Mé druhé já

Tak tohle jsem dokoukal, jen abych se ujistil, že to skončí tak, jak jsem si myslel. Takový hloupý a předvídatelný blábol s Jodie jsem už dlouho neviděl. A od odpadu to zachránila jen ona a relativně civilní kamera a způsob vyprávění. Jenže scénář opět posílá příběh do kytek a nemyslím tím jen logické kopance, ale i celkovou hloupost. Kolikrát se člověk dostane do nějaké obdobné nebezpečné situace, jako ona? Jednou, maximálně dvakrát? Pochybuju, že by je potkávala na každým kroku a to ještě úplnou náhodou. Ani jednání detektiva Mercera není moc reálný, k závěrům dochází spíše skokově bez nějakého důvodu a má až neuvěřitelně "dobrý" šestý smysl a policejní čuch, který mu říká, které verze spáchání zločinu se má držet. Ve výsledku se to tak stává jen nenápaditou slátaninou, kterou umocní jen finální nedůvěryhodná "katarze" hlavní hrdinky a trapné sympatizování od zákonem impotentního policejního detektiva, který chce, ale nemůže. (01.03.2012)

sebral vám někdy osud (život, bůh.. říkejte si tomu jak chcete) násilím někdy někoho blízkého? znáte ten pocit bezbřehé beznaděje.. pocit zoufalství.. pocit, že vám rve někdo srdce přímo z těla.. pocit prázdnoty.. hluboká díra ve vás.. marnost nad marnost.. přesně tohle se přihodilo erice, když přišla o svého snoubence a někde hluboko uvnitř jí samé to probudilo onoho "ciznice", který se začne se situací vypořádávat místo ní... jodie opravdu exceluje a o neilovi jordanovi už jsem dlouho tušila, že je naprosto famózní režisér..:) obvykle se k ostatním komentářům nevyjadřuju.. ale ty vaše "odborné termíny".. "vykonstruovanost".. "umělé náhodičky".. "bodování jen z úcty k jodie".. hehe.. bože lidi, běžte do prdele.. vždyť o tomhle ten příběh nebyl.. (13.02.2008)

Řikal jsem si, že to snad není ani možný jak dobře Jodie Foster vypadá na tom plakátu k tomuhle filmu. Jenže v samotném filmu už taková kočka není, ale pravda je, že se na ní furt hodně pěkně kouká. Horší už je to s příběhem. Ten je totiž klasická odplata a tak na něm není vůbec nic zvláštního. Zvláštní je totiž na tomhle filmu akorát tak maximálně herecký výkon Jodie Foster, který by se dal vyhodnotit na jedničku s hvězdičkou třikrát podtrženou, a to nekecám. (25.09.2009)

Niet návratu som spustil s tým, že pôjde len o ďalší z rady prefláknutých "revenge movies". Opak bol však pravdou, lebo Jordanov film má omnoho širší a a hlbší záber, a vďaka ženskej postave v hlavnej úlohe (Jodie Foster je fakt skvelá) ponúka iný uhol pohľadu. Samozrejme, vždy sa dá ísť ešte hlbšie, ale prílišná psychologizácia a filozofovanie nesadnú každému. V rámci žánru nadpriemerný kúsok. (06.08.2013)

Trochu mě mrzí, že nastavené tempo a kamerové lahůdky se zhruba v polovině filmu vytratí a vrátí se až v závěrečném kataklyzmatu, který ač končí originálně by opravdu mohl být natočen mnohem lépe. Ale tento nedostatek vynahrazuje herecký koncert Jodie Foster, mysteriózní hudba Daria Marianelliho a vymazlená kamera (předevím ony dlouhé záběry "na šikmé ploše"). To vše je spojené do kompaktního celku s netradiční atmosférou a povedeným scénářem, což zachraňuje kdejaké to škobrtnutí...:) (08.01.2008)