...a bude hůř

K máničkám jsem se musela prokousávat docela těžce. Jak jde o květinové děti, chlast, drogy a nevázaný sex, je vcelku jedno, jestli to natočil Forman nebo Nikolaev. Tohle bylo na třetí pokus a se zapřením. A kupodivu s úspěchem! Ve snímku ...a bude hůř je nadupaná atmosféra, je tam cítit pot a špína, zahulené hospody, ale i vztek a beznaděj, prostě zahrnuje všechno, co obnáší život hipíků. Pobavily i šlágry, Když makovičky zrály nebo Kde bufík tvůj. Myslím si, že se dá na film podívat, i když hnutí nefandíte ale chcete si udělat nějakou představu. (19.02.2015)

Za toho komunismu se vlastně žilo fajn. Samej chlast, fet a sex. A když po tobě šli esenbáci, začalo se křičet o svobodě. Nebo o emigraci. Mně tedy přišlo, že sleduju lidi bez cíle a snahy, kteří svou neschopnost hážou na komunistický režim, který jim nedovolí dělat, co by chtěli, jenže oni chtějí jen chlastat, fetovat a souložit. Taková oslava lenochů, co mají ručičky šejdrem a na všechno spoustu keců, proč to nejde. (05.03.2014)

Expresivní, syrový černobílý snímek Petra Nikolaeva natočený na 16mm kameru je spolu s Tycovými Žiletkami (a zde vlastně jen okrajově příběhem intelektuála mylně se řadícího k undergroundu) jediným českým filmem reflektujícím alternativní kulturu v ČSSR před rokem 1989, což je za 17 let žalostně málo... Zfilmování kultovní knihy Jana Pelce, jejíž téma - asociálně nepřizpůsobivá mládež, obdoba části revoltujících mladých lidí na západě, a její všednědenní koloběh a martyrium při prosazování svého alternativního životního stylu a životních hodnot v prostředí totalitního období normalizace, se oproti knize výrazně neposunulo, pouze se trochu poopravilo (hlavní postava Olin třeba nemá ve filmu deformovanou nohu atd)... Šťastným krokem byla sázka na neokoukané tváře - naturščiky, neherce (především hlavní postava Olin je ukázkou dokonalého castingu - přesně padnoucí výrazový typ) - odkaz někam k Formanovské nové vlně, ale hlavně důraz na autentické vyznění a recepci filmu (rušila mě byť mírná herecká průprava v sklepácké poetice deklamujícího Radomila Uhlíře). Do rámce širšího undergroundového přijetí díla zapadá i herecká účast Vratislava Brabence a Pavla Zajíčka z někdejších Plastic People. Za zmínku stojí jistě i hudební stránka filmu. Použití autentických skladeb Plastic People, DG 307 a dalších písní undergroundové scény silně dotváří celkové vyznění díla. Oproti knize ubyla podle mého názoru expresivita a vulgarita jazyka postav, i když se to možná bude zdát běžnému divákovi (je ale otázka, jestli se k němu tenhle film vůbec dostane) podivné, samotný text knihy na mě působil mnohem vulgárněji (nemluvě o některých vypuštěných scénách z knihy - sexuální styk v období menstruace, lízání pahýlu Olinovy nohy...). Každopádně snímek ...a bude hůř mapuje bílé místo společenského dění v období normalizace a dokazuje, jak složitě byla strukturována (násilně vytvořená) diaspora disidentu, sdružující v sobě jak skutečné disidenty, intelektuály, reformní komunisty, umělce atd, tak příslušníky alternativní kultury (revoltující mládež, punkeři, hippies...), tak i lidi, kteří byli prostě zahnáni režimem do kouta, no a samozřejmě i sociálně nepřizpůsobivé procento populace, které stojí v opozici proti každému režimu... (17.06.2007)

...a bude hůř aneb jak se žilo máničkám v sedmdesátých létech minulého století. Petru Nikolaevovi se perfektně podařilo zachytit onu tísnivou atmosféru knihy Jana Pelce " A bude hůř ". Je to i tím, že ve filmu hrají neokoukané tváře a hlavní představitel v podání Olina je výbornej. Depresivní atmosféru výborně dolaďuje černobílá kamera Diviše Marka a dokonale se hodící soundtrack z písní kapel Plastic people a DG 307. Paráda!! Sice je film oproti knižní předloze hodně hodně očesán, ovšem stojí určitě za shlédnutí a myslím, že i fanouškům knihy se musí určitě líbit. Jsem rád, že mám film na Dvd ve speciální edici, kde je u Dvd vložen i pivní tácek s motivem filmu. Tak to má vypadat! Underground, jak má být. (07.12.2014)

Není mnoho filmů, které hodnotím jako „odpad!“, ale tady opravdu nemůžu jinak. Třikrát jsem sledování filmu přerušil a opětovně se k němu vrátil. Ani ne po polovině filmu jsem to však definitivně vzdal. Je mi to líto o to víc, že se tentokrát ve svém hodnocení ani přibližně neshoduji s uživateli, s kterými mívám obyčejně podobná hodnocení. Obraz černobíle natočeného filmu tak nějak zvláštně příliš kontrastní, tvrdý; většinou opravdu jen černý a bílý. Často postrádám odstíny šedi. Z toho to důvodu postrádám v záběrech detaily. Ozvučení je podle mého názoru také příšerné. Často akusticky nerozumím tomu, co se ve filmu hovoří nebo zpívá. Už nikdy nezkusím podívat se na tento film znovu. (19.02.2015)