Štěstí krále Alfonse

* za kamila Halbicha - člověk se aspoň mohl bavit tím, že když zavřel oči, jako by v podprůměrné české pohádce slyšel plkat samotného Rimmráka... (04.09.2006)

Celý příběh je takový podivný. Ano, člověk by si měl dát pozor, co ve zlosti řekne, protože se mu to může splnit, ale proč je tady zapotřebí těch dvou mameluků, víly a ještě nějakého strašidla v podobě starého dědka? Aby šlo o pohádku? Přišlo mi to jako nejhorší možnost, jak krále naučit se nevztekat. Navíc Eva Horká se zde objeví jen ve dvou záběrech a pronese jednu dvě věty, princezna není tedy nic moc, a snad jen ta živá zvířata na statku to měla zachránit, proto jsou zabíraná snad častěji než lidé. Vílu hraje režisérova manželka a Kamil Halbich mi zde připomíná herečku Kláru Sedláčkovou-Oltovou - jen si je sami porovnejte. :-) (15.11.2015)

Zvláštní pohádka. Víla může vše odčinit, ale nechá skřítka a ty dva mameluky konat. Asi aby krále naučila. A král? Ten si myslel, že z holky udělá kluka už navždy? Tak hloupý snad nemohl být. Naštěstí v životě většinou vyslovené jde vrátit zpět, protože kouzla nefungují. Nebo bohužel? Ale jinak se mi na pohádce nejvíc líbil skřítek, ten byl proveden opravdu skvěle. (06.12.2021)

Ta pohádka nestála za nic. Šedesátiletý král Petr Kostka se rychle žení, aby měl následníka a tak si vezme o třicet let mladší Evu Horkou, kterou poté vyžene, když mu porodí dceru, ale ta je pak celá šťastná, když ji po více než patnácti letech opět najde, sice ji napřed nepozná, ale nakonec ji vezme zpět na zámek. Ještě je k tomu naroubován vegetariánský motiv, takže fakt nepodařené. Ten námět s dcerou, kterou král vychovává jako syna se opakuje ve více pohádkách, ale tady se jim to fakt nepovedlo. (24.07.2022)

Tahle pohádka má neskutečně debilní námět. Nejen že autoři vytvořily fakt nechutnou masku skřítka (hodí se spíš do hororu než do pohádky pro malé děti), ale scénář je úplně praštěný. Král nejdříve díky kouzlu ztratí svou manželku a místo toho, aby se ji vydal hledat, tak čučí doma a vychovává svou dceru jako syna (proč mi to připomíná Cimrmanův Záskok???). Jenže nejen že jej tak vychovává, ale také k němu tak mluví. Takže dítko ví, že je dcera (což Vlasta u Cimrmana dlouho nevěděla!), ale nechá se oslovovat princi a Jaromíre. A všichni kolem to také ví, ale také tak imbecilně jednají. Vrcholem scénáristického umění je pak závěr, kdy se královna tak dlouho ztracená z ničeho nic objeví, jako by se nechumelilo a vůbec nikdo to neřeší. Tohle je fakt trapnost, kterou si Petr Kostka do zlaté vitríny svého herectví rozhodně neuloží. PS: pětkrát jsem ani u nejnudnějšího Seagala neusnul, tady ano :-)! (18.11.2018)