Bobby Yeah

Asi půlhodiny po skončení tohoto snímku mého oblíbence Morgana, jsem přemýšlel, jak bych napsal nějaký duchaplný komentář k tomuto bizarnímu kousku, ale nic kloudného mne nenapadlo. Tvorbu tohoto režiséra mám rád, stejně jako nejrůznější morbidní a psycho kousky (je jedno jestli normálně hrané, animované, nebo plastelínové) – tohle byla ovšem prasárna, která neměla pořádně hlavu ani patu – což by ještě ani tolik nevadilo, kdyby mě samotný děj alespoň něčím pořádně zaujal. Bohužel se tak nestalo a na to, že má hodnocení na netu kolem 70%, je to obyčejný průměr, který mi stačilo vidět jen jednou. Trochu zklamání…50% (16.09.2013)

Bobby Yeah je bizarná, úchylná groteska pravdepodobne pre veľmi úzky okruh filmových nadšencov. Nemá to dej a ani zmysel (Pokiaľ má tak som naňho neprišiel) Ide tu iba o audio vizuálne (plastelínové) orgie. V takomto originálnom podaní mi tento art sedel. Skôr ako obsah toho čo je tu oficiálne vložený je výstižnejšie to že sa tu jedná o chlapíka ktorý ukradol bábätku domáce zvieratko. Bábo si svoj majetok značí tým že na ne lepí tlačítka. Po stlačení toho tlačítka sa dejú s osobou ktorá to má na sebe prilepené nenormálne prasačiny. Bobby Yeah je na nešťastie tlačítkom tiež poznačený a chráni sa aby mu to nejaký kumpán nestlačil. (06.10.2013)

Mutácie, brutalita, tlačítka, halucinácie, prelínanie reality a unikátne dizajnérske nápady. Lee Hardcastle sa v rámci jedného LSD tripu rozhodol stať Lynchom a pod pseudonymom si natočil svoju vlastnú verziu Eraserhead (ktorý je v početných scénach doslovne citovaný), bez onoho šerosvitu, zato so zachovanou postindustriálnou atmosférou. Jedinečná bizarnosť a budúca modla filmových sadistov. 85% (28.08.2014)

Po prvotných zhliadnutiach (pri ktorých je pravdepodobné ohúrenie dychvyrážajúcou presnosťou a technickou dokonalosťou Morganovej stop-motion animácie, ktorá patrí k svetovej špičke, smelo po boku Švankmajera či Quay Brothers) je veľmi zaujímavé prejsť aj k analýze spirituálneho presahu Bobbyho Yeah (ako i väčšine ďalšej jeho tvorby). Postavy jeho filmov sa s Kafkovsky nejasným cieľom, časom či priestorom, dostávajú do surreálnych (a nebezpečne fyzicky hmatateľných) svetov, či situácii, ktorým rozumejú samé zrejme iba o trochu viac ako samotný divák. V týchto chaotických nočných morách si prechádzajú tými najhoršími útrapami a absolútnym rozpadom akýchkoľvek istôt, aby napokon dosiahli oslobodenie, nájdenie absolútneho šťastia, možno i vyššej formy vedomia, nie vymanením sa z hrôzostrašných svetov, ale akceptovaním svojho osudu, nájdenie slobody v chaose, nájdenie blaženosti v pekle. Napriek formálnej desivosti mi teda Morganove filmy koniec koncov pripadajú v istom smere prekvapivo krásne, ich vnútro je krehko transcendentné. (11.12.2018)

Bobby Yeah je velmi zvláštní, psychedelický a atmosférický kraťas, kde každá postavička vypadá jakoby měla kožní nemoc. Do toho si přimíchejte hororový nádech a zpracování, které se blíží pohádkám pro děti, jenže tahle pro nejmenší není ani omylem. Maximálně pro ty, kterým chcete způsobit trauma a bezesné noci s bubákama... :-D Koncepce je velmi snová až na hranici halucinace a za podpory velmi vydařené zvukové složky, vše je do puntíku dotaženo. Doporučuji shlédnout večer bez přečtení obsahu, protože jedinně tak zapojíte svoji fantazii a tuhle excelentně ztvárněnou "zvrácenost" nejlíp vychutnáte. K vidění ZDE. (01.04.2014)