouchat (i díky jazzově laděnému kvalitnímu soundtracku, který film navrací do taxikářovského neonoirového hájemství). Nebýt problematického konce, jenž je žánrovou hrou s divákem a jeho očekáváním (ono se to stane, ale trochu jinak...), bylo by to za plných. A Jodie zde nehraje svou typickou roli silné ženy, která se rozhodne jednat, ale naopak roli ženy na tenké hranici mezi dobrem a zlem, která je donucena jednat, protože jí nic jiného nezbývá. (26.11.2007)

Zoufale okoukaný scénář by nebavil nikoho, pokud by Jordan občas nezakýval s kamerou a Jodie nehrála jako z partesu. Sice si k její postavě pořádnou cestičku nenajdete, ale co, po okreskách to taky není špatné, obzvlášť, jsou-li lemovány hezkými filtrovanými obrázky a náklaďákem použitého střeliva. Zkuste to a když na pár minut usnete, nemusíte se bát, že o něco přijdete. (09.10.2007)