Chun-hyang dyeon
Tale of Chun Hyang, The
Obsahy(1)
Jedna ze tří severokorejských adaptací nejoblíbenějšího korejského příběhu vyniká líbezným zpracováním a oslnivou výpravou. Lee Hyang-jin, autorka knihy Contemporary Korean Cinema, postřehla v této verzi genderové změny oproti tradičnímu podání, zejména důraz na osobnost hrdinky jako mravně čisté a sebevědomé pracující ženy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (5)
(KDV - PONREPO) Neviděl jsem ostatní adaptace údajně "jednoho z nejoblíbenějších korejských příběhů", a tak nemám možnost srovnání. Ani jsem nečetl knihu Contemporary Korean Cinema, abych se dozvěděl argumenty autorky Lee Hyang-jin, proč je dle ní tato verze genderově odlišná od kánonu. Možná za to může mé ignoranství, možná je to dvoudílným filmem (objektivní délka projekce: první část má 70, druhá 75 minut, tj. 145 dohromady; subjektivní délka projekce: 250 minut)._____ VYPRÁVĚNÍ O ČCHUN-HJANG sice může vylíčit "osobnost hrdinky jako mravně čisté a sebevědomé pracující ženy", ale mužský komentář mimo obraz nám hned od začátku oznámí, že bude vyprávět příběh lásky dvou lidí, přičemž partnerce brojící proti třídní nerovnosti je přisouzena pasivní role trpitelky a čekatelky na mužovo vysvobození. Divák zase čeká, až bude konec, protože mnoho jiných podnětů mu film nenabízí. Dobře, výprava vynikne díky velkým celkům, kamera zaujme svou odpoutaností při hlediskové scéně houpání se, muzikálové zpěvy jsou - opětovně po Květinářce - pouze v hlavách postav. Tím výčet pozitiv končí, protože na tuhle vyprávěnku jsem příliš starý. Nebo ona na mě. ()
Toto zpracování legendy o Čchun-hjang mě esteticky oslovuje víc než to (jiho)korejskými diváky velebené od Shin Sang-oka (z roku 1961). Tam, kde Shin sází na expresivní užití výrazných barev, tam soudruzi z KLDR sahají po mnohem subtilnější a méně nápadné obrazové stylizaci, jejíž krása vychází především z pečlivé kompozice každého záběru. Zdařilá výprava i dobře zvolené přírodní scenerie vizuální podmanivost snímku ještě zvyšují. Zajímavé jistě je, že klasický příběh zde nebyl nijak zásadně přizpůsoben všepronikající státní ideologii - jistě, zdůrazňují se tu třídní rozdíly a pot a krev chudých, jež stojí za majetkem bohatých. Ale konzervativní, výsostně patriarchální poselství celé legendy zůstalo netknuto a zvůli bohatých a mocných film zobrazuje vlastně docela decentním způsobem (že by z obavy, aby náhodou někdo v krutém guvernérovi nespatřili obraz velkého Kima? :P ). Jasně, člověk se musí dokázat naladit na velmi volně plynoucí, vcelku nedramatické vyprávění a případně v sobě potlačit ducha feministického revolucionáře (je-li jeho vlastníkem), ale rozhodně lze Vyprávění o Čchun-hjang řadit mezi ty severokorejské filmy, kterým neschází působivost. ()
Korejský Romeo a Julie. Není moc těžké uhádnout, proč je tento příběh tak oblíbený. Krásná, pilná, skromná, pracovitá a vzdělaná dívka dokáže okouzlit místního šlechtice, jejich láska musí projít množstvím zkoušek, aby nakonec spočinuli v láskyplném objetí. Velkofilmové klasické pojetí k tomuto druhu filmů, možná některým to může připadat zastaralé ztvárnění, ale pro mne to bylo špičkové. Možná mi trochu vadilo nadužívání studia a „skromný“ domek Čchun-hjang vypadal stejně honostně, jako dům místodržícího. A naopak třeba historická plachetnice se objeví jenom na pár sekund. Některé památky mi byli povědomé a jsem přesvědčen, že jsem je již v jiných filmech viděl, ale hlavně je to první film s KLDR, kde jsem viděl postavu jíst. Krásná hudba i exteriéry, škoda že je to dalších ze snímků, které už nikdy neuvidím. ()
Severokorejské zpracování známé korejské legendy o statečné dívce a ušlechtilém mladém šlechtici. Ve srovnání s jihokorejskou verzí je zde daleko víc akcentována třídní příslušnost jednotlivých postav. Čchun-hjang spíše než za svou lásku bojuje za odstranění nesmyslné a nespravedlivé třídní nerovnosti. Její milý je jedinou výjimkou potvrzující pohled na šlechtu jako na zlé a kruté vykořisťovatele. Vzhledem k žánru nepřekvapí překrásná výprava. ()
Vysokorozpočtové historické drama zpracovávající oblíbenou látku o silné ústřední hrdince se svou komplexností vyrovná novějším západním zpracování tohoto tématu typu Gejša. Oproti Květinářce z roku (režie Pak Hak, Choe Ik-kju, 1972), nebo Muži odvážného srdce (režie Chang Yong-bok, 1981) jde o soudržný celek, jehož děj není tříštěn zbytečnými odbočkami a dává dostatečný prostor výpravě a kostýmům, které dominují vizuálnímu pojetí snímku. Vyprávění o Čchun-hjang neodrazuje plochou ideologickou rétorikou. Vyhýbá se prvoplánovému popisu třídní nerovnosti o chudých vykořisťovaných bohatými a vyšší vrstvu zobrazuje nejednoznačně a s nadhledem což dokazuje hlavní postava spravedlivého feudála. V tomto smyslu se tak snímek vyhýbá schematičnosti tím, že argumentuje historickým pozadím. Genderové stereotypy ale porušuje pouze zdánlivě, když se hrdinka sice vzbouří proti společenskému stigmatu, ale nakonec stejně zůstává závislá na muži zachránci a za její nejvyšší ctnost je považována věrnost a čistota, ať už morální či fyzická. ()