Režie:
Vladimír DrhaScénář:
Marek HladkýKamera:
Václav MyslivecHrají:
Radoslav Brzobohatý, Ondřej Mikulášek, Jaroslav Rava, Miloslav Maršálek, Jakub Kohl, Natálie Mukařovská, Eva Hradilová, Jiří Datel Novotný, Eva Matalová, Eva Jelínková, Dana Poláková (více)Obsahy(1)
Televizní film Prosté krutosti, jehož děj se odehrává ve dvacátých letech dvacátého století, je volně inspirován motivy ze života MUDr. Josefa Thomayera, o němž znalci tvrdí, že byl nejvýznamnější a nejrázovitější osobností českého interního lékařství na přelomu 19. a 20. století. Byl nejen vysoce vzdělaný odborník, který po sobě zanechal důležitou vědeckou literaturu, ale také přítel literátů a talentovaný prozaik se smyslem pro humor. Byl navíc velký vlastenec a lidumil - v rodném Trhanově nechal postavit na svůj náklad chudobinec. Josef Thomayer (23. 3. 1853 - 18. 10. 1927) - profesor na lékařské fakultě Univerzity Karlovy a výrazný představitel české školy interního lékařství - však není jedinou hlavní postavou tohoto příběhu. Tou druhou je chlapec Štěpán, který trpí akutní leukemií. Profesor Thomayer se v té době rovněž dozvěděl o své nevyléčitelné nemoci - jestliže chlapci zbývají poslední týdny života, Thomayerovi roky. Ale přesto nebo právě proto chlapec dokáže starému lékaři předat upřímnou, čistou životní energii, ze které pramení i lékařův pocit, že alespoň na sklonku života poznal jakéhosi vnuka. Štěpán trpí nevyléčitelnou chorobou a přesto tato mezní situace v něm rozeznívá nikoliv pasivní odevzdanost, nýbrž potřebu intenzivního přilnutí k životu a tvůrčí potřebu vyjádřit svůj vnitřní svět. Sblížení se starým lékařem a jejich neformální vztah pomáhá chlapci překonávat osamocení i zdravotní krize. Je to příběh o posledních věcech člověka. O věcech nejprostších a zároveň i nejkrutějších. Zrovna tak je to příběh o velké naději. (Česká televize)
(více)Recenze (12)
Výprava, kostýmy a smutná atmosféra krásně vystihla představu o době. Pan Brzobohatý na jedničku, jiní herci mě nijak nezaujali. Ale mohli jsme se z tv inscenace dozvědět o trochu více, kdo byl vlastně MUDr. Thomayer, a o co vše se zasloužil v našem lékařství, jelikož děj mě moc nezasvětil. Ano, často je třeba někam nahlédnout, doplnit informace, ale většinou to životopisná dramata napoví/prozradí. Škoda, myslím si, ze tato historicky lek. persona, by si zasloužila více pozornosti. ()
Televizní minuatury z počátku 90. let mě povšechně uspokojují. Stejně tak Thomayerovské Prosté krutosti. V hlavní roli Brzobohatý, jemuž sekundují typově velice dobře vybraní nováčci. Výprava, kostýmy, celková profesionalita, a disharmonická atmosféra konce 20. let, vše akurátní. Závěr možná byl krapítek příliš alegorický a teatrální, ale beztak jen spokojeně mohu zvolat "více, jen houšť a častější reprízy". ()
Velká postava lékařství Thomayer se v českých podmínkách musí spokojit s hodinovým pokusem o film. Postava, z jejíhož života by velcí režiséři s velkýmy producenty dokázali vybudovat stopadesátiminutové drama. Bohužel jsme v podmínkách českého filmu, kde se momentálně točí ucházející filmy pouze o obyčejných lidech, to nám jde dobře. Ale v zemi s tisíciletou tradicí a desítkami velkých historických osobností je to trošku ostuda. Škoda, že nejdou vrátit padesátá léta tvorby Otakara Vávry, která by prošla antikomunistickou očistou. Brzobohatý se dané role zhostil téměř bezchybně, i když režisér se scénáristou neposkytli ani průměrné podmínky k průměrnému dramatu. Nic proti Vladimíru Drhovi, ale kdo zhlédne jeho režijní filmografii, tak ani nemůže čekat umělecké zázraky. ()
Bláhově jsem se domníval, že se něco víc dozvím o dr. Thomayerovi. Dozvěděl jsem se akorát, že byl nerudný, což je notoricky známo. A že byl vtipný ironik, to tu slyšet není. A že byl nemocný, ale čím trpěl ??? Rozbředlý děj pojednaný v jakémsi poeticky nadsazeném realistickém duchu. Vztahy mezi lékaři a pacienty i lékaři mezi sebou vůbec neodpovídají realitě před sto lety, kdy panovala úcta a odstup - asi i mezi profesorem a docentem! Ach to Brno! Další zmetek!! ()
Na jedné straně je to solidně zpracovaná televizní inscenace, která si ale nezaslouží velké plátno. Na druhé straně těží z málo známé postavy lékaře Josefa Thomayera. ()
Reklama