Režie:
Marie PoledňákováScénář:
Vladimír KörnerKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jan KlusákHrají:
Tomáš Töpfer, Josef Vinklář, Jana Dítětová, Libuše Šafránková, Ladislav Boháč, Josef Větrovec, Josef Bláha, Karel Höger, Jiří Chmelař, Oldřich Vízner, Václav Lohniský, Josef Bárta, Miriam Hynková (více)Obsahy(1)
Příběh mladičkého vládce Přemysla Otakara II. a jeho starší nemilované ženy. Český král Přemysl Otakar II. – jeho životní osudy, závratný úspěch mocenský a náhlý pád – to jsou témata, která zajímala nejen dvorní básníky, ale nejednou se stala předmětem uměleckého ztvárnění i dalších autorů zvučných jmen. Autor scénář Vladimír Körner soustředil pozornost na mládí a zrání velkého českého krále. Ve spleti dvorských intrik a takřka lze říci – v zrcadlovém vztahu Přemysla k otci Václavovi se utvářejí první známky budoucí dějinné osobnosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Suverénně zpracovaný historický apokryf, v němž vedle Josefa Vinkláře a Jany Dítětové září i mladičký Tomáš Töpfer, jemuž se podařilo dokonale vystihnout osobnost Přemysla Otakara II. jako chvějivě rozpjatou mezi dvěma životními cestami – duchovní a světskou, mi trochu připomněl Harveyova Lva v zimě. Podobně jako tento film totiž znázorňuje, jak se středověk, mnohdy pokládaný za monolotickou epochu, vnitřně diferencuje střídou generací, přinášející novou a stále komplikovanější citovost. Lze jen litovat, že právě dialogu Markéty Babenberské s Václavem I. nebyl věnován širší prostor a že ani poměr kralevice a mladé dvorní dámy nebyl nahlédnut hlouběji, aby vynikla proměna, která se v této době odehrává a jejíž nastínění zpravidla bývá pravým smyslem podobných apokryfních prácí. ()
No. Zde se s historii zachazi az moc volne. Jasne inscenace neni ucebnice historie a ani to od ni nevyzaduji, ale odsad podsad. I dramaticka zkratka, samo legitimni tvurci nastroj, proste musi vychazet z historie, ani tvurci by si nemeli svevolne cucat z prstu. A predstavit Marketu Babenberkovnu jako kralovrazedkyni a sebevrazedkyni, je proste moc. Taky mi nesedi uslapnute pojeti Premysla Otakara, ale ok, to by nebylo tak zasadni. Jinak Vinklaruv Vaclav I je vyobrazen skvele. Inscenaci dale srazi uvod, jednak zbytecny vypravecuv vstup,jednak melodramaticky vyjev Vaclava po ztrate oka. Na druhou stranu se jedna o kvalitni remeslo,dalo se na to koukat se zalibenim, nebyl to zadny prusvih. Za mne prilis volnych 40 pro. ()
Musej se na to koukat jako na drama s historickými motivy, pane vachmajstr, jinak jim z těch nepřesností a blbostí praskne hlava. Ale hráli tam pěkně, to zas jó, to se jim muší nechat, jak tam křičáli a umírali a tak. Halt proč kluka tatík neměl rád, že jo. Kdyby bejval měl ... Ale per aspera ad astra. ()
Pan Topfer na to buďto kašlal, nebo jej režisér špatně vedl. Větší část hry mluvil jak nemocná bukvice. Paní Šafránková ostříhaná na kluka tomu dodala. Čachrů bylo tolik, že jsem se v tom ztratil. Nudné a podané nezajímavým způsobem. Dobré jen jako poučení z naší historie. Filmařsky to u mne propadlo. ()
Snad raději, aby se ty filmy o Přemyslu Otakarovi II. ani netočily. Ze tří filmů nebo tv-filmů dvě naprostý krávoviny. Tohle aspoň nebylo tak blbý jako ta Hra o královnu, nad kterou by se člověk i zasmál, kdyby se mu z toho mršení dějin nechtělo nakonec brečet... Nad historickou věrohodností (či spíše nevěrohodností) téhle hry jsem jen kroutila hlavou :-)) Bod za Šafránkovou v roli Palcéříka (viděno teda již v dubnu 2007 při posledním uvedení v tv, ale postřehy jsem si zapsala). ()
Reklama