Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Český film, natočený podle dívčího románku vynikající spisovatelky Marie Majerové. Líčí osud třináctileté dívenky, které náhle zemřela maminka při porodu druhého dítěte. Hrdinka filmu, studentka Bláža Borová, v jejíž duši dosud prolíná skutečnost s dětským sněním, inspirovaným především četbou Defoeova románu „Robinson Crusoe", je nucena upnouti se celé domácnosti a starati se nejen o sebe, ale pečovat i o otce. Dívka bere své nové povinnosti velmi vážně a je dokonce odhodlána vzdáti se studií, aby se mohla starati i o novorozeného bratříčka. Nejsou to lehké úkoly a snadná rozhodnutí. Přirozená dětská hravost však umožní Robinsonce Bláže překonat první náraz osudu. Konfrontací dětského snění s tvrdou životní skutečnosti Bláža vyspívá a probíjí se k samostatnosti u dívek jejího věku neobvyklé. Šťastný konec, zesílený rámcovou formou filmu (Blážinu robinsonskou historii vypráví po letech babička její dcerce), dává filmu, jehož námět je v podstatě tragický, optimistické vyznění. (Filmový přehled)

(více)

Recenze (25)

GIK 

všechny recenze uživatele

Lepší než pozdější verze. Nepřehání to tolik s Robinsonem. Když, tak to Pešek bere s humorem. Pěkné prolínání záběrů: Bláža zatápí ve sporáku – tatínek si zapaluje cigaretu. Bláža otevírá bránu své pevnosti na ostrově – tatínek vstupuje do dveří bytu. Klika u auta – klika gramofonu. Mýdlová pěna – mořská pěna. Sympatická Tvrzníková. Politika nula, snad jen propagace vzdělávání. Bláža se vrací do školy – happy end. Zednářská symbolika: 54:14 Tvrzníková – merkel sign. ()

Piškotka 

všechny recenze uživatele

Poměrně silné sociální téma, ale s budovatelským nádechem. Úplně jiná doba, úplně jiné mravy, pro dnešní mládež určitě k nejednomu pousmání. Prolínání skutečného a imaginárního děje mi vadilo. Děj se místy jakoby držel na jednom místě s nadměrným protahováním zbytečných momentů. Přišlo mi to tedy jako bez šťávy. Líbila se mi však ta rodinná semknutost a teplo. A ty námluvy neměly chybu. Hlavní hrdinka se mi celkem líbila, hlavně ta kombinace dětskosti a dospívání. ()

Reklama

NinadeL 

všechny recenze uživatele

První verzi adaptace podle Majerové byla vyčítána zejména triu scénáristů Otu Hofmanovi, Jiřímu Weissovi a Jaromíru Pleskotovi, který byl také režisérem Robinsonky, přílišná lyričnost. Od tohoto postupu tedy zcela ustoupil Ota Hofman, když s Karlem Kachyňou napsali nový scénář, který Kachyňa také v roce 1974 realizoval. Tato pozdější verze je dle mého notně vydařenější, ačkoli se nepoučila ze základních chyb, které ležely na nedokonalosti výpravy situované cca do roku 1936. Vystačit si s jedním starým autem nikdy dobré retro neudělalo. A pakliže hlavní hrdinka v podání Tvrzníkové jakoby vypadla z nejmodernějších magazínů o mladých roku 1956, doslova to bije do očí. Vhodně akceptovat dobu děje zde má totiž hlavní význam v pochopení hlavní dějové linie, kdy v péči o domácnost je otec zcela pasivní a nikomu nepřipadá divné, že by se pro něj v tomto ohledu měla doslova obětovat jeho nedospělá dcera. Ta také navíc koketuje s rolí náhradní matky svého čerstvě narozeného bratříčka na úkor vlastního citového života. Naštěstí ale příběh stojí více na dívčině vnitřním světě, který učaruje každému ctiteli Crusoeových dobrodružství, a nemusí si ho nechat pokazit ať už špatným zacházením s dialogy v postavě samotné hlavní hrdinky, tím méně pak zubícím se modelem Rudolfem Jelínkem a nijak zvlášť výraznou Libuší Havelkovou, která v roli služebné Toničky debutovala na plátně (její plánovaný debut ve Výletu pana Broučka do zlatých časů nebyl dotočen). ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Na spisovatelku a novinářku Marii Majerovou bývá v současnosti nahlíženo až nezdravě kritickým pohledem a její dílo hodnoceno velmi příkrým odsudkem. Objektivní pravdou ovšem zůstává, že Majerová patřila především ve dvacátých a třicátých letech k nejlepším autorkám domácí prózy pro dospělé i mládež. V konfrontaci s její poválečnou bezpáteřní komunistickou tvorbou ještě lépe vyniká výjimečnost některých starších děl. Majerová se globálně zaměřila na téma údělu ženy ve společnosti a z této reflexe vystupuje do popředí drama Panenství a v jiné poloze pak povídka Robinsonka. Na příběhu dospívající hrdinky je načrtnut střet světa dětí a dospělých v okamžiku, kdy dochází k přelomovému zlomu a kdy se s nečekanou razancí přetrhává sen, nahrazený tvrdou realitou syrové šedi dneška. Majerová pak s neobyčejnou silou vystihla tento přerod na pozadí Defoeova románu, kdy se titulní hrdinka ztotožňuje s postavou ztroskotance Robinsona a stejně jako on se pokouší přežít. Exotický ostrov je nahrazen péčí o ovdovělého otce a citovými zmatky probouzejícího se srdce. Autorům filmové verze se s překvapující obdivuhodností podařilo zachovat lyrický půdorys díla a svým způsobem se tak přiblížil další generaci dospívajících diváků. Velký podíl nese vedle Pleskotovy režie i vhodně zvolené herecké obsazení. Pro šestnáctiletou Jaroslavu Tvrzníkovou a dvaatřicetiletou Libuši Havelkovou to byl zároveň filmový debut, s kterým se obě vyrovnaly až překvapivě vyrovnaně. Ladislav Pešek se tu na prahu svých abrahámovin nenápadně přehrál do postav otců a dědečků, které pojímal v jemně tlumených odstínech ryzího člověčenství. V celkovém kontextu doby a Majerové tvorby představuje ROBINSONKA zdařilou sondu do psychicky vypjatého období dívčího dospívání a zároveň nabízí jednu z možností, jak se s tímto problémem vyrovnat i v té nejtragičtější chvíli a v té nejtragičtější době. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Obě dvě adaptace literární stejnojmenné předlohy někdejší sociálně demokratické literátky a poté oficiální autorky komunistického režimu Marie Majerové se obírají nesnadnými léty dívčího ženského dozrávání a vyspívání. Nenadálé osiření, násobené čerstvým narozením nového sourozence, staví studentku kvartánku-kvintánku (?) před zcela nové povinnosti. Vychována mužskými vzory, feminizuje Robinsona a snem spoluzvládá nesnadnou skutečnost. Představitelky hlavní role Jaroslava Tvrzníková a Miroslava Šafránková dávají své postavě veškerou horoucnost probouzejícího se dívčího věku. Neobvyklá forma netriviálního feminismu dává možnost i mužské části sledovat zblízka ženskou věcnost i imaginaci a - dodávám - také ji přiměřeně a s úctou docenit. V obou variantách vyznívá toto završení shodně - v té starší více romanticky a tradičně (laskavý paternalismus Peškův), v té mladší naopak civilisticky (včetně Kostkovy odpaternalizované, realistické otcovské alternace). V obou případech byla vytvořena plnohodnotná díla dětské tvorby bez tzv. dívčího kontextu. V obou případech by si také zasloužila častější opakování a trvalejší přibližování novým a novým generacím vděčných českých diváků. ()

Zajímavosti (2)

  • Točilo se na vodní nádrži Seč a na zřícenině hradu Oheb. (M.B)

Reklama

Reklama