Nejkrásnější hádanka

Dementní, ale především díky Janu Dolanskému snesitelné. Matěj je na jednu stranu geniální kluk, uhodne jakoukoli hádanku, zalaškuje si s princeznou, umí i na dudy hrát, ale na stranu druhou se nechá dvakrát zajmout loupežníky, zavřít do žaláře a málem pověsit. On za to ale nemůže, kdyby si po 20 minutách vysloužil princeznu, nechal ji a šel za Majdalenkou, nikdo by na to Troškovi do kina nepřišel. Tak se skáče sem a tam, milá Majdalenka doma čeká, pláče a naslouchá kanárkům, Matěj neustále odněkud prchá a laškuje s princeznou, nebezpečně neškodným loupežníkem Madlafousem, s trojicí zloduchů na královském dvoře, kteří by nevyděsili ai opuštěné kotě i s vojákem, který ho oslovuje: "I ty kujóne...". S mírně provinilým výrazem přiznávám, že jsem se celkem pobavila, nejen proto, že Troška vykradl své starší pohádky (třeba zvuky noci jsou okopírované z první Princezny ze mlejna), ale i naprosto přestylizovanému královskému dvoru v kontrastu s lidovou vesnicí nebo nesrovnalostech ve vyjadřování postav. Když Honza alias Matěj po pražsku, jeho kamarád po jihočesku a další postava archaicky. Nedíváme se však na historický film, ale na pohádku dle režiséra úchylného na Francii 17. století a poskakující, pouhé citoslovce vydávající postavy. Jo a abych nezapoměla, na to, že Matěj může mluvit s ptáky můžete zapomenout dříve, než se ona jahoda dostane do trávicích traktů hlavních hrdinů, protože za celou hodinu a půl to ničím nepohne. (29.12.2008)

Zdeňka Trošku tentokrát beru na milost, i přes tu až příliš malebnou kameru a zcela nevyužité schopnosti Jana Dolanského. Jedinou závažnou, zato ovšem téměř smrtící chybou je scénář. Zjevně ho sice nenapsal člověk po lobotomii mozku, ve skutečnosti ale příběh nikam nespěje a chybí mu dějový oblouk. Troška je totiž poměrně schopný režisér, ale už od konce osmdesátých let zoufale špatný vypravěč. (30.12.2008)

Já koukám jako blázen. Byl jsem připravený na všechno možné, jen ne na film od Zdeňka Trošky, který se dá snést. Podle mě se režisér svého diváka bojí. Některé atributy jeho předchozí tvorby tu pořád jsou, ale další nedobré věci zkrátka a dobře obrousil. (Třeba ta kamera byla v pohybu skoro pořád, jako by tím chtěl tvůrce někoho popíchnout.) A my se můžeme donekonečna hádat, zda byl výsledný tvar záměr, anebo bezděčný výkřik do tmy od člověka, který studoval na francouzském lyceu a nejsou mu jasné základní rozdíly mezi jednotlivyými žánry. Kdyby mě cca od šedesáté minuty nepřepadla tak zoufalá nuda, měl bych ze sledování tohoto snímku čistokrevný šok! :-D (11.04.2008)

Jan Dolanský se snaží co to jde, ještě tak charismaticky působí Ladislav Potměšil, ale tím výčet plusů asi i končí. Zbytek zajímavých hlasů bohužel obstarávají dabéři. Asi nebylo tolik peněž aby se ve filmu i ukázal třeba takový Ota Jirák, když už půjčil jedné z postav svůj hlas. Děj je natahovaná žvýkačka a po asi 50 minutách začíná připomínat nekonečné kolo. Člověk začíná pomalu přemýšlet jak tohle může dopadnout. Nakonec je hádanka vyřešena, posledních 10 minut se udá vše podstatné co se udát mělo. Všichni jsou š'ťastní. Zazvonil zvonec a pohádky je konec. (02.01.2010)

Letošní Vánoce jsem se podíval na řekl bych docela dost nových pohádek. Žádná se ale nevyrovná téhle, která je krásná jak v nápadu, tak v prostředí, hercích a celkovému vyznění pohádky jako takové. Zdeněk Troška totiž když točí pohádku, tak točí pohádku a netahá do toho zbytečně bůhví co, jenom aby byl hustej, kůl a moderní. Ve výsledku to pohádka stejně vůbec nepotřebuje, protože pohádka je pohádka a má nám všem dělat především radost. V téhle je totiž všechno, co správná pohádka má mít a mně to k radosti bohatě stačí. Nestačím se divit, jak tu Troška v jednom kuse dostává sodu od zdejších uživatelů, kteří to tady hodnotí snad jenom ze sportu, aby na něm nenechali nit suchou a hledají si důvody, proč jeho další film zkritizovat, které já v tomto filmu vůbec nevidím. Asi jsme každý koukali na něco jiného... (02.01.2015)