Nejkrásnější hádanka

Fakt, že klasická česká pohádka byla převedena do filmové řeči jako klasická česká pohádka, navazujíc na tvorbu padesátých až osmdesátých let, je znám o sobě velkou kvalitou. Při současném dodržení pohádkového tvaru bez křečovitého úsilí o rádobymodernizaci a výborném výběru klíčových představitelů rolí (Medvecká, Kubařová) Troška nikde nepropadá podbízivosti a odvádí znatelně více než je jeho spíše lidovkářský než lidový průměr. (06.01.2022)

Dementní, ale především díky Janu Dolanskému snesitelné. Matěj je na jednu stranu geniální kluk, uhodne jakoukoli hádanku, zalaškuje si s princeznou, umí i na dudy hrát, ale na stranu druhou se nechá dvakrát zajmout loupežníky, zavřít do žaláře a málem pověsit. On za to ale nemůže, kdyby si po 20 minutách vysloužil princeznu, nechal ji a šel za Majdalenkou, nikdo by na to Troškovi do kina nepřišel. Tak se skáče sem a tam, milá Majdalenka doma čeká, pláče a naslouchá kanárkům, Matěj neustále odněkud prchá a laškuje s princeznou, nebezpečně neškodným loupežníkem Madlafousem, s trojicí zloduchů na královském dvoře, kteří by nevyděsili ai opuštěné kotě i s vojákem, který ho oslovuje: "I ty kujóne...". S mírně provinilým výrazem přiznávám, že jsem se celkem pobavila, nejen proto, že Troška vykradl své starší pohádky (třeba zvuky noci jsou okopírované z první Princezny ze mlejna), ale i naprosto přestylizovanému královskému dvoru v kontrastu s lidovou vesnicí nebo nesrovnalostech ve vyjadřování postav. Když Honza alias Matěj po pražsku, jeho kamarád po jihočesku a další postava archaicky. Nedíváme se však na historický film, ale na pohádku dle režiséra úchylného na Francii 17. století a poskakující, pouhé citoslovce vydávající postavy. Jo a abych nezapoměla, na to, že Matěj může mluvit s ptáky můžete zapomenout dříve, než se ona jahoda dostane do trávicích traktů hlavních hrdinů, protože za celou hodinu a půl to ničím nepohne. (29.12.2008)

Už jsem na to přišla, proč jsou současné pohádky tak debilní (kromě toho, že třeba v těch Troškových lidé místo mluvení vřeští, až by z toho jednomu pukla hlava/nervy). Protože v nich hlavní postavy hrají většinou modelové, přinejmenším hlavní role. Obsazovat herce už není v módě. Není to sice přímo příklad tohoto filmu, ale jen mě to tak napadlo. (06.01.2010)

Troška tady stanovil nový světový rekord v počtu předabovaných postav. Jejich soupis v závěrečných titulních je vskutku komický. Nejkrásnější hádanka je celkem snesitelná pohádka díky vysmátému chytrákovi v podání Dolanského a minimu bizarních postav, které sice pobaví děti, ale dospělého jen otravují. (09.05.2022)

Evidentně chtěl pan režisér natočit veselou pohádku - a tak se každý pořád směje, hihňá, pitvoří, případně alespoň usmívá, s výjimkou padouchů samozřejmě. Jenže tohle samo o sobě veselou pohádkou veselou pohádkou nedělá. Chybí zde totiž jakýkoliv vtip, nadhled, i když se chudák Dolanský snaží, seč může. Stejně tak scénář musel vzniknout hodně narychlo, protože mezi některými scénami se pan autor ani neobtěžoval nějakými alespoň oslími můstky. Prostě bez uzavření jednoho přejde k něčemu naprosto jinému, a když se na tomhle nápadu vyřádí, přesune se někam jinam. Nehledě na páně režisérovu úchylku mít v každém svém filmu včetně pohádek polosvlečeného chlapíka, to už mi skutečně začíná lézt poněkud na nervy. (10.12.2008)