Režie:
Jaromír PleskotScénář:
Ota HofmanKamera:
Jan RothHudba:
Jan F. FischerHrají:
Jaroslava Tvrzníková, Ladislav Pešek, Libuše Havelková, Rudolf Jelínek, Alma Šachlová, Felix le Breux, Stella Zázvorková, Věra Petáková (více)Obsahy(1)
Český film, natočený podle dívčího románku vynikající spisovatelky Marie Majerové. Líčí osud třináctileté dívenky, které náhle zemřela maminka při porodu druhého dítěte. Hrdinka filmu, studentka Bláža Borová, v jejíž duši dosud prolíná skutečnost s dětským sněním, inspirovaným především četbou Defoeova románu „Robinson Crusoe", je nucena upnouti se celé domácnosti a starati se nejen o sebe, ale pečovat i o otce. Dívka bere své nové povinnosti velmi vážně a je dokonce odhodlána vzdáti se studií, aby se mohla starati i o novorozeného bratříčka. Nejsou to lehké úkoly a snadná rozhodnutí. Přirozená dětská hravost však umožní Robinsonce Bláže překonat první náraz osudu. Konfrontací dětského snění s tvrdou životní skutečnosti Bláža vyspívá a probíjí se k samostatnosti u dívek jejího věku neobvyklé. Šťastný konec, zesílený rámcovou formou filmu (Blážinu robinsonskou historii vypráví po letech babička její dcerce), dává filmu, jehož námět je v podstatě tragický, optimistické vyznění. (Filmový přehled)
(více)Recenze (25)
Lepší než pozdější verze. Nepřehání to tolik s Robinsonem. Když, tak to Pešek bere s humorem. Pěkné prolínání záběrů: Bláža zatápí ve sporáku – tatínek si zapaluje cigaretu. Bláža otevírá bránu své pevnosti na ostrově – tatínek vstupuje do dveří bytu. Klika u auta – klika gramofonu. Mýdlová pěna – mořská pěna. Sympatická Tvrzníková. Politika nula, snad jen propagace vzdělávání. Bláža se vrací do školy – happy end. Zednářská symbolika: 54:14 Tvrzníková – merkel sign. ()
Poměrně silné sociální téma, ale s budovatelským nádechem. Úplně jiná doba, úplně jiné mravy, pro dnešní mládež určitě k nejednomu pousmání. Prolínání skutečného a imaginárního děje mi vadilo. Děj se místy jakoby držel na jednom místě s nadměrným protahováním zbytečných momentů. Přišlo mi to tedy jako bez šťávy. Líbila se mi však ta rodinná semknutost a teplo. A ty námluvy neměly chybu. Hlavní hrdinka se mi celkem líbila, hlavně ta kombinace dětskosti a dospívání. ()
První verzi adaptace podle Majerové byla vyčítána zejména triu scénáristů Otu Hofmanovi, Jiřímu Weissovi a Jaromíru Pleskotovi, který byl také režisérem Robinsonky, přílišná lyričnost. Od tohoto postupu tedy zcela ustoupil Ota Hofman, když s Karlem Kachyňou napsali nový scénář, který Kachyňa také v roce 1974 realizoval. Tato pozdější verze je dle mého notně vydařenější, ačkoli se nepoučila ze základních chyb, které ležely na nedokonalosti výpravy situované cca do roku 1936. Vystačit si s jedním starým autem nikdy dobré retro neudělalo. A pakliže hlavní hrdinka v podání Tvrzníkové jakoby vypadla z nejmodernějších magazínů o mladých roku 1956, doslova to bije do očí. Vhodně akceptovat dobu děje zde má totiž hlavní význam v pochopení hlavní dějové linie, kdy v péči o domácnost je otec zcela pasivní a nikomu nepřipadá divné, že by se pro něj v tomto ohledu měla doslova obětovat jeho nedospělá dcera. Ta také navíc koketuje s rolí náhradní matky svého čerstvě narozeného bratříčka na úkor vlastního citového života. Naštěstí ale příběh stojí více na dívčině vnitřním světě, který učaruje každému ctiteli Crusoeových dobrodružství, a nemusí si ho nechat pokazit ať už špatným zacházením s dialogy v postavě samotné hlavní hrdinky, tím méně pak zubícím se modelem Rudolfem Jelínkem a nijak zvlášť výraznou Libuší Havelkovou, která v roli služebné Toničky debutovala na plátně (její plánovaný debut ve Výletu pana Broučka do zlatých časů nebyl dotočen). ()
Na spisovatelku a novinářku Marii Majerovou bývá v současnosti nahlíženo až nezdravě kritickým pohledem a její dílo hodnoceno velmi příkrým odsudkem. Objektivní pravdou ovšem zůstává, že Majerová patřila především ve dvacátých a třicátých letech k nejlepším autorkám domácí prózy pro dospělé i mládež. V konfrontaci s její poválečnou bezpáteřní komunistickou tvorbou ještě lépe vyniká výjimečnost některých starších děl. Majerová se globálně zaměřila na téma údělu ženy ve společnosti a z této reflexe vystupuje do popředí drama Panenství a v jiné poloze pak povídka Robinsonka. Na příběhu dospívající hrdinky je načrtnut střet světa dětí a dospělých v okamžiku, kdy dochází k přelomovému zlomu a kdy se s nečekanou razancí přetrhává sen, nahrazený tvrdou realitou syrové šedi dneška. Majerová pak s neobyčejnou silou vystihla tento přerod na pozadí Defoeova románu, kdy se titulní hrdinka ztotožňuje s postavou ztroskotance Robinsona a stejně jako on se pokouší přežít. Exotický ostrov je nahrazen péčí o ovdovělého otce a citovými zmatky probouzejícího se srdce. Autorům filmové verze se s překvapující obdivuhodností podařilo zachovat lyrický půdorys díla a svým způsobem se tak přiblížil další generaci dospívajících diváků. Velký podíl nese vedle Pleskotovy režie i vhodně zvolené herecké obsazení. Pro šestnáctiletou Jaroslavu Tvrzníkovou a dvaatřicetiletou Libuši Havelkovou to byl zároveň filmový debut, s kterým se obě vyrovnaly až překvapivě vyrovnaně. Ladislav Pešek se tu na prahu svých abrahámovin nenápadně přehrál do postav otců a dědečků, které pojímal v jemně tlumených odstínech ryzího člověčenství. V celkovém kontextu doby a Majerové tvorby představuje ROBINSONKA zdařilou sondu do psychicky vypjatého období dívčího dospívání a zároveň nabízí jednu z možností, jak se s tímto problémem vyrovnat i v té nejtragičtější chvíli a v té nejtragičtější době. ()
Obě dvě adaptace literární stejnojmenné předlohy někdejší sociálně demokratické literátky a poté oficiální autorky komunistického režimu Marie Majerové se obírají nesnadnými léty dívčího ženského dozrávání a vyspívání. Nenadálé osiření, násobené čerstvým narozením nového sourozence, staví studentku kvartánku-kvintánku (?) před zcela nové povinnosti. Vychována mužskými vzory, feminizuje Robinsona a snem spoluzvládá nesnadnou skutečnost. Představitelky hlavní role Jaroslava Tvrzníková a Miroslava Šafránková dávají své postavě veškerou horoucnost probouzejícího se dívčího věku. Neobvyklá forma netriviálního feminismu dává možnost i mužské části sledovat zblízka ženskou věcnost i imaginaci a - dodávám - také ji přiměřeně a s úctou docenit. V obou variantách vyznívá toto završení shodně - v té starší více romanticky a tradičně (laskavý paternalismus Peškův), v té mladší naopak civilisticky (včetně Kostkovy odpaternalizované, realistické otcovské alternace). V obou případech byla vytvořena plnohodnotná díla dětské tvorby bez tzv. dívčího kontextu. V obou případech by si také zasloužila častější opakování a trvalejší přibližování novým a novým generacím vděčných českých diváků. ()
Zajímavosti (2)
- První adaptace románu Marie Majerové Robinsonka (1940). Druhá Robinsonka (1974) vznikla o 18 let později. (NinadeL)
- Točilo se na vodní nádrži Seč a na zřícenině hradu Oheb. (M.B)
Reklama