Nejkrásnější hádanka

Přiznávám, že jsem mile překvapen, neboť tvorbu pana Trošky opravdu nemusím. V záplavě pomatených "akčních" pohádek, kterými byly vyplněny vánoční svátky 2014, představuje pro mě tato Troškova pohádka návrat k pohádkovosti, dětem se to líbilo mnohem více, patrně proto, že se v pohádce orientovaly, postavy měly jasný charakter a usmívaly se, zpívalo se... Že by mě pohádka vzala za srdce, to úplně ne, ale koukat se na ni rozhodně dá. (04.01.2015)

Ani nevím, proč dávám tak vysoké hodnocení - za Honzu Dolanského samozřejmě a za dvě hezké neokoukané herečky, jinak to byla nuda k uzoufání, pohádkové kouzlo veškeré žádné, děsivý hudební doprovod a spousta herců, kteří buď nikdy neuměli nebo zapomněli hrát. Působí to na mě dojmem, že to je pohádka pro hodně malé děti, pak bych ještě pochopila, že to vypadalo, jak to vypadalo. (05.01.2010)

Matěj kromě hádanek miluje i Majdalenku, pohlednou dceru sedláka, u kterého pracuje. Jenže otec už pro ni vybral rychtářova syna Jakuba. Nic však není ztraceno, protože Matěj zachránil bílého holoubka, a ten na oplátku přinesl kouzelnou jahodu, díky níž chasník i jeho milá rozumějí řeči zvířat a tak než si získá srdce Majdalenky čeká ho cesta na zámek za princeznou a pohádka tak nějak doklopýtá do štastného konce. Kostrbatý scénář má i logické lapsusy u kterých se divák musí ptát, proč chce Matěj po úspěšném rozřešení hádanek od princezny hubičku, když tolik miluje Majdalenku a i některé jednání postav postrádá logické odůvodnění. Pohádkové kouzlo tu není přítomno v tak silné konzistenci a někteří herci ve svých rolích působí divně, jako třeba Jan Dolanský, a někteří to zase podrželi, jako třeba Miroslav Táborský. Hudba byla asi tím nejlepším a Troškův režijní rukopis není na pohádce příliš znát. 60% (09.01.2009)

Nejkrásnější hádanka patří rozhodně k těm lepším kouskům z pohádkové produkce v posledních letech, obzvláště když vezmu v potaz, kdo seděl v režisérském křesle. Je sice pravda, že některé postavy (herci) krapet přehrávají - a to zejména Kikinčuk a Medvecká - nicméně zbytek obsazení byl vesměs sympatický. Co se děje týká, tak musím pochválit, že nešlo o přímočarý a primitivní příběh - našly se tam místy příjemně vložené peripetie. Zkrátka nenáročná oddychovka, která se sice nejspíš nikdy nestane klasikou, ale určitě stojí za zhlédnutí. (03.03.2017)

Evidentně chtěl pan režisér natočit veselou pohádku - a tak se každý pořád směje, hihňá, pitvoří, případně alespoň usmívá, s výjimkou padouchů samozřejmě. Jenže tohle samo o sobě veselou pohádkou veselou pohádkou nedělá. Chybí zde totiž jakýkoliv vtip, nadhled, i když se chudák Dolanský snaží, seč může. Stejně tak scénář musel vzniknout hodně narychlo, protože mezi některými scénami se pan autor ani neobtěžoval nějakými alespoň oslími můstky. Prostě bez uzavření jednoho přejde k něčemu naprosto jinému, a když se na tomhle nápadu vyřádí, přesune se někam jinam. Nehledě na páně režisérovu úchylku mít v každém svém filmu včetně pohádek polosvlečeného chlapíka, to už mi skutečně začíná lézt poněkud na nervy. (10.12.2008)