신데렐라
Cinderella
Režie:
Man-dae BongObsahy(1)
Touha po kráse je někdy silnější než strach z bolesti a utrpení, které jí budou předcházet. Své o tom ví i Sukyung, která si s podporou své kamarádky Hyunsu nechala udělat částečnou plastiku obličeje. Vše probíhalo v pořádku, ale jen do chvíle, kdy dívka vstoupila na operační sál a zmocnil se jí strach. Najednou začala vidět ducha mrtvé ženy, která touží jen po jediném – dostat svoji tvář zpět. Jenže co skutečně stojí za získáváním nepřirozené krásy? Proč nemá Hyunsu žádné fotky z dětství? A jak je do toho zapletena její matka, plastická lékařka, která svoji dceru vede celý život k tomu, že krása a péče o ni je prvořadá? (EMIA)
(více)Recenze (7)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $3,130,383║ ()
Poměrně klasicky vykonstruovaný asijský horor s moderní tématikou, v tomto případě se jedná o plastickou operaci..ti asiati to tak prostě mají rádi. :) Nevím, jestli to je tím, že jsem s kamarády během sledování v kině pil hektolitry vína (bílé Chardonnay:), ale děj mi přišel logický a zajímavý. Možná by měli v kinech recenzentům automaticky nalévat víno. :D ()
Plastiky obličejů jsou tento rok v korejských filmech poměrně aktuální látkou, vždyť nejnovější film Kim Ki-duka Time se zaobírá též operativní změnou vizáže. Cinderella má však být horror, tudíž je v ní pohled na módní trend soudobé korejské mládeže z krapet jiného soudku... Nebudu dlouho chodit okolo horké kaše - Kima si určitě ještě několikrát rád zopákuji v kině i na DVD, kdežto tenhle nezáživný pokus o horror si po druhém zhlédnutí na Filmasii už nepustím. V korejské Popelce je horrorových okamžiků co by se za nehet vešlo (pár prostinkých lekaček jaro nedělá) a pomyslným strašícím vrcholem je v ní piglování obličejů, jež vyvolá spíše shovívavý úsměv, než znechucení. Příběh je tuctový blábol a atmosféra také nic moc, takže od poloviny snímku jsem se opět nudil a souběžně s plátnem pokukoval na sympatické slečny sedící vedle mě, z nichž jedna při každém bouchnutí ve filmu strachy nadskakovala :-) Směr, kterým se většina nových korejských horrorů ubírá, se mi vůbec nelíbí. ()
Asie je hodně velký oříšek hlavně u hororu, žádna pořadná atmosféra rychlo scény a slabé viz zrcadlo a podobně, ani ženy nezabrali. ()
Až se mi chce napsat klasické korejské dojemné reinterpretační pohádkové drama v horrorovém hávu. Korejci už horrorově přepracovali kdejakou pohádku, od Andersenových Červených střevíčků až po Jeníčka a Mařenku. Teď tedy Popelka. Horror zde funguje opravdu jen jako zahušťovadlo jinak rodinného dramatu, ale funkční zahušťovadlo. Většina scén prostě funguje a i když je to v horrorové oblasti celé takové trošku (korejsky) tendenční, pořád to má nepříjemně mrazivou atmosféru. ()
Reklama