Vyhoštění

Andrej Zvjagincev je nový Andrej Tarkovskij a s každým filmem přináší poselství a to nikoliv pouze obrazem, ale i obsahem (naplněním). Film, který bych chtěl aby trval pouze pár desítek minut. Film, který bych chtěl aby nikdy neskončil. Obraz o nenaplnění vlastní identity. Film o vyprázdnění sebe samého, bez touhy k "milovanému" protějšku s kterým nechce zplodit dítě. Rodinná krize zobrazená do hloubky a detailu, která nemá obdoby. Životním obsahem povznášející až zdrcující, který se stane za desítky let testamentem s kterým mohli odejít pouze umělci filmového pásu, nebo filmového jazyku. Vyhoštění překonává veškerou Zvjagincevu optiku, která ve mě stále rezonuje. Plynutím času a prostoru zde tvoří vizuální absolutno. Půdorys života, komornost vztahu k nesnesitelnosti. Portrétu bez vzájemné oddanosti a nenávisti. (05.09.2018)

Izgnanie je možno slabší ako Vozvraščenie, zato obsahuje jeden z najzaujímavejšie vložených flashbackov, ktorého začiatok a koniec nechá diváka (začiatok kľudne aj niekoľko minút) v úžasnom zmätku. Toho Tarkovského tam zas tak veľa nieje, hlavne dĺžka záberov je v porovnaní s filmami tohto ruského génia celkom svižná. Áno, je tam dážď, ošarpaná stará budova, človek a príroda, ale s výnimkou toho "vodového" záberu (ktorý považujem za asi najúchvatnejší z celého filmu, najmä keď si na kanci uvedomíme, že sme "čosi" podliezli) som si nič nevšimol. Žiadny skutočne dlhý záber. Problémom je trochu prestrelená stopáž, minimálne takých 20 minút by som tomu ubral. Filmy Andreja Zvjagintseva sú však predovšetkým živnou pôdou na rozmýšľanie po ich skončení, hľadanie skrytých významov, porovnávanie s inými interpretáciami podobne postihnutých jedincov na imdb a podobne. Návrat ma takto bavil cca mesiac, pričom po druhom pozretí túžba odhaliť pravdu neutíchla, skôr naopak. A keď si uvedomím, že nejaký duchovný rozmer som si absolútne nevšimol a Verinu reč pred koncom nepochopil, je mi jasné, že v prípade Vyhostenia som len niekde na začiatku. (28.02.2008)

Film ponúkne rôznorodý guláš všakovakých pocitov. V prvom rade treba uznať, že A. Zvjagincev vie točiť a že určite patrí k tým najlepším režisérom súčasnosti. Snímok ma oslovil hlavne po technickej a filmárskej stránke, ktorá je skrátka geniálna. Dlhé, statické zábery kamery mi nevadili ani v najmenšom, pretože narozdiel od mnohých iných príkladov, mali tu svoj význam a zmysel. Myšlienka vypovedaná vo filme sa tak často krásne metaforicky pretavila aj do obrazu - napr. scéna s vyschnutým potom v predobraze vyschnutého porozumenia dvojice a pod... Takých príkladov tu bolo neúrekom. Je to niečo podobné, čo vo svojich filmoch robil aj Tarkovskij. Do toho vyhrávala perfektná hudba, ktorá tieto pocity ešte dokázala umocniť. Na druhú stranu ale by som mal nejaké výhrady k obsahovej stránke filmu a jednaniu postáv, hlavne k postave manželky. Jej konanie mi prišlo iracionálne a hlúpe, podobne ako aj brata Marka. Čo sa týka Alexa, ja osobne by som hneď na začiatku kládol úplne iné otázky ako kládol on. A hlavne by som si počkal na odpoveď a neskákal neustále do reči. Toto troška ten výborný dojem z filmu pokazilo. 80/100 (06.04.2017)

"Chceš zabiť?, zabi, bude to správne...Chceš odpustiť?, odpusti , bude to správne..."Trailer povie viac ako 100 recenzií, takže neviem, prečo tu chýba. Krásny film, Ocenenie Zlatá palma sa nemýli...Nádherná práca s kompozíciou obrazu, ktorá v niektorých momentoch, hlavne v spojení s úžasne hypnotickou hudbou dosahuje až magické účinky. Režisér Zvjagincev si dáva načas, nikam sa neponáhľa a mne to pomalé tempo nevadilo, práve naopak. Hypnotizovalo ma... Akonáhle sa dopracujeme k téme nemanželského dieťaťa a "nevery", divák dychtivo očakáva, čo bude nasledovať. Budú sa diať veci a nič nie je také, ako sa na prvý pohľad zdá...Herecky výborne obsadené, Lavronenko je vážne talent a snáď sa s režisérom stretne aj do tretice. U mňa Zvjagincev po vysoko hodnotenom Návrate opäť zabodoval a súhlasím s názormi, že patrí medzi najtalentovanejších ruských režisérov. 90%. (17.09.2012)

Na blíže neurčeném místě, v blíže neurčeném čase, uprostřed polí tam roste ořechový sad, vedle stojí krásně venkovsky zařízený starý dům.....a v tom domě tráví prázdniny rodina s dětmi. Rodiče Alex a Vera mají velký problém. Problém v komunikaci.........Drama nemocné rodiny je velmi poutavě natočeno. Dlouhé statické záběry na okolní krajinu jsou chvílemi až tak krásné, že jsou téměř na hranici kýče a skvěle kontrastují s citovým chladem rozprostírajícím se všude kolem. Trošku mi vadí konečné polopatické rozluštění. Jakoby se Zvyagintsev bál ,že by mohl zůstat nepochopen a přitom dle mého názoru právě v neuchopitelnosti díla by byla největší sila. Takto je nám tak vnucen jednoznačný pohled a Vyhoštění tím tak trochu padá do koše moralitek. Přesto dávám vysoké hodnocení, na projekci v MFF KV nás bylo 5 přátel a žádný z filmů, které jsme tam společně viděli u nás nevyvolal takovou diskuzi. Zajímavé, každý jsme si našli úplně něco jiného. A K.Lavronenko je nezapomentulný! (22.04.2008)