Temný rytíř

Temný rytíř se zřejmě napoprvé nedá pobrat. Od začatku do konce neustále graduje a staví na již řečeném či udělaném. Ovšem děje se tam toho tak moc, že bez absolutního soustředění se to prostě nedá stíhat. Všechny Nolanovy filmy mají podle mě ohromnou dynamiku, ale zde je to dohnáno mnohem dál. A to v dobrém slova smyslu, protože jedno zhédnutí prostě nestačí. A podobně jako u Mementa začínají některé souvislosti vyplouvat na povrch až po X-tém zhlédnutí. Podruhé jsem si Temného rytíře podstatně víc užil, došlo mi, že téměř v každém záběru je ukryta nějaká informace, která později hraje alespoň maličkou roli v něčem větším. A stejně mi toho opět mnoho uniklo. Krásné na tom je, že Nolan předpokládá, že divák dává pozor, a trapně a zbytečně nevysvětluje to, co již bylo řečeno. Temný rytíř není o akci nebo dialozích. Je o atmosféře, která vzniká kombinací brilantních dialogů, hereckých výkonů, skvělé akce a parádně padnoucí hudby. To vše je režijně bezchybně ukočírováno. Pokud se vám po zhlédnutí bude zdát, že něco nesedí, že je něco zůstalo nedořešeno apod., prostě koukněte znovu. A většinou zjistíte, že to tam celou dobu bylo, jen jste si toho nevšimli. A tohle na Nolanových filmech miluju. Nutí vás dívat se na ně znovu a znovu a stále se dá něco nového odkrývat! Jasných a bezdebatních 100%, i když na poprvé těch 100% bylo trochu rozpačitých, protože mě to tak převálcovalo, že jsem nevěděl, kde mi hlava stojí. (07.08.2008)

Soundtrack Hans Zimmer a James Newton Howard: 1. Why So Serious? ,2. I'm Not A Hero ,3. Harvey Two-Face ,4. Aggressive Expansion ,5. Always A Catch ,6. Blood On My Hands ,7. A Little Push ,8. Like A Dog Chasing Cars ,9. I Am The Batman ,10. And I Thought My Jokes Were Bad ,11. Agent Of Chaos ,12. Introduce A Little Anarchy ,13. Watch The World Burn ,14. A Dark Knight, (13.05.2011)

Až příliš okatý remake Nelítostného souboje zasazený do komiksově temného hávu s několika magory v převlečcích jak z laciného sex shopu. Ne že bych chtěl krotit mánii kolem Ledgerova výkonu, ale Bale, Oldman, natož Eckhart, rozhodně nijak nestojí v jeho stínu. Naopak jsou mu reflektory, díky kterým vůbec nějaký stín může vrhat. Jako důkaz bohatě slouží všechny scény, kdy jsou na plátně pospolu. Přesto by z Heathova maniakálního Jokera ten Nicholsonův jen svěsil hlavu a s brekem si šel domů odlíčit svou masku s vědomím, že není nic víc než směšný šášula. Změny oproti minulému filmu jsou k dobru. Maggie je skvostná, akce se zpřehlednila, stylizace (města či tajného kláštera v horách) vymizela a i to skladatelské duo již nepůsobí, jako že každý chvilku tahá pilku. Jenže zatímco v jednotlivostech byla jednička překonána, tak jako celek ne. Na nejlepší Nolanův film to prostě ani zdaleka nestačí, jelikož odklon od psychologické roviny a plného soustředění na postavy směrem k "eye-candy" akci (samozřejmě myšleno v rámci Nolanovy tvorby) celkem zamrzí. Proč ve filmu o Temném rytíři odsouvat hlavní charakter na vedlejší kolej? Znovuzrozený Batman stál (a stále stojí) na intimních scénách, jako je ta z vyšetřovací místnosti. Ne na tom, jak líbivě likviduje desítky gangsterů za pomoci sonaru. Skoro jako by autoři popírali to, čím se v jedničce vyprofilovali oproti ostatním žánrově spřízněným počinům. ♫ Hodnocení OST: 5/5 (31.07.2008)

V Gotham city je třeba vyřešit skutečný problém. Problém BATMAN…. Je toto ještě komiks? Nic bezduchého, žádný zpomalovačky, nic dělaného čistě na efekt (snad jen ta motorka..). Chlapská akce s perfektním střihem plná Jokerovy psychologie a sociálních experimentů. Vše je tak dokonalé a tak, tak … chladné? Jen ten JOKER se svým heslem, že smích je nejlepší lékař dokáže probudit nějaké pocity. Nic na tom nezmění ani závěrečná třetina, která je z filmařského hlediska (a divákova pohledu) parádní. Perfektně mé pocity popsali již například uživatelé DaViD´82, Renton, Reiniš, za což jim patří dík, protože jsem si myslel, že senilním. Sám :-). Dík. Přesto si tento film zaslouží absolutní hodnocení!! (03.01.2009)

Vyhypované až hrůza... Nehodlám tu opruzovat sáhodlouhým elaborátem a destilovat mnohokrát již řečené, jen stručně načrtnu, proč jsem u Dark Knighta nezažíval orgasmické stavy a neskočil oběma nohama do víru všudypřítomné nekritické davové hysterie... Těšil jsem se, moc jsem se těšil. Ale v kině jsem se musel rozpačitě ptát:: "Kde je ta genialita? Ta dokonalost?". U většiny filmu jsem zažíval pocity, které jsem měl po čase u třetího Bournea: Promakaná podívaná, uhánějící k cíli jako splašený vlak (u Batmana je základem pro rytmizaci těkavá energická melodie - kde jsem ji už slyšel?), avšak pronikavějších emocí prostá (nevyužitý milostný trojúhelník a postava Rachel), dobře zahraná, leč tíhnoucí k podivné sympatii k pomalovanému pošukovi (Wayne/Batman přichází na buben)... Akční pasáže vesměs pouze nadstandardní, ze sedadel nezvedající, bez momentu, jenž by si chtěl divák dopřávat stále dokola (neodpustím si srovnání s loňskými popcornovějšími Transformery, které obsahovaly těchto euforických chvilek hned několik)... A nakonec je tu ta místy zvláštní poslední půlhodina (trajekty, sonar), jež jakoby podvratně uřezávala větev pod nastaveným depresivním, potažmo realistickým stylem... Netvrdím tu nic objevného (stačí si přečíst diskuzi) – zkrátka jsem se v kině podivoval, jakýže humbuk tenhle sic kvalitní,ale filmovou historii nikterak nepřepisující akční thriller s jedním skvostným záporákem, způsobil. (07.08.2008)