Mé druhé já

Na jedné straně velmi dobře natočené "násilnické scény" na straně druhé příběh, kterému jsem občas nevěřil jeho vývoj a už vůbec ne závěr, na rozdíl od začátku, který byl tak realný až nevlezu do podchodu v parku ani kdyby v něm byla Angelina Jolie v sexy spodním prádle. No a nad tím vším je Jodie Foster, která si film vzala na provázek a táhla ho za sebou až dokonce naprosto bezchybným hereckým výkonem. Tahle herečka si opravdu zaslouží známej pokřik..................UMÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ !!!! (18.10.2007)

Zo začiatku prílišné náhody pri prvých dvoch vraždách - žiadny ľudia na okolo, ani v blízkosti obchodu, ani v celom vlaku, ani jedného človiečika v metre mi prišlo nepravdepodobné, no postupne ma film zaujal a napríklad rozhovor s policajtom po tom čo tušil že je to ona mi pripomenul rozhovor DeNira s Pacinom z Neľútostného súboja a záverečná katarzia Fosterovej herectva nad posledným gangstrom bola dokonalá, no ten zvrat potom celkový vynikajúci dojem pokazil. (13.12.2007)

Pro mě bylo sledování docela zajímavým experimentem. Dopoledne jsem se dívala na originální znění, to mě nijak zvlášť nenadchlo, ačkoliv jsem byla takřka v očekávání. Večer potom vysílání s dabingem. To by mě přímo odradilo, kdybych neznala originál. Film, který je takovýmhle způsobem založen na hlavní hrdince a emocích, které vyjadřuje hlasem, je přímo hřích dabovat! Nicméně poznámky některých kolegů o tom, že film působí tak nějak komiksově, jsou dost na místě. A ten pocit je zase nemístný. (22.05.2010)

Veľmi zaujímavý, netuctový thriller tak trochu v tradícii Scorseseho Taxikára. Psychologická štúdia emocionálne zlomeného človeka a jeho extrémistickej reakcie na strach z okolitého sveta i zo seba samého. Neil Jordan bol výbornou voľbou. Len škoda toho debilného záveru. (17.03.2008)

Hleďme, štěstí!!!!!! Chodí po pupku světa a přemejšlí, koná a blouzní. Jsa vystrašen vším tím bláznovstvím, že tenhle film je nereálná Alma Mather snímků s ružovýma brejlema, klepal jsem se jako drahej pejsek. Jenže Erica má kvér a úmysl, režisér zase obrovský srdce a hlavu v oblacích. Tak jsem to měl i s filmem. Byl jsem odhodlanej. A hlava má? No tak ta byla v nebi, ale nohy byly v přítomnosti nás všech, avšak boty tlačily. A jak jsem byl velkej, nemohl jsem se vyzout. Tlačila mne ta nechutná realita (!!) a taky, že nezáleží na tom, jak moc chceme, ale záleží na výsledku. Erica měla, lidově řečeno, z prdele kliku, ale vyšlo jí to. Stejně jako Jodií. Radost? OBROVSKÁ! ! ! ! ! ! ! ! Procent? 90!! (26.04.2010)